Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřípad ztracené sošky
Autor
Gora
letní krimi:-)
V kanceláři
Kancelář Věry Klimkové, správcové kláštera. U pracovního stolu sedí tři muži a jedna žena. Policista a podezřelí.
„Jsou jenom tři možnosti… Každý z vás měl klíče od suterénu kláštera. Kdo jiný by mohl odnést sošku ze zamčeného sklepa? Zazděná jeptiška? Tomu nevěřím a asi ani nikdo z vás,“ uchechtl se pod vousy kriminalista středních let v civilním oblečení.
„Nejdřív vyslechnu paní správcovou a vy, pánové, odejděte prosím do vedlejší kanceláře. Postupně vás budu volat.“
Vyšetřovatel se posadil za stůl a připravil diktafon. Vysoký muž a mladíček s holou hlavou a lennonkami se vzdálili. Žena, hnědovláska v dlouhé sukni, zůstala sedět u stolu na svém místě.
Správcová
Nervózně poposedávala a jindy měkce polstrovaná židle ji dnes tlačila. Myšlenky letěly její hlavou jako splašení koně.
„Doteď nikomu nevadilo, že nejsou ještě zapnuté nové bezpečnostní kamery. Ostraha také zatím není funkční, až po spuštění provozu areálu. Vyšetřovatel se zabývá podrobnostmi, kde přesně jsem se ono sobotní dopoledne pohybovala. Nevadí, mám čisté svědomí.
Kdyby se ta věc nenašla zrovna v pátek navečer… Zabalili jsme sošku do igelitu, jak byla, ještě od hlíny. Archeolog-památkář už byl pryč. Nechali jsme nález ve sklepě s tím, že k odbornému výzkumu ho předáme v pondělí. A nějaký hajzlík využil situace ke zlodějně. Objekt těsně před kolaudací, a teď tohle. Nakonec mne ze stavebního úřadu města budou vinit, že jsem nezařídila nastavení kamer na dřívější termín."
Policista si všiml výrazu správcové, neměla daleko k pláči.
„To je zatím vše, co se týká vašeho alibi, a na závěr prosím přibližte, jaký názor máte na muže, kteří čekají vedle. Jestli by některý z nich dokázal vynést a případně prodat vzácnou sošku,“ vyzval ji k nějakému resumé, což ženu překvapilo a vyrušilo z přemýšlení o jejím profesním maléru. Tvářil se vážně, sympaťák s krátkým plnovousem. Škoda, že se setkáváme při takovéhle příležitosti, napadlo ji trochu nepříhodně, a odpověděla:
„Pan Rudolf Dědič je tady mistrem, velí partě tak trochu pofiderních zedníků z různých koutů Evropy. Slováků, Maďarů, Ukrajinců. Dříč, ale rád, moc rád se napije. Nemůžu vyloučit, že by klíč zapůjčil někomu ze svých lidí, a třeba si na to později nevzpomněl.
Druhý, Jiří Hůrský, je snaživý poctivec, jsou s ním jen ty nejlepší zkušenosti. Má přístup vlastně do všech místností kláštera. Opravuje nedodělky po zednících, štuky a podobně. Na to, že je mu teprve třicet roků, je šikovný a spolehlivý.
Víte, vyrůstal prý u babičky, která z něj vychovala slušného člověka. Musím říct, že mu naprosto důvěřuju. Beru ho každou neděli k sobě domů na oběd, jako by to byl příbuzný, když nikoho nemá. Ta jeho babička už zemřela,“ povzdechla si a prstem posunula brýle na nose.
„Děkuju za vaše informace, paní správcová. Může přijít další.
Ruda
Žmoulal ve zpocených dlaních zmuchlaný látkový kapesník a dobře mu nebylo.
