z dopisů Kačce 3

Mám nějak hodně nápadů a představ, které by se daly zakomponovat do příběhu. Třeba dnes...konečně přestalo pršet a navečer vysvitlo slunce, hrozně mě to táhlo ven...takové volání, kterému nešlo odolat. Tak jsem se obula a mazala ven, šla až na pole, všude stékala voda, tak jsem se zula a šla tou tekoucí vodou, tím jemným blátíčkem. Všude se třpytila voda, miliardy kapek na stéblech, pavučinách, na listech a do toho to slunce...no, nepopsatelný zážitek...sakra, proč jsem tak nevnímala i dřív? Otevírá se v člověku nějaké další oko? Nějaký další smysl?

… mám tu zimu jako v morně, ale ještě nezapnu plyn, vydržím! Apropó, proč se říká zima jako v morně? Že by to bylo od slova hladomorna… nějaká zkrácenka? … tam byla taky zima jako v morně… v hladomorně jako v morně...

… maluju teď pořád ruce. Mám vizi vizí, jak ty ruce úplně dokonale vystínuju… jsou otevřené k nebi… je to ohraný já vím… když se lidi odjakživa modlí, tak ty špičky prstů směřují tam nahoru … občas i oči.., ale já bych je chtěla rozevřít, dlaně pevně semknutý, jakože cosi skvělýho (a šíleně romantickýho) posílám vesmíru… a z těch dlaní vyletí děsnej drak, s hubou dokořán… nejlepší je uhel, to se stínuje samo a vypadám jako opravdický umělec… a ten drak má kousek ukazováku v zubech a na zem kape krev… a z toho roztřepanýho torza prstu se něco klube… malýho, novýho, svěžího… naděje?…vize vizí

Měla jsem rande… teda! Bych si ho i ozubila, jen by to chtělo ještě aspoň jeden signál od toho nahoře… bezzubý lidi by neměli randit… ale pozval mě do kláštera a to nemělo chybu, tam jsem si pomalu cvrnkla do gatí… jsou tam oltáře a u nich se nesmí mluvit… očistec. Je to nádherný místo, i když zub času si tam zakousal řádně… vitráže rozbitý, zahrada nic moc, dírky v obrazech… je jich tam snad jako v louvru, ne těch dírek, ale těch obrazů… všude po stěnách, až mi to mozek nebral už… dneska se o to starají nějací milovníci památek… nojo… a ten jejich otočný pultík na předčítání z bible je dokonce na seznamu unesco… oni to měli těžký ti cisterciáci.. to je slovo, si musím zjistit, proč je takový divný, cisterna v tý době nebyla… jo těžký, dvě hodiny spánku, jedno jídlo denně, a dvacet dva hodin modlení a práce… si to ani představit neumím…       Římská cesta je to… už jsem si to vygúglila… za odříkáním nejspíš… všechny cesty vedou do Říma. Nepodařilo se mi zjistit, proč tam ti cisterňáci nejsou, v tom Oseku. Přijde mi pitomý, když se o to stará nějaký sdružení milovníků. 
Ti komunisti to podělali fakt, některý věci prostě nikdy nepochopím… pro prachy a moc .. pche… a večer jsem se zubila do zrcadla a chválila se, jak tý svý zubiska opečovávám…

V sobotu jsem měla zase rande...velice hezké rande. Teď mám období randění. No zkrátka moje já, víš to tichý, co stojí u okna a většinou mlčí a pozoruje ty mé dvě další já, se teď válí v posteli se sklenicí sektu (a jahodama samozřejmě) a vítězoslavně se culí. A ty další dvě já, jsou svázaný v rohu a vykřikují nesmyslné pokyny a obavy, takže asi můžu čekat, že brzo dostanou přinejmenším roubík. A to moje usmívající se já, to srovnané, otevřené, se jen diví, proč ty dvě trubky v rohu mají strach a sabotují kvůli tomu úplně všechno. No zvláštní pocit, potkat někoho prakticky na stejné vlně, hlavně ve chvíli, když jsem pustila pádla, přestala tlačit na pilu a nechala život, ať si plyne. Je to asi na delší psaní… dopiju ten sekt a vytáhnu roubíky…

No a taky ti teď písnu příhodu, kterak jsem se stala majitelkou osmáka degu. Jinak jmenuje se Wohnout, moje kamarádka ho nazvala osmákem Dig Húúú, ale spíš slyší na "ty vole, já tě zabiju, zase si tu rozházel bordel".
To si takhle přijela moje švagrová s bratrem, měli toho hlodavce sebou v kleci, s tím, že je můj. No nejdřív jsem byla proti. Oni totiž trpí utkvělou představou, že jsem osamocená, nešťastná a že by mě takové zvířátko rozptýlilo. Koukala jsem na ně jako blbý dítě. Moc se mi ta představa, že doma budu mít zvíře, na které nemám čas, (což byl i důvod, proč jsem si nic nepořizovala) nelíbila. Nakonec jsem vyměkla a vzala si ho pod podmínkou, že je u mě jen na letním bytě a že stravu si budou kupovat sami. No zkrátka už je to můj bobánek, jen ten důvod, proč mi ho dali je mi šutrem v hlavě. To jako fakt tak vypadám? Nešťastná a opuštěná? Co bude příště? Koupí mi kočku? Jednu, dvě, deset?

Už jsem se rozhodla, nechám si udělat kérku… furt jsem přemýšlela, jakou.. jestli ty moderní čínský znaky, ale nějak jsem si říkala, že by to vypadalo jako kungpao s rejží, to bych asi nepřežila, nebo jestli nějaký chytrý slova od chytrých lidí… a nakonec jsem na to přišla… … že jsem stará? To se vám zdá… a místo? Někde kolem slepáku, aby ta jizva nebyla tak vidět… i když, já už se vlastně nikde nesvlíkám, jen u kardiaka a tomu je to jedno.. tak možná na zadku? Kde to bolí nejmíň??

Stačí si jenom užívat obyčejných věcí. Na okně máš masožravky, když si s nimi povídáš…kolik je to minut? Kolikrát zvedneš oči a podíváš se z okna, a když svítí aspoň chvíli sluníčko, co to s tebou dělá? Když se díváš na svoje dílo v domě, kde jsi se tolik nadřela, co cítíš? A co dřevo, které házíš do kamen, vzpomínáš, jak jsi ho řezala a uklízela a jak jsi byla zpocená a přitom podivně v pohodě? …. To jsou věci, kterých si máme užívat a vnímat je….

Dostala jsem dopis od jednoho rockera. Mám fotky na seznamu, sedím tam s hrnkama na bylinky a on napsal:   Jééé ty jsi ale hezký hastrmánek, copak tam v těch hrnečkách máš za dušičky? Jsi moc krásná žena…, chtěl bych tě líbat po celém těle…..
Ten mě tak nasral, že bych ho přetrhla. Začal tak hezky a tak to podělal. Napsala jsem mu: v těch hrníčkách mám dušičky drzejch chlapů. No nezabila bys je?????? Já tedy jo a určitě by to bylo hodně drsný, nejdřív motorovkou, pak dýkou, a nebo obráceně. Krev by stříkala na všechny strany a já bych tam stála, ruce v bok a chechtala se v tý krvi hororovým smíchem……

a zase chvilku odmlka.