Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMarienka- obyčejný život- 3. a 4.
28. 06. 2018
1
4
948
Autor
Ruža z Moravy
Marienka-obyčejný život 3..
Po válce se zase spojila republika a Marii se narodila další dcera. První tři dcery byly očima, plnými rty a tmavými vlasy spíše podobné otci, kromě nejstarší však jeho postavu ,,nezdědily". Ta čtvrtá byla obrázkem své matky. Světlovlasá, s modrýma očima, kulatý obličejík. Také povahou byla spíše po mamince, jak rostla, byla taková miloučká a uměla to se všemi.
Na statku však měla Marie peklo, jakoby za to mohla, že mají samá děvčata. Josef se opil málem do němoty, ale ne radostí, jak podle jeho narážek a pozdějšího chování poznala. Matka ještě přilévala oleje do ohně.
Za nějaký čas, po roce 1948 se stalo, že jejich statek, hlavně pole byla rodině postupně v zájmu malorolníků vyvlastněna a Josefa s rodinou vyzvali, aby se ze statku vystěhoval. Rodiče tam mohou na výměnku zůstat na dožití, ale on se může maximálně stát zaměstnancem státního statku. Hrdost Josefovi nedovolila, aby tam, kde byl ,,někdo" zůstal jen nádeníkem, jak říkal.
Známý mu poradil, že by se jako zkušený zemědělec mohl přihlásit do českého pohraničí, odkud byli vysídleni Němci a zůstaly tam prázdné usedlosti.
Marie se stěhování se čtyřmi dětmi obávala, ale vyhlídka, že konečně bude svojí paní, nebude muset poslouchat řeči tchyně a tchána, kteří jen lamentovali a vyčítali ji, že sama nabádala Josefa, ať tu záležitost co nejdříve vyřídí. Sama připravila , za mrzutých pohledů tchyně , do truhly své svátečnější věci z výbavy, kterých ani moc neužila, po nocích vlastnoručně šité sukýnky a bluzičky dcerušek a byla připravená k odjezdu.
Děvčátkům změna nevadila. Nejstarší Marie stejně se žádnou jinou dívenkou nekamarádila, držela se stále mladší Julky, která byla mnohem čilejší a duševně na tom byla lépe než ona. Zuzanka a Dorinka byly ještě malé.
Marie se starala o novou domácnost, kterou si skromně zařídili. Rodiče Josefa moc nepodpořili, přišli o velký majetek a tvrdili, že peníze nemají, musí si nechat nějakou rezervu. Josef je přinutil, aby mu alespoň zaplatili nějakou částku za práci, kterou vykonával na statku. Pár tisíc jim pak pomohlo k nákupu nejnutnějších potřeb do bytu. Tam, kam se nastěhovali, totiž zařízení domu někdo z větší části "odvezl", doslova vyraboval. Marii to ale nevadilo, byla zvyklá žít skromně a pomalu se zabydlovali.
Dům sice měli, ale pole ne a tak Josef nastoupil do práce na Státní statek, který v té vesnici byl. Marie si na Josefa sice trochu zvykla, ale nemohla si zvyknout na jeho občasné pití a následné obtěžování. Snažila se mu vyhnout, kdy mohla. Děvčata rostla a když bylo Marii téměř 40 let znovu otěhotněla. Josef se zaradoval, že snad konečně budou mít syna. Ne už dědice, ale prostě jen jako následníka, spojence. Narodila se však opět dcera Milada, která se ale paradoxně stala nakonec miláčkem Josefa.
To už bydleli v jiné vesnici, kde se stal Josef správcem na statku a Marie byla vedená jako hospodyně. Starala se o kuchyni i domácí zvířata, šila pro rodinu a někdy i pro lidi. Nejstarší dcera bohužel nevychodila ani základní školu, měla nervové záchvaty, kdy bezdůvodně zuřila. Musela brát uklidňovací prášky. Dovedla však pomáhat v domácnosti při nenáročných pracích a navíc hlídala láskyplně postupně své sestřičky, zvláště pak tu nejmladší Miládku. Druhá dcerka byla velmi chytrá a jako další dcerky později, vystudovala střední školu.
Josef ale stále častěji pil a to nakonec způsobilo, že ze správce hospodářství se stal kočím a pak jezdil s traktorem. Jednou se stala nehoda, když vyjížděl z boční cesty a nedával moc pozor a traktor se převrátil a on spadl . Nepřežil. Měl v krvi alkohol, tak prý to bylo jeho vinou.
Svým způsobem se Marii ulevilo, ale zůstala na pět dcer sama. Rodina byla zvyklá šetřit, Marie na všechny dcery i na sebe šila, byla velmi šikovná na všechny domácí práce. Svůj nevelký plat celá léta ukládala.
Druhá dcera se vdala a potřebovala bydlení. Doposud měli erární byt na statku a Marie se rozhodla, že se přihlásí do bytového družstva. Dvoupokojový byt bude stačit, děvčata rostou a stejně odejdou pak z domu. Byt byl hotov a ona měla dohodu se Statkem, že může ještě rok bydlet v dosavadním bytě, než dcera se zetěm budou mít postavený další družstevní byt. Tak se stalo, že se za rok stěhovala se zbývajícími děvčaty do družstevního bytu v paneláku ve vedlejším městečku.
Dostala se do zaměstnání v závodě, který měla poměrně blízko jako dělnice a začal jí nový život.
Jak se jí bude dále dařit napíši příště.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Marienka - obyčejný život - 4.
