Nad pláží baroko

Krize

Neprobírají krizi evropského myšlení nebo podobně závažné téma. Probírají krizi vztahu jedné z nich. Dala si s přítelem "talk", už to bylo nutné, a teď čeká, jak se to vyvine; rozchod hrozí spíš jeho iniciativou, ona si ho nepřipouští. Pak se otočily a slunci vystavily svá tučná pozadí v drobných plavkách. Dlouho sama jistě nezůstane, kolika krizemi ale ještě bude muset projít?

Plážová dramata

Vyhrkly jí slzy a nevěděla, co má dělat. Líčí přítelkyni, jak si rozbila telefon. Je jí dobrých třicet, ale odolává dospělosti. Tahle plážová dramata v podání opálených blondýn jsou nakonec úžasný žánr.

Královna

Je majestátní. Sedí vzpřímeně a hledí k řece. Jako na trůnu panovnice. Ňadra se jí dmou z plavek, zlatavá a těžká, suplují symboly moci. Střeží říši nahoty, královna pláže.

Atomová chvíle

Tato chvíle: sepne ruce za zády a krátkým pohybem prstů sejme masku. Je to chvíle, kdy se atomová bomba blíží k zemi, ve výšce asi 50 metrů exploduje. Oslepující záře bílých ňader, tlaková vlna v rozkroku. Hrozivý vichr touhy a zničená krajina srdce. Pláž.

Ráj

Klobouk má jak kardinál, jen černý. Sukni šedou a v ní zadnici zdravě tučnící. A dlouhé platinové vlasy, kterými chce předběhnout čas. A v plážové tašce kokosové mléko, román a lehká cigarila, propriety plážové dámy. Nepochybně má i jméno, vyražené na řidičáku někde na dně tašky. Tady na pláži se ale úředničina nepěstuje, zbaveni tíhy civility, lidé se tu obracejí k slunci a tělesnosti. Jako v ráji.

Nad pláží baroko

Oblaka nad zlíchovským kostelíkem se začínají valit jak na obrazech barokních mistrů. Jen andělé jsou tady na zemi, na trávníku polehávají s ňadry obnaženými do snů mužů. A když takhle vleže rozevřou nohy, aby jim slunce rozehřálo klín, výrazy mužů nabývají barokní expresivity: vytržení hledí do těch míst jak svatí k nebi.

Divá matronela

Prsa má těžká a kulatá jak kolotoč nad Londýnem. A jak se na ně zadíváš, zatočí se ti hlava. Břicho má taky těžké, hledá spojení se zemí, ukotvenost, hojnost úrody. Stehna a zadnice se s každým krokem třesou a udávají tak rytmus mužům, kteří se před ní také mají třást. A bronzová je od slunce, aby dala najevo, že neváhá projít žárem. Tu nezískáš darem, tu bys musel unést jak Zeus.

Technolady

Tělo, stále ještě lidské, si nastříkala tekutým krémem v kosmické vůni. Nasadila si bláhová sluchátka, přes ajfon zapojila muziku: symfonii pro vesmírný flažolet Tomke Bendy. (Minulý měsíc měl mistr koncert na Plutu.) Mírně rozevřela pokrčené nohy, aby paprsky slunce dráždily tu stále ještě analogovou drobnost v jejím klíně.

O savcích a lidech

Chemlonová ženská se převlékne do plavek. A hned volá Frantimu. Hlásí, že už je na pláži. A taky, že se včera dívala na dvojku, na "hrozně zajímavý dokument o savcích". Pak si prdne. Jistě i o ní by na dvojce mohli natočit zajímavý dokument.