Medvědí služba

    Celým šapitó pulsovala známá cirkusová melodie. Zpoza opony vyjel medvěd na koloběžce, s níž opisoval kruhy podél celé manéže. Za ním se vyřítil klaun, různě medvědu nadbíhal či se jej snažil chytit za srst a strhnout na zem. Medvěd musel složitě kličkovat, někdy srážce zabránil až saltem přes klauna na poslední chvíli a podobně.

    Po několika eskapádách klaun medvěda přece jen dohonil, obratně mu podvadil spodní tlapy, načež se medvěd krkolomně poroučel do pilin. Klaun se vítězoslavně zmocnil koloběžky a pokračoval v jízdě, až zmizel za oponou. Dva zřízenci cirkusu bezvládného medvěda odtáhli pryč. Potlesk.

    Byla noc, v jediné cirkusové maringotce se ještě svítilo. Skrz okno bylo vidět klauna, co prve vystupoval, jak sedí u stolu a hraje pexeso s medvědem, který seděl jen tak na zemi. Byl to medvěd, kdo už měl velkou hromádku dvojiček po své levici. Klaun si unaveně podpíral  hlavu a sledoval, jak kartičky mizí ze hry.

    Popelník na stole přetékal nedopalky z doutníků, medvěd obří tlapou další špaček típl a zamyšleně vyfoukl dým nad hlavu.

    „Já už to nevydržím, Jiří, mně je ti to vystupování strašně protivné.“

    Klaun zamžoural krvavýma očima nahoru do medvědí tváře.

    „Je mi to jasné, Robine, medvědi by se měli toulat po lesích někde a né dělat kašpárky.“

    „Souhlas.“

    „Ty navíc mluvíš, a tak si podle mě uvědomuješ svou situaci ještě víc, než kdybys byl obyčejný medvěd, bez urážky.“

    „Máš recht, ani za to vlastně nic nemám, jenom jídlo. A sám víš, jak by se mně nějaký peníz hodil, dyž si chci koupit ty tenisky. Tebe furt obírat nemůžu.“

    Klaun mlčel, sebral mimoděk kartičky pexesa se stolu a zamíchal je.

    „Jiří, já asi uteču, ještě dneska.“

    „No, víš, já tě držet nebudu, snad bych ti mohl i nějak pomoct, nakonec já už se na tebe taky nemůžu dívat. Dyť mně to přijde, že mám na tom tvém trápení vlastně podíl.“

    Seděli pak ještě nějakou dobu a plánovali co a jak.

    Medvěd utekl z cirkusu někdy za svítání, klaun mu věnoval dlouhý kožený plášť, který dostatečně zakrýval medvědí tvary. Jelikož byl medvěd zvyklý chodit normálně po dvou, snadno se dal splést s vysokým mužem. Pro dokonalou kamufláž měl na kabátu zvednutý límec, který mu zakrýval mordu. Na očích měl velké sluneční brýle a na hlavě klobouk.

    Klaun mu přidal velký lodní kufr, kde měl medvěd deku, něco málo k snědku, svoje námořnické pruhované triko, láhev rumu, balení doutníků, sirky, pexeso převázané gumičkou a složenou koloběžku. Medvěd, ač nerad, přijal od klauna i něco peněz.

    Teď právě rázoval prázdnou ulicí k vlakovému nádraží, když si všiml, že na rohu otvírají obchod s nápisem Obuv. Mrknul na hodiny na nároží, měl ještě čas. Obřadně tedy vstoupil dovnitř.

    Vybral si modré tenisky na zavazování velikost čtyřicet devět. U pokladny prodavači nadšeně zaplatil. Poprosil o židličku, že by si jako boty rovnou obul. Jak mu rozjařená mysl ubrala na ostražitosti, neuvědomil si, že se poodhalil z kabátu a medvědí tlapy ukázal na odiv v celé své kráse.

    Prodavač zařval strachy a rozběhl se ke dveřím z obchodu. Medvěd si uvědomil, že je prozrazen. Skočil za prodavačem, ale ten před medvědem dveře přirazil a zamkl.

    Medvěd zkusil dveře vytrhnout, ale nešlo to. Svalil se na bezmocně na zem odevzdán svému osudu.

    Malá otlučená dodávka zastavila před Obuví. Po bocích měla barevný nápis Cirkus. Klaun vystoupil z vozu a rozhlédl se. Kolem stálo několik policistů, všichni zachmuření, prodavač v modrém plášti zuřivě gestikuloval ke své prodejně a křičel, že mu to ukradlo boty. Což je nesmysl, protože medvěd platil.

    Klaun z dodávky vytáhl poměrně objemný pytel. Vyměnil si s policisty pozdravy a legitimoval se, že je opravdu Jiřím Opratou, veterinářem a chovatelem divokých zvířat, kterého zavolali na pomoc. Vysvětlil jim, že v pytli má maso s ukrytou uspávací kapslí a že medvěda z Obuvi dostane. Od prodavače přijal klíče, odemkl dveře a s chlácholivým voláním vešel dovnitř.

    Skupinka policistů s prodavačem napjatě čekali. Bylo hrobové ticho. Najednou se dveře rozrazily a medvěd vyběhl trapem pryč. Někteří policisté úlekem omdleli, zbytek naskákal do auta a s příšerným zakvílením pneumatik započali honbu na medvěda. Prodavač se na třesoucích se nohou vydal prozkoumat škody na majetku, potažmo zjistit, co se stalo s klaunem.

    Přišel až k pultu, opatrně se za něj podíval, ale bylo tam prázdno. Otevřel pokladnu, aby zkontroloval, jestli je vše na místě. Vtom cinkl zvonek nad dveřmi a venku kolem výlohy přešel stín. Prodavač vykoukl zpoza pokladny, ale nikdo tam nebyl. Odpočítal tedy peníze, co měl od medvěda za tenisky a strčil si je do kapsy.

    Policejní auto medvěda brzy dostihlo. Z okýnka třesklo několik výstřelů. Medvěd škobrtnul a ztratil rovnováhu. Dopadl ztěžka na kolena, sklopil hlavu a dal ruce vzhůru. Policisty to překvapilo, nebo v tom nehledali smířlivé gesto a z automobilu vyšla další salva, která medvěda složila k zemi. Policisté spustili vítězný ryk. Medvěd se svezl k zemi, a když mu dopadla hlava na chodník, uvolnila se od těla a skutálela se doprostřed silnice. Policisté otevřeli ústa údivem. Na místo hlavy medvědí ležela na chodníku hlava klauna.

    Medvěd, který se ve svém převleku bezpečně dostal z Obuvi, právě kupoval na vlakovém nádraží jízdenku do Kolína. Když třeskly výstřely, bylo medvědovi jasné, že to nedopadlo dobře. Na peróně netrpělivě vyčkal do příjezdu lokálky. Usedl zhrzeně do kupé, kufr hodil na sedadlo naproti. Pak zatáhl závěsy do chodbičky, zamknul posuvné dveře, sundal si brýle a rozplakal se. Vlak se cukavě rozjel a cesta pomalu ubíhala.