Vlastní past

Ztracený v pouhé jednoduchosti bytí. 

Prosté věci, lidi a zákony. Dnešní svět plný, existovat je znamenat, poznamenaná existence znamením, on znamená, registrace existování, záznam registrace ... 

Nikdy mě nedostanou! Touha žít mě naplní štěstím. Neumím krmit druhé touhou po životním štěstí. Žiji pro sebe ... 

Ne! Jen to ne, pro zbytečněnce něco znamenat.

Spokojenost druhých je dezert. Už plní po hlavním chodu a každý ho chce. 

Buď v sobě, ve své duši rád, vše je pak nádherné v tvém okolí, i osamělost bez dezertu, bude ti večeří s usměvem po snídani.

Prostá prostato, přestrojená podstato, praskne to prostoto. 

Přesto převracet dlažební kostky, co kdyby našlo se semeno. To semeno co stále pluje vzduchem. 

Schovej se pod střechu, nelzespát při nebi s cestovním ruchem. Vedle odpadků s otravným puchem ... ničemo! 

Každý života svého strůcem

Agentury, organizace a charity systému a vlasti. Nechci vaše peníze, chci zpět svoji planetu!