Helena a její osud po letech. 1., 2., 3. , 4.

Uplynulo 6 let od doby, kdy se narodila Heleně a Oldovi dcera Naďa, Další díly  příběhu  dokáží, že život nemůžeme považovat za fádní.

Helena a její osud po letech - 1.

 

Helena se vrátila domů z města, kam doprovodila dceru Naďu po prvé do školy.

Nadulka - tak si začala říkat dcerka, když přestala používat slůvko mimimi a na otázku :

"Ty jsi Naďa ?" odpověděla

"Nadulka, jo?". Říkali jí tak potom všichni .

 Ten slavný den si Helena vyfotila a uložila do počítače. Měla trochu zvláštní náladu, do ničeho se jí nechtělo. Uvařila si šálek čaje, sedla po pokoje a probírala se albem, které založila při narození dcerky.

Vzpomínala na prožité roky a všechny změny od doby, kdy přišla do tohoto domku.

 

Doplňování spotřebičů, výměnu některého nábytku, úpravy a využití všech prostor domku. Nejdříve vyměnila inventář bývalé komory, aby nezůstala ani připomínka událostí, které se tam staly. Zařídili Nadulce dětský pokoj vedle ložnice rodičů, položili nové kachlíky do chodby a jiné úpravy.

Vypadalo to, že budou spokojeně žít a vychovávat dceru. Práci měla Helen zajištěnou, přestože jí zakázek ubylo, někteří podnikatelé zkrachovali nebo firmu rozšířili a účetnictví zajišťovali sami. Helena rozšířila své služby i na zprostředkovatelské služby.

 

Také Oldova situace se změnila. Zda k lepšímu, nedovedla Helena říci. Pro finanční zajištění rodiny určitě, Oldovu seberealizaci také, ale rodinný život vypadal tak, že se viděli většinou až večer, kdy se Olda prakticky chvilku věnoval Naděnce, pak byl už tak unavený, že na nějaké rozmluvy s Helenou neměl náladu. Poslední dobou se jí zdálo, že o ně ani moc nestojí.

 

Helena si vzpomněla na dobu, kdy byly Nadě tak 3 roky. Dostali zprávu z nemocnice, že tam byla převezena Oldova matka. Měla mozkovou mrtvici, ochrnula na půl těla, nemohla mluvit, ani se moc hýbat. Lékaři jim nedávali naději, že by se její stav mohl zlepšit, duševně nebyla v pořádku již předtím . Prakticky byla neustále pod sedativy, aby se jí neopakovaly záchvaty .

Vnučku ani neznala. Když Oldu a Helenu za ní jednou pustili, dívala se na ně, jako by je neznala.

Jednou ráno dostali zprávu, že se již neprobudila a měla prý klidnou smrt. Helena si pomyslela, že její vina zůstala vlastně nepotrestána, pokud nevezme v úvahu, že prakticky poslední léta její život nebyl normální.

Olda se zřejmě cítil něčím vinen, protože ani po smrti matky nikdy o minulém životě nemluvil. Jen jednou se zmínil, že ve městě potkal bývalou manželku. Byla sama, oblečená v černém. Nechtěl se jí vyptávat, co se stalo, kdo jí zemřel. Myslel, že možná rodiče.

 

 

Helena zašla zase jednou ke staré známé do obchodu ve vesnici, která jí popovídala , co je kde nového a na přímou Heleninu otázku, zda neví něco o bývalé ženě Oldově, proč nosí smutek, řekla:

"Věřin manžel se synem a jejími rodiči jeli Věře naproti, když byla v lázních a najel na ně kamion, který předjížděl jiné auto. Byli na místě všichni mrtví. Věra byla dlouho na psychiatrii. Prodala domek, kde s rodiči bydleli, protože se tam necítila dobře a koupila si garsonku ve městě. Od té doby chodí jako ve snách, s nikým nechce mluvit, smutek prý již nesvlékne."

Helena to Oldovi večer vyprávěla, netušila, co si tím způsobí. Olda měl pocit viny za vše , co způsobila jeho matka jeho láskám. Myslel si, pokud by byla Věra zůstala s ním, nemusela se jí taková tragedie později stát. Stal se ještě více zamlklým.

