Janáček učí česky

jamardi, dík. Někdo je holt nadaný na zpěv a méně na řeči, takže to těm pěvcům můžeme odpustit. :-)

Snad...  Říká se, že kdo má hudební sluch, lépe se mu učí cizí jazyky.

Krátce před epidemií jsem byla na opeře Rusalka. Zpívali tam i cizinci, ale já jsem to nepoznala, kdežto můj doprovod si byl stoprocentně jistý, kdo je cizinec a kdo ne. A měl pravdu. Ale myslím si, že ti, kdo se učí, neměli by se nechat takovými lidmi znervóznět. No nesmí to znít zase příliš hrozně. Tak nějak najít pro to tu správnou míru.

Pěkně napsaná úvaha, TIP.   České "ř" je zřejmě pro většinu cizinců kámen úrazu. Ale máš pravdu, že kdo se chce češtinu opravdu naučit (a nejen rychle odzpívat árii, aby už to měl honem za sebou) , tak se ji naučí. 

Moc děkuju, Leraku. Naprosto s Tebou souhlasím. Pěvec samozřejmě musí vědět, co zpívá, aby do toho vložil patřičný cit. Předpokládám, že často uváděné opery jsou notoricky známé v originále i v překladu. Pokud je ale opera hodně spojena s prostředím daného národa, což je příklad Její pastorkyně, která se odehrává na moravské vesnici a je v originále zpívána nářečím, může jazyk originálu v zahraničí přispět k dokreslení tohoto prostředí.

Mám za to, že když pěvec nezpívá v rodném jazyce tak se s tím srovná. Třeba Rusalka je dílem i národního cítění, tak by se mělo v našem rodném. Například D. Pecková jejího oblíbeného, monumentálního Wágnera, také zpívá v němčině - a vcelku prý dobře. Pro pěvce, pěvkyni, je to projev úcty k vrcholným dílům, když je v zemi jejich tvůrců prezentují jejich jazykem. Podvědomě jim zřejmě běží stejně v hlavě originál, který jim je  srozumitelný. Ať je v řeči jakékoliv. Každý operní pěvec si libreto prostuduje už v jeho zájmu v překladu, byť nemusí být  v stoprocentních detailech. Je to pro něho důležité už pro to, aby na sceně mohl do spěvu vkládat potřebné emoce! Myslím, že s jazzem (nebo soulem) to nelze moc srovnávat. Je to založené na rytmice a imaginací projevu. Asi těžko lze v naléhavosti například " jazyk projevu Tennesse či Memfisu" věrohodně intepretovat jinak, nežli v "angličtině." To jen můj názor.

Pěkné zamyšlení to máš, Bixley.

Kočkodane, to je průlomový návrh. Myslím, že všichni umíme italštinu asi jako ti operní pěvci češtinu. Já třeba z italštiny umím jen označení druhů tempa, takže se zapojuji slovy: allegro, molto vivace.

Nemám tusení, jak zdejsí revírník Jarda zpívá, ale píse cesky hezky. Já bych mel jeden návrh, ale bojím se, ze ho vetsina zavrhne. Coz kdybychom psali komentáre zásadne italsky... ;-)

no, nevím...třeba půjde kolem nějaký operní pěveec nebo pěvkyně a osvětlí nám to.  Scatování je extrém, opera je o něco kultivovanější útvar... tak si s cizojazyčným textem asi umělec dává větší práci...ale mluvnici nejspíš neřeší, obzvlášť u tak "menšinových" jazyků, jako je čeština...:o)

To bylo mým cílem, Goro. :-)

Aleši, to je zajímavý názor. V jazzu existuje takzvané scatování, kdy jazzoví zpěváci zpívají na nic neříkající slabiky typu šůbydůbydů. Myslíš, že takhle operní pěvci vnímají jednotlivé jazyky???

to je zajímavá úvaha...:o) ale obávám se, že operní pěvci berou text spíš jako hudbu, nezabývají se jazykovou stránkou...možná si při studování díla přečtou ve svém jazyce, o čem vlastně opera je... 

Pobavila jsem se, bixley, i dozvěděla něco nového ze světa hudby, dík:-))