„To je šlamastyka, teď abych se na stará kolena zpovídal jako zločinec. Zatracenej život! Klíče ze stavby nosím u sebe v kapse, na ubytovně položím na poličku a další den zas beru s sebou. Tu sobotu jsme táhli rovnou do putyky. Neděle je jediný volný den, chlastali jsme s chlapama do noci, mám v hlavě galymatyáš. Kdyby mi Jirka nepomohl cestou zpátky do kopce, snad bych na ubytovnu nedošel. Ale tím se tady "chlubit" nebudu, jasná věc. Už abych ten nepříjemnej dnešní den mohl spláchnout v hospodě… zatracená soška, čert nám ji tady byl dlužen!"
Dopil žíznivě půllitr s kohoutkovou vodu a postavil na stůl.
Policista uzavíral poslední otázkou jejich hovor:
„Pane Dědiči, a teď prosím povězte, jak vám připadá ohledně pracovních povinnostní i osobnostně paní správcová a pomocník Hůrský, abych si mohl udělat ucelenou představu.“
„No, za Jirku Hůrskýho se můžu zaručit. Víte, jeho rodiče se zabili v autě, vyrůstal v děcáku, ale je to solidní kluk. Má tady mezi chlapama přezdívku Sirotek. Když to neslyší, samozřejmě.
Věrka, to je dobrá duše, spolehlivá, jen někdy raději sedí v kanceláři u počítače a skutečné problémy, které je na stavbě třeba řešit, ráda nechává na jiných. Ale ujala se Sirotka, ten u ní našel druhý domov. A to je asi tak vše, na co jste se ptal. Zavolám Jirku, nashle…“
Vyschlo mu v krku, může jít za ostatními do putyky, sláva!
Jiří
"Nasadím ten správný výraz, občas setřu sklíčka lennonek a za chvilku mi bude zobat z ruky," s tímto předsevzetím vstoupil do kanceláře poslední podezřelý.
"Byla to setsakra šťastná náhoda, všechno mi hrálo do karet. Jo, karty, v těch jsem taky utopil pěknejch pár tisíc. Jen co sošku výhodně prodám, zbavím se dluhů. A nějakou dobu, co mi vydrží prachy, si budu žít jako ten kníže Rohan z tý písničky. Teď ještě nasadit výraz sirotka…naposled."
Zdálo se, že vše probíhá podle jeho plánu.
„Můžete mi prosím, na závěr říci něco o vzájemných vztazích vás a dvou dalších osob, které jsou mezi podezřelými?“ zeptal se vyšetřovatel.
„Samozřejmě. Ruda, tedy pan Dědič, tu práci předáka už moc nezvládá, kvůli chlastu, rozumíme si,“ naznačil rukou pití.
„Na druhou stranu mě přijal do party a já ho beru skoro jako vlastního tátu, když toho svýho nemám,“ popotahoval vymyšlenou nudli zpátky do frňáku. Všechno, docela všechno je vymyšlený.
„A na Věrku, paní správcovou, je toho taky moc. Už rok se to tady přestavuje a ona je z toho hodně unavená. Snadno se mohlo stát, že na něco zapomněla, třeba zapojit kamery. Jinak je to ale anděl, beru jí skoro jako vlastní mámu. Víte, já jsem se v osmnácti zřekl svých rodičů, okradli mne o dědictví po babičce. Jsem vlastně něco jako sirotek.“
Tak, a teď slza do oka, už to jde úplně samo. Vytáhnul kapesník. To je divný, ten policajt je ňákej tvrďák, žádný kecy, jak je mu to líto, jen blejsknul očima, a že se ještě uvidíme.
Kriminalista
Cestou z policejní stanice do kláštera v duchu rekapituloval.
Nebylo to složité vyšetřování. Novodobý baron Prášil se zamotal do svých vlastních lží natolik, že stačilo nahlédnout do pražských policejních kartoték. Jiří Hůrský - stíhán za podvod, údajně dělal někomu bílého koně. Zmizel do Českého Krumlova v partě stavebních dělníků, povolaných na opravu kláštera. Klobouk dolů, jak se dokázal rychle zorientovat a zblbnout lidi kolem sebe. Všichni mu báchorky uvěřili a zobali z ruky, „sirotkovi“.
