kráska

                                                                                                                                                          verulinda

Téměř každý týden se na ni chodím dívat. Rozbité okénko tam nahoře mlčelo, plechové vaně se za deště nechtělo zpívat, skleník  až u zemi. Zapomenutá za drátěným plotem a vysokou travou, ale nejhezčí v okolí. Punc odžitého netají. A dnes? Zahrada učesaná, čelo natřené, dvě prkna přitesaná. Mlčky vetřelce pozoruji, i oni mě pozorují. Říkám si pro sebe: „Jen to nepřežeňte s tím strojením!“ Ve své jednobarevnosti a skromnosti, i když osamělá, byla tajuplná a kouzelná. "Tak jí to přejte!"