 

Helena se cítila stále více sama. Měla jen jednu oporu v sousedce, která kdysi opatrovala Oldovu matku a sama měla skoro stejně stará dvojčata - Marka a Zdeničku -kamarády Naděnky. Také udržovala styky se svou bývalou spolupracovnicí Hanou.

 

Její den spočíval v tom, že ráno zavezla Naďu, Marka a Zdenku do školy, ve městě zároveň nakoupila pro svoji i sousedčinu rodinu vše potřebné. Někdy se zastavila za známými v bývalé práci, jindy zkontrolovala svoji garsonku, kterou pronajala dvěma studentkám. Bývalá nájemnice - učitelka se vdala a zařídila si svůj byt, takže garsonka byla prázdná.

Vrátila se domů, uklidila co bylo třeba a dala se do práce. Byla domluvena se sousedkou, že dovoz dětí ze školy zajistí její manžel, který se vracel z práce z města svým autem. Věnovala se pak dceři a někdy byly u ní i sousedčiny děti. Marek se Zdenkou nahrazovali Naďě sourozence. Navštěvovali se střídavě, hráli si, učili se.

Helena poklidila pár slepic, které si pořídili kvůli vajíčkům, obešla dům a připravila večeři pro dceru a manžela . Pak uložit dcerku, povědět jí pohádku a čekat, jestli s ní Oldřich bude mluvit nebo ne. Televize, kniha , spánek.

Někdy se muž mlčky přitulil, někdy se otočil zády a nechal ji jejím myšlenkám.

Tento jejich život se měl ale brzy změnit a určitě si na něj Helena vzpomene jako na idylku.....

 

                                                                           xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

Helena a její osud po letech - 2.-

 

 

Olda se začal z práce vracet čím dál později. Vymlouval se na to, že při jeho nové funkci má více povinností. Dostal k dispozici jako manažer banky firemní auto, začal se pečlivěji oblékat.

Jednou odjel soused na služební cestu a nemohl přivézt děti ze školy, tak se Helena domluvila se sousedkou, že zajede do města a na děti u školy počká. Mohl by sice děti dovézt Olda, ale nevěděl, zda bude prý mít čas. V bance býval do 17. hodiny někdy i déle a to by na odvoz bylo pozdě.

 

Helena zajela do banky, vyřídila nějaké věci v agentuře, které zprostředkovávala styk s klienty. Něco málo nakoupila a když vycházela z obchodu, zdálo se jí, že zahlédla známou tvář, jen poněkud starší, pobledlou. Žena v černém oblečení ! Náhle si vzpomněla: to je bývalá Oldova žena Věra.

Vždyť se s ní kdysi setkala, od ní se dověděla část toho, co se stalo té 1. Věře a pak i jí. Cukla sebou, chtěla jí jít kondolovat, ale pak si to rozmyslela a jen se dívala za odcházející ženou. Zamířila k autu a znovu se zarazila. Přes ulici přecházel Olda a mířil směrem, kam šla Věra.

 

Helena nechtěla Oldu sledovat, ale vzpomněla si na jeho chování v posledních dnech a řekla si, že je ještě čas jít pro děti ke škole a vydala se váhavě jeho směrem. Zahlédla ho po pár metrech, jak jde vedle Věry a něco jí povídá. Ona se na něj dívala nejprve odmítavě, smutně, ale pak se dokonce něčemu usmála a kývla hlavou. Zašli spolu do malé kavárny.

Helena se zarazila, ale nešla za nimi. Bylo jí jasné, že by to bylo divné. Byli na veřejnosti, takže snad o nic nešlo. Olda ji asi potkal náhodou a šli si popovídat do kavárny, venku bylo dost sychravo. Snad jí doma řekne, kde byl a co je nového. Copak ale nemusí být v práci?

Vyzvedla děti u školy a při jejich štěbetání o škole a úkolech pozapomněla na to, co viděla.

 

Večer se Olda objevil o ničem se nezmínil. Na to, že byla pro děti ani nevzpomněl.

Bavil se chvíli s Naďou, povečeřel, dokonce se k Heleně neobvykle hezky choval . Mluvil o všem možném. Spadla z něj zřejmě nějaká tíha, ale zároveň jakoby se bál Heleniných otázek.

