Jiří Kořalka a "jeho" František Palacký

Rozsáhlý životopis z pera Jiřího Kořalky o Františku Palackém (14. 6. 1798 – 26. 5. 1876) je první komplexní monografií o zakladateli moderní české historiografie. Kniha vyšla k dvoustému výročí Palackého narození roku 1998. Jedná se o klasický historický životopis probírající Palackého život z mnoha různých úhlů pohledu, čímž má být dosaženo plastičnosti podání.

Je to biografie psaná odborným historikem o jiném historikovi, dokonce o zakladateli moderní české historiografie, vyznačuje se tedy mimořádným pochopením pro obrovské Palackého dílo.

Kořalka podává svůj výklad chronologicky v 7 kapitolách členěných do četných podkapitol, které jsou příležitostně ještě dále pročleněny, což usnadňuje čtení. Jednotlivé podkapitoly mají vesměs rozsah kolem 10 stran a bývají úzce tematicky zaměřené na jednotlivé Palackého významné historické práce, politická vystoupení či události osobního života.

Autor biografie se snaží bojovat s rozšířeným předsudkem, že Palackého život byl v podstatě nudný, naplněný vysedáváním po archivech a v jeho osobní pracovně, kde psal své Dějiny. Přes veškerou snahu je zjevné, že se nejednalo o život dramatický či naplněný vzrušením, jako bývají životopisy různých umělců a dobrodruhů.

První kapitola se věnuje Palackého mládí od narození roku 1798 v beskydských Hodslavicích do příchodu do Prahy v roce 1823.

Druhá kapitola se zabývá Palackým jako historikem a organizátorem národního života v letech 1823 až 1836, tedy do vydání prvního svazku jeho ještě německy psaných Geschichte von Böhmen.

Třetí kapitola pokračuje obdobím, kdy se Palacký propracoval k vůdčímu postavení v české vědě a končí rokem 1847.

Čtvrtá kapitola se obírá významnou, dramatickou a krátkou částí Palackého života v letech 1848 – 1849, kdy se Palacký vlivem tehdejších událostí v Rakouském císařství a v celé Evropě poprvé soustavně zapojil do politického života.

V páté kapitole pokrývající padesátá léta 19. století je popsán Palackého vynucený ústup z politického a veřejného života v období reakce a tzv. „Bachova“ (neo)absolutismu. Tohoto období Palacký využil k napsání nejpodstatnějších částí svých Dějin národu českého v Čechách i v Moravě, vycházejících v češtině od revolučního roku 1848.

Dovršením životního díla historika a neúspěchem politika Palackého se zabývá šestá kapitola odehrávající se v době obnoveného ústavního politického života v letech 1860 – 1868, tedy do Palackého sedmdesátin.

Sedmá kapitola hodnotí Palackého poslední léta, jež prožil v postavení všeobecně uznávaného patriarchy českého národa.

V závěru je pak zhodnocen celý Palackého život vědecký, politický i osobní jakožto největšího Čecha 19. století a „otce národa“. Následuje obrazová příloha, rodokmen rodiny Palackých, poznámky, použité prameny a literatura a jmenný rejstřík.

Celkově je Palacký pojat jako vzdělanec evropského formátu, příslušník jedné velké generace evropských historiků, významný politik a předák české národní společnosti, jako bystrý politický pozorovatel a komentátor, který zobecněním vývojových trendů evropské společnosti dospěl až k jasnozřivé předpovědi první světové války; jako člověk humánní, mravný, nesmírně pracovitý a zásadový. Výčet kladných Palackého vlastností by mohl být ještě mnohem delší a v současníkovi vzbuzuje až pocit vlastní malosti.

Kořalkova práce o jednom z nejvýznamnějších českých obrozenců je vysoce záslužná už proto, že byla první svého druhu. Následovala ji roku 2009 práce Jiřího Štaifa František Palacký. Život, dílo, mýtus, jež vnesla do podání Palackého životopisu nové zřetele.