Pridlho potláčané

Luboš presne! Hneď som si povedala, čo Lubošove oko nevidí, to jeho ucho počuje a počúvaš ma pozorne, aj za to ti patrí vďaka

K tvému pěknému dílku se hezky druží i Hančina ministudie o pláči. A ještě k akci „Papuče“ – rádo se stalo, to víš, gabi, mému orlímu zraku hned tak něco neunikne.

áno, Hanka, nie je to zdravé...aj - fajčenie ško-dí zdraaaaviuuu...:)

je rozdiel, keď niekto plače nahlas a keď mu "len" tečú slzy...aspoň ja to tak vnímam...často je hlasný nárek iba divadielko, ktorým chceme zaujať, doprosovať sa súcitu...tiché slzy, často s odvrátenou tvárou, aby ich nik nevidel, bolia viac, teda skôr, čo je za nimi...

dusiť v sebe smútok, či hnev, sklamanie, zadržiavať slzy nie je  ani zdravé

potešili ste ma, Karol a Irča, ďakujem

Mě také.

Ano to se stává u těch citlivě vodotěsných. Pláčí do sebe až mají srdce zavodněné.

Ten závěr básně máš excelentní. Líbí se mi to.