 

Po delší době se spolu i milovali a Heleně se zdálo, že je opravdu šťastný. Jen jí prolétlo hlavou, co to asi způsobilo.....

 

                                                                                  xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

Helena a její osud po letech - 3.

 

 

V příštích dnech čekala Helena marně na nějakou zmínku o bývalé ženě. Jednou však soused nepřivezl Naďu domů se svými dětmi a vysvětlil Heleně, že si ji vyzvedl Olda. Přitom však nevzal sebou Marka a Zdeničku, prý ještě někam zajdou a tak se omlouvá, že nechce sebou všechny děti tahat. Bylo skoro 19. hodin, když se Olda s Naďou vrátili a malá byla nadšená, že se byli podívat v muzeu na výstavu panenek.  Nadšeně vypravovala:

"Bylo tam hodně lidí, bavili se s námi. Bylo  to prima, mami!" 

"Naďo, běž si umýt ruce, budeme večeřet". Přerušil její povídání Olda.

 

Helena se jí při veřeči před Oldou nechtěla ptát, kdo tam byl a bavil se s nimi . Po večeři Olda  šel  Naďu ochotně uložit i pohádku jí prý povídal. Helena neměla možnost se dál ptát. Olda byl unavený a  usnul, jak si lehl. Aspoň to tak vypadalo.

Ráno nebyl na nějaký rozhovor čas, před dětmi ji také nechtěla zpovídat. Nakonec si řekla, že počká, zda se bude vycházka s Oldou  opakovat.

 

Helena byla velmi uvážlivé povahy, spíše zdrženlivá v projevech, také jí bylo poslední dobou nějak divně.

Blížila se jí čtyřicítka,  nemocná se  necítila.  Ani ji nenapadlo, že by mohla být  těhotná.  Když nedostala menzes víc než dva týdny, přemýšlela, jestli není těhotná. Jako obvykle váhavá, teprve po několika dnech zajela do města k doktorovi a ten jí potvrdil, že těhotná je.  I v  jejím věku, při celkem dobrém zdraví,  však dítě porodit nebude problém. 

Helena byla velmi šťastná, ani si neuvědomila, že by to Oldovi nemuselo být vhod. Má přece jen o 8 let více než ona . Co to ale v dnešní době znamená? Jsou i starší otcové. Nakonec na jeho práci to vliv mít nemusí a ona to nějak zvládne a Naďa bude určitě ráda, že bude mít také sourozence. Jen aby ona sama byla v pořádku. Musí chodit často na kontrolu.

 

Helena zašla za kamarádkou Hankou. Ta už jí dávno říkala, že měla mít ještě jedno dítě, že jedináček bude pak sám.

"Víš, jste přece starší, nemáte na co čekat. Olda si zvykne a nakonec bude rád."

Helena měla  tehdy jiné starosti a tak to  ponechala náhodě. Prostě s  tím, že by znovu otěhotněla ani nepočítali.

Jela domů neklidná, ale přesvědčená, že to Oldovi zatím neřekne, aby ji náhodou nenutil k přerušení těhotenství. Až bude pozdě, snad se s tím smíří. Nadě to řekne  také později, aby si holčička na myšlenku, že bude mít sourozence,  zvykla.

Olda opět chodil později domů, ale asi po týdnu ,  bez předchozí domluvy vzal Naďu ze školy.

Byli spolu v obrazárně a pak prý na čajíčku se zákuskem v jedné restauraci. Jinak nic nevykládala a tatínek se jí  zase  neobvykle věnoval. Chtěl asi  zamezit dalšímu hovoru s mámou. Naďa byla povídalka a určitě by vyklopila všechno. Heleně nebylo zrovna dobře, tak  byla ráda, že má klid. 

 

                                                             xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

Helena a její osud po letech - 4.

 

 

Po pár týdnech Helena již nemohla tajit své těhotenství před Oldou. Stejně bylo podivné, že si ničeho dosud nevšiml. Je pravda, že se nikdy před sebou neobnažovali, zvláště, když byla dcerka s nimi . Do ložnice chodili spát každý v jinou chvíli, takže svítila již jen lampička a nebylo moc vidět. V tomto směru byli oba dost stydliví. Bylo to možná jejich věkem, když se seznámili a pak všemi událostmi, které jejich intimní život určitě ovlivnily.

