Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHelena a její osud- 11.
01. 07. 2018
0
0
809
Autor
Ruža z Moravy
Helena a její osud - 11.
Helena se svému klidu a odvaze skoro sama divila. Jako by měla řešit cizí záhadu. Věděla ale, že dokud nebude vše jasné mezi ní, Oldou a matkou, nebudou mít klid. Touha po normálním rodinném životě byla u ní tak silná, že vytlačila strach z toho, že po zjištění všech událostí z minulosti její nové rodiny se vztah s Oldou rozpadne.
Uvědomovala si, že to, co by byla měla cítit před unáhlenou svatbou, začíná teprve teď. Záleží jí na společném životě s Oldou, přestože jí z počátku připadal jako nezajímavý, nepříliš citlivý člověk.
Zašla do prodejny, kde již byla. Paní prodavačka ji poznala a pozdravila jako starou známou. Začala se jí vyptávat na lidi z vesnice, zda případně neví, zda by někdo nepotřeboval její služby - vedení účetnictví, jinak, že si dá inzerát do novin a při řeči se jí vyptávala, jestli ví něco o Oldově první ženě. Jak to tak chodí, dověděla se toho dost. Lidi z vesnice většinou jezdili do města za prací a tak si řekli všechno, co kde slyšeli a kde jinde než v obchodě a případně v hospodě se něco člověk doví.
Bývalá Oldova žena pocházela z vedlejší vesnice a nebylo těžké zjistit, jaký byl její další osud. Helena se o ní dověděla, že bydlí ve městě, je vdaná a má syna. Zavolala na číslo telefonu, které jí prozradila Věrčina dobrá kamarádka, když jí sdělila, že má Věrce něco vyřídit od bývalé spolubydlící na internátě, kde kdysi Věra bydlela. To věděla od Oldy, že Věra byla vyučená zahradnice.
Věra byla kupodivu ochotná se s ní sejít ve městě v jedné kavárně. Helena byla rozechvělá, hlavně však zvědavá na to, co se doví, pokud jí to Věra bude ochotna říci. Uplynulo však od té doby několik let a snad vše přebolelo, co jí ublížilo.
Uviděla ženu, tak 35 letou, menší tmavovlasou, střední postavy, pěkné, milé tváře. Věra byla překvapená, vyslechla historii Helenina manželství s Oldou a naoplátku jí popsala svoje bývalé i nynější, spokojené. Přiznala se, že i ona čekala s Oldou dítě, ale rozčilení a těžší zavazadlo při útěku z toho domu jí způsobilo potrat. Teprve za dva roky prý znovu otěhotněla a musela téměř celou dobu proležet. Má s novým manželem syna a je opravdu spokojená. Nějak se neměla k tomu, říci Heleně, co bylo příčinou útěku od manžela a hlavně před matkou Oldy.
Helena se jí přímo zeptala a řekla jí o milé Oldově a co o tom zatím ví.
Pak již se Věra rozpovídala. Jednou po další hádce s matkou Oldy zjistila, že je komora odemčená a šla se tam podívat. Prohlížela si to, přeslechla, že se matka vrátila a překvapilo ji, jak začala řádit, že si Věra dovolila jít do komory. Na její dotaz, co tak hrozného udělala, se tchyně jízlivě rozchechtala a jako nepříčetná začala křičet:
Všechno mi ta děvka vzala, kvůli ní se muž zabil a já jsem přitom jen chtěla , aby si ji Olda nevzal. Tvrdila, že je s ním těhotná, lhářka jedna, tak jsem ji toho zbavila, megeru. Stejně jsi na řadě ty. Musí se s tebou rozvést a běda, jestli s ním budeš mít haranta, nepřej si mě.
Tak to dopadlo nakonec tak, že Věra sice Oldovi nic neřekla, ale bála se s tchyní zůstat sama.
Jednou se odhodlala a sešla se s bývalou Oldovou dívkou, která byla dávno odstěhovaná jinam.
Dověděla se, že ji Oldova matka vlákala do komory, kde ji napadla, srazila na otoman a bušila do ní nejprve pěstmi, pak si jí dokonce klekla na břicho. Dívka začala krvácet, matka se zasmála a utekla z komory, kterou zamkla. Dívka se doplazila k oknu, které naštěstí šlo otevřít a utekla. Zůstala však ležet u silnice, kde ji našel řidič autobusu, vracející se z práce a zavezl ji přímo do nemocnice. Znal ji, tak dal zprávu rodičům. Prý potratila a celá nešťastná se nechtěla už nikdy sejít nejen s Oldou, ale ani s jeho matkou. Její rodiče chtěli tu babu zažalovat, ale viděli, že by Věrka soud psychicky nezvládla. Pak již následovalo, co Helena z vyprávění znala.
Pokračování...