Marii začal zcela obyčejný život se čtyřmi dcerami. Rostly, chodily do školy, kromě nejstarší dcery, která myšlením zůstala ve školních letech. Uměla některé domácí práce, dělala však spíše jen, když se jí chtělo. Měly dvoupokojový byt, takže jeden byl ložnicí, kde spaly na manželských postelích obě Marie, na otomaně před postelemi nejmladší Miládka. V pokoji pak kralovaly dvě zbývající dcery. Julinka bydlela již jinde, ale maminku občas navštěvovala.
Práce, domov, sem tam nějaká sousedská návštěva kamarádky z práce, akce v závodě, šití na sebe i na děvčata, to byl život Marie. S děvčaty postupně nastaly starosti jak dospěly. Jedna se zamilovala do ženatého muže, ale on stejně byl již v rozvodovém řízení, takže byla poměrně brzy svatba.
Druhá si namluvila sice svobodného, ale byly zase trable s bydlením a museli tedy nějakou dobu žít s maminkou. Mladý byl bouřlivák, občas se napil , měl zuřivou opici a dokonce ženu jednou i propleskl. Marie mu pohrozila vyhazovem z domu. Časem si dal říci. Stejně trvalo nějakou dobu, než se jejich vztah urovnal. To již bydleli ale jinde a měli děti.
Poslední , nejmladší dcera se zamilovala do bratra svého švagra, vzali se a měli syna. Ani to nebylo příliš šťastné manželství a tak se Miládka i s malým synem záhy přistěhovala k mamince nazpět. Její muž se znovu oženil. Ona neměla moc štěstí na muže. Narazila opět na ženatého, který sice tvrdil, že se ženou již nežije, ale když pak - už těhotná- zjistila, že jeho žena také čeká dítě, ustoupila, ale dítě porodila. Naštěstí dostala brzy malý byt, takže se mohla odstěhovat. Již se nevdala a mužům se spíše vyhýbala.
V té době to šlo již s kopce s nejstarší dcerou, která si však předtím umínila, že má také nárok na štěstí. Někde při pobytu v sanatoriu se seznámila s poněkud fyzicky postiženým mládencem o něco mladším, trvala na tom, že si ho vezme. Nedošlo k tomu a s Marií nebylo již možno bydlet pohromadě. Měla nečekaně zuřivé nálady , nechtěla jíst, hrozilo, že nechá zapnutý plyn, případně ublíží sobě. Nemohla být sama doma a musela nakonec jít na léčení. Jak to bývá, dlouho tam nepobyla, zemřela , když jí bylo kolem 40 let.
Marie zůstala sama. Chodila do práce, našla si i kamarádku, která se přistěhovala také ze Slovenska. Také podobná dobračka a Marie jí přála, když se provdala za vdovce a stala se matkou jeho dětem. Pak už na kamarádku neměla tolik času a Marie se začala rozhlížet po mužích.
V touze seznámit se s nějakým hodným mužem, odpovídala Marie dokonce na inzeráty a občas se i s některým mužem sešla. Domů je nevodila. Byla opatrná. Stejně ale jednomu naletěla. Byl docela pohledný, důchodce, ona už vlastně v té době také byla v důchodu. Chodila do stejného závodu uklízet, aby si přivydělala a nebyla doma tak sama.
Ten pán se razantně cpal k ní domů. Tak dlouho jí nosil kytky, bonboniery, když jezdil na návštěvy, až se mu podařilo nastěhovat. Marie byla tak překvapená, že mu dovolila vystěhovat svůj pokojový nábytek, standartní, přírodní, sektorový a nahradit jej vlastně zcela stejným, jen trochu zachovalejším.
Po nastěhování dodatečně zjistila, že si vlastně vzala do bytu jen strávníka, který po infarktu nebyl schopný žádné práce ani pomoci doma. To jí také neřekl předem. Vyžadoval dietní pravidelnou stravu a hlavně pohodlí a klid. Nakonec z něj vylezlo, že hledal ženu proto, aby se měl o něj kdo starat a svůj pěkný byt nechal synově rodině.
Přispíval jen na stravu, ale o druhé výdaje se nestaral. Peníze odděloval na svoje a ,,společné". Neviděl rád, když chodily dcery na návštěvu, projevil se jako sobec. Vadilo mu , když Marie něco šila, začal jí mluvit do všeho a na to ona nebyla již zvyklá.
Byl u ní půl roku a dopadlo to tak, že se nakonec k velké radosti nejen Marie , odstěhoval. Ponechal jí samozřejmě nábytek, musela mu ho zaplatit. Zařekla se, že už žádného muže do domácnosti nastálo nechce. Ještě jedna kapitolka jejího života však ukáže, jak člověk míní a osud mění...
4 názory
Marie peklo, jakoby za to mohla, - jako by
aby tam, kde byl ,,někdo" zůstal - za někdo čárka
Marie se stěhování se čtyřmi dětmi obávala, ale vyhlídka, že konečně bude svojí paní, nebude muset poslouchat řeči tchyně a tchána, kteří jen lamentovali a vyčítali ji, že sama nabádala Josefa, ať tu záležitost co nejdříve vyřídí -příliš dlouhé souvětí, takže ti vypadlo sloveso - - za vyčítali jí, čárka, způsobilo, čárka, že ... -
totiž zařízení domu někdo z větší části ,"odvezl" doslova vyraboval - před odvezl čárka navíc, patří za odvezl
Zajímalo by mne, proč jsi tento příběh napsala, věnovala mu dost času...je to taková skoro rodinná kronika, podle mne bez nějaké zvláštní literární úrovně, vlastně stručně odvyprávěný osud.
Postrádám č.3 - zde je hrdinka již asi vdova??
Nadepsáno - 3, a přitom 4...chybí souvislosti
Večný snílek
28. 06. 2018Áno, aj ja to pozorne čítam. Veľa mi to pripomína zo života mojej babky, lenže tá mala o veľa horší život, keďže bola nemanželské decko ,,devečky" a sedláka.