Sošku vynesl pod vatovaným kabátem a druhý den s ní zamířil dokonce ke správcové, kam šel jako každou neděli na jídlo. Dal ji za trámy dřevníku vedle jejího domku. Kdyby se něco provalilo, předmět by se našel u správcové. Smůla, mezitím jsem analýzou míst, kde se po Krumlově pohyboval, sošku objevil já.
Chtěl ji příští týden stejnou cestou odnést a prodat do ciziny. Napsal bratrovi, který žije ve Švýcarsku, email, aby zajistil kupce. O výtěžek se měli šábnout.
Mimochodem - Jiří má dva bratry, už dospělé, také rodiče. V šestnácti letech skončil v pasťáku. Kradl jako straka a obral i vlastní babičku, ten chudák sirotek… A usvědčil ho právě ten odeslaný email, byl si sebou tak jist, že jej nesmazal... Kromě zlodějny mu je vlastní takzvaná bájivá lhavost. Je ve vazbě a soška, zapsaná v mobiliáři kláštera, v současné době péči památkářů.
Jdu si dát se správcovou kafe. Třeba mne pozve na nedělní oběd. Nejen, že má evidentně dobré srdce, prý skvěle peče a vaří, možná bude i bábovka. A navíc - vypadá k světu!
Hlasitě zaklepal. Vstoupil do kanceláře Věry, tam, kde celá kauza "soška" začala.
69 názorů
Yan, mě už taky ne...ale vážím si komentářů čtenářů, a tak to nesmažu...dík za názor...
Karpatský knihomoľ
20. 10. 2018Minikrimi, najkratšia, akú som kedy čítal. Nechcel Ruda povedať jasná věc?
Ty postupné výpovědi tří podezřelých, jsou sice napsané trochu schematicky, ale obsahově ujdou. Kriminalistův závěr pak obsahuje nečekané údaje; to nevěděl předtím, co je zač ten Jirka? A pokud věděl, pak předpokládám, že by jeho výslech měl být veden jinak, rafinovaněnji. Ale každý kriminalista holt není Colombo :-)
Ahoj. No, úpe krimi to nejni, ale psycho hrátka už jo. První co by udělal policajt je, že by si všechny osoby nechal vylustrovat. Mám to chápat tak, že už věděl s kým má tu čest, když je postupně vyslýchal?
Jo - jednotlivý myšlenkový pochody bych řešil spíše kurrrzívou. Uvozovky mě furt pletly. Pořád jsem měl pocit, že se přímořečí a wono né.
Jinak fajn*
Přemku, soška byla cenná...jako vše, co se tam v chodbách Trojklášteří sv.Kláry našlo...
Přímočaré odhalení. Byla ta soška cenná, nebo to byla napodobenina? Záhada se vynořila v kartotéce. Dobrý!
K3 Neber to tak vážně. lidi nepředěláš.
Paní učitelka se ptá dětí: Děti, povězte mi odkud nosí vaši rodiče domů peníze.
Skoro celá třída odpověděla, že z práce.
Malý Dežo se postavil a říká: Paní učitelko, to není pravda. Pro peníze se chodí na poštu!
Dnes jsem seděla s přáteli ve venkovní zahrádce a pila v tom horku pivko. Kolem zmrzlinového stánku šla rodina cikánů. Malý chtěl zmrzlinu a řval tak dlouho, až došli o pár metrů dál na poštu. Za chvíli šli z pošty a máma mu koupila zmrzlinu. No comment.
Když dělník nepracuje jak má, je to vina jeho nadřízeného. Sám jsem byl šest let jako mistr. Každého jsem zaučil a každý pracoval. A když nepracoval, nedostal zaplaceno. Nakonec pracovali všichni rádi. Jenom se s nimi musí zacházet jako s lidmi a být spravedlivý, to je základ.
