Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak byl hřebík padlý na hlavu
Autor
bixley
V truhlářské dílně si v dřevěných škatulkách hajali hřebíci. A nejen hřebíci, ale i hřebičky. Dlouhé, krátké, silné, tenké, s velkou i malou hlavou. Těšili se, až je pan truhlář vezme do ruky a začne je zatloukat do dřeva. Ťuk, ťuky ťuk na hlavu. Na to byli připraveni a to se jim líbilo.
Hřebík Břeťa byl tak akorát. Ani malý, ani velký, ani tlustý, ani tenký. Na těle mu seděla krásná hlavička a těšil se, až pan truhlář na ni uhodí. A vida, pan truhlář si připravuje kladívko. Už se dočká.
Ťuk, začal pan truhlář a pokračoval. Hřebík Břeťa spokojeně zalézal do dřeva. Vtom si všiml, že ho pan truhlář pozoruje. Ale na rozdíl od Břeti moc spokojeně nevypadal.
Ajajaj, to je nadělení! bědoval. Hřebík je nakřivo! A hned začal hřebík vytahovat kleštěmi.
Tak tohle hřebíci rádi nemají. A nelíbilo se to ani Břeťovi. Když ho pan truhlář vytáhl, chvíli se motal po truhlářském ponku a pak se skácel. Ostatní hřebíci a hřebičky ho hned začali křísit a otloukat ho svými hlavičkami.
"Tak co, kamaráde hřebíku, jak se cítíš?" zeptal se hřebík Přemek povzbudivě.
"Jakej hřebík?" podivil se Břeťa. "Já jsem přece šroubek!"
Všichni hřebíci i hřebičky zkoprněli.
"Jé, holky, on je úplně padlej na hlavu," smála se hřebička Oldřiška.
Zaslechl to i pan truhlář. "Když jsi šroubek, dostaneš matičku," řekl a navlékl na milého hřebíka cosi těžkého železného, takže si připadal jako v brnění. Moc pohodlné to tedy nebylo. Ale protože byl už večer, Břeťa nakonec únavou usnul.
Ráno se pan truhlář na něj přišel podívat. "Dobré ráno, šroubečku," řekl a doufal, že se hřebík ohradí. Ten ale nic. Zřejmě si stále myslí, že je šroubek.
"Nechceš zašroubovat?" zkoušel to dál pan truhlář. Předstíral, že si bere šroubovák a začal točit hřebíkem v prstech.
Břeťovi z toho bylo pěkně mdlo. Všechno kolem něj vířilo. Kdyby ho někdo uhodil do hlavy, třeba by se mu motat přestala. Ano, uhodit do hlavy, to je ono!
"Já jsem hřebík!" vykřikl náhle v osvícení.
"Tak uhodíme hřebík na hlavičku," zasmál se pan truhlář a začal ťukat. Tentokrát hřebík Břeťa zalezl do dřeva hezky rovně. Uvelebil se ve svém novém dřevěném domečku a spiklenecky mrkl na další zatlučené hřebíky.
16 názorů
Životné pojmenování hřebíci a hřebičky. je roztomilé, děti potěší. Jinak je to taková milá, nedlouhá "řemeslnická" pohádka pro nejmenší, jíž nechybí čtenářovu věku přiměřený naučný podtext. Tip.
Díky, lastgaspe. Občas neuškodí představit si, jak jsou na tom druzí - i hřebíci - špatně... :-)
Bezvadný antropomorfní, plynulý styl, se svěžím nápadem, pointou. Četl jsem, až jsem zkoprněl. Dokázal jsem si představit, že jsem šroubek a dostal jsem po hlavičce. To mě probudilo. Dávám Tip
Kočkodane, ty mě vždycky pobavíš. Jednou vydám jen tvoje kritiky pod názvem Kočkodanovy špumprnágle. (teď nevím, jestli to Tvoje Zuzanka přelouská - tedy něco jako Kočkodanovy veselé šprýmy). Díky.
Zase moc pěkné...spravila jsem si náladu, a stačilo málo - ťuknout na hlavičku!!