Trsy trávy

Šli jsme úzkou průrvou ve vysokých hvozdech. Trsy trávy se nakláněly doleva doprava. Na zemi se nacházel bílý pytel, který střídal unavený beton. Kolem nás zelené posedy, schůdky do nikam. Za vysokou trávou se nachází moře, které není vidět. Fouká vítr a jsou slyšet vlny v dálce. Ty's touhle úzkou cestičkou nechtěla jít, bála ses polských úchylů a injekčních stříkaček. 

Po pár metrech dojdeme na místo. Vysokou trávu střídá nízký porost, skoro horské rostlinstvo, malé zelené keříky s červenými bobulemi. V dálce na mělkém moři plují draci, opálení svalnatí hoši v neoprénech. On je na břehu, má sportovní oděv shrnutý ke kotníkům, má zcvrklé přirození a klepe se zimou. Husí kůže po celém těle, černé navlhlé trenýrky křičí do červencového odpoledne. 

Dnes to moc nešlo. Voda byla studená a on se nemohl vyhoupnout na malé prkýnko. Stojíme kolem vás v kroužku a sledujeme horizont. 

Úzkou cestičkou se dostáváme zpátky k autu, kupujeme piva a marmeládu na vafle.