 

Jednou večer se ho zeptala, co by na to řekl, kdyby měli ještě jedno dítě. Zarazil se a řekl jen:

"Myslíš, že bych to ještě zvládl ve svém věku? A tobě by to nevadilo?  Neměla bys strach?"

Helena mu tedy oznámila, že je stejně zbytečné takto o tom uvažovat.

"Jsem těhotná, už na začátku 4. měsíce."

Olda se jen zeptal:

A víš už, co to bude?" Nedal v tu chvíli najevo  radost, ale  ani zlost.

"Zatím jsem na ultrazvuku nebyla, mám jet na kontrolu příští týden, takže při té příležitosti se to dovím." Skoro zklamaně odpověděla.

Čekala, jestli s ní Olda nebude chtít jet, ale on se ani nezmínil o této možnosti. Byla opět zklamaná, ale jako obvykle nic neřekla. Naďulce to řekne, až bude vědět, co to bude, aby ji mohla připravit rovnou na bratříčka nebo sestřičku.  Upozornila Oldu, ať se jí o tom zatím nezmiňuje.

"Neboj se, nechám to na tobě." Klidně souhlasil.

 

Při kontrole jí lékař ukázal obrázek a viděla jasně, že to bude syn. Pomyslela si, že Olda bude určitě raději.

Naďa byla nadšená, když jí radostnou novinu řekla a hned se šla pochlubit Markovi a Zdence. Měli radost, Zdenka se těšila, že bude pomáhat vozit miminko. Marek se staral, kdy asi bude ten kluk chodit, aby s ním mohl lítat za balonem.

"No, to si počkáš." Smála se mu Naďa.

Olda byl rád, ale jen konstatoval:

"Aspoň nebude rozmazlený  jak by  byla holčička."

Tím to bylo pro něj odbyté. Nenabídl se ani k nějaké zvláštní pomoci, jen řekl, že by ráno mohl děti vzít někdy do školy, ale nákupy asi nezajistí. Budou to muset vyřešit jinak. Někdy odpoledne by mohl vzít Naďul zase někam na procházku, jestli mu to vyjde, případně při tom  někdy něco nakoupit.

 

Heleně se zdálo, že pod záminkou jejího těhotenství a jeho udržení se Olda vyhýbá i milování. Jako by mu to těhotenstvé přišlo docela vhod. Mrzelo ji to docela. Jak bylo jejím zvykem, nevyčítala mu to.

Jednou Helena měla s dcerou rozhovor na téma jejich procházek, kam a případně s kým chodí, jak se jí to líbí. Naďa se zamyslela a pak řekla něco, co Helenu téměř vylekalo.

"No, chodí s námi jedna taková paní - průvodkyně, většinou má černé šaty nebo kostým, taková menší blondýna,  určitě  starší než ty. Byla pořád taková smutná, ale už se trochu i směje a říká, že by chtěla takovou holčičku jako jsem já.

Víš, ona měla chlapečka, ale zabil se v autě. I jeho tatínek, babička a dědeček a tak zůstala sama.

Ona prý našeho tatínka znala dříve než ty, ale pak ho ztratila a moc ji to mrzí. Nedá se prý ale nic dělat.

Když budeme mít to miminko, tak to asi nepůjde, aby se s tatínkem  často bavili. Leda kdybys ho neměla, bylo by to prý lepší. Co to znamená, maminko? To myslela to děťátko?"

"Asi jsi špatně rozumněla, to určitě ne." Helena si vzpomněla na Věřin potrat dítěte, které měla mít s Oldou a v hlavě jí zablikalo varovné světýlko.

"Snad Věra nedoufá, že ona to dítě také potratí? Jak by to chtěla udělat? Dělá si snad naděje, že by Oldu mohla získat zpátky?" Pomyslela si.

Moc otázek pro jednu utrápenou hlavu. Musí na sebe dávat pozor. Helena se zatvrdila, svoji rodinu si vzít nenechá. Olda je sice trochu divný, ale celkem jí vyhovuje, o rodinu se  kromě financí  moc nestará, ale je klidný, docela milý a dává jí v jednání volnost. No, však se uvidí. Vždyť Věra je o 3 roky starší než ona, dítě by Oldovi sotva mohla dát.

 

                                                           xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

---