K3 Třeba můžou být i takoví, kteří si nastrkají hřebíky do kapes, postávají, postávají a když vidí mistra, šoupnou hřebíky na zem a dělají, že je sbírají. Mistr jen kýve hlavou, jak jsou pracovití.
Ale to už mě napadla povídka s názvem. Pracovitý člověk:-)
Gora. Nemám s nimi zkušenosti v Česku, ale v Británii, či Irsku je většina dělníků z EU zemí, víc pracovitých, než třeba sami Irové. A jsou tam Poláci, Rumuni, Slováci a pod. Možná je to tím, že dělají za Eura a v Česku za koruny? Nevím.
Vážím si každého, kdo pracuje...ale vím, že tihle už ráno pili z butylek:-)
Já mám s těmi co pracovali v sadech, převážně dobré zkušenosti, většina pracovala líp než Češi. Ale při práci pochopitelně nemohou vypadat nóbl. A zastávám se i těch zedníků o kterých nic nevím. Když nepracují, nevím proč nepracují a nemohu je tudíž soudit za to, že nepracují:). A ještě něco, čím drsnější práce, tím drsnější chování, které ale vůbec nevypovídá jací ve skutečnosti jsou.
K3 Nejde o mě, já ten ksindl ze kterého věčně táhne chlast a pak to tak vypadá na pracovišti, také nemusím. Ale co by tomu, kdyby se to publikovalo řekli sluničkáři, vítači a pod. lidé?
Vidíš, já už myslím a vidím, jak Gora vydává brožurku detektivek. A bude ji číst široká veřejnost.
pofiderních zedníků z různých koutů republiky. Slováků, Maďarů, Ukrajinců. Nemělo by tam být z různých států než koutů republiky?
Karle, nevadí...s těmi dělníky je to tak, když mají solidního předáka, jakž takž dělají, ale to ví každý, kdo se někdy pohyboval po stavbách:-)
Tak jsem si to přečetl znovu.. No jsem z toho dost rozpačitý. Moc mě to netáhlo. Žádnou z těch postav jsem si neoblíbil ale to ještě neznamená, že to je špatné.
Spíš bych reagoval na Magdalenu. Když se přihrne parta zedníků, všech možných národností "a barev," mluvící všelijak, tak je jasně jako parta nevěrohodná, to se nedá nic dělat, a o to to mají mezinárodní skupiny dělníků těžší. Sám jsem byl jednim z nich, kolikrát jediný Čech. Ukrajinci, Rumuni, Bulhaři, Rusové, Vietnamci, Poláci, Slováci, Němci a Romové. Více méně se celou dobu rasisticky pošťuchovali různými narážkami mezi sebou a často jsem je usmiřoval. Nejhůř na tom byli Romové. Na ty mají spadeno všichni bez rozdílu a aby někdo z nich vynikl a dokázal, že za něco stojí, můsí být lepší než všichni ostatní. Sám jsem vypadal nevěrohodně, když jsem třeba při dnešním počasí pracoval venku. Ani jsem jinak vypadat nemohl. Člověk nesmí nikoho hned podezírat, ale stejně tak nemůže bezhlavě důvěřovat.
Přečtu si později, Ireno. Mám ale dojem, že už tu bylo něco podobného. Nebo se mi to zdá?
Jako obvykle ze života. A popsat skutečné životní krimi je mnohem náročnější než si všecko vymyslet jako Agtha Christie. Moc hezky napsané, zaujalo zpracováním.
blacksabbath
05. 08. 2018letní počteníčko...osvěžilo..............*/***
celkom rozumiem , aj tomu, že Ti to vŕta hlavou... Jiří patrí k špeciálnemu druhu ľudí, tiež som poznala takých...aj takých, ktorí vôbec neboli hlúpi, ale im naleteli
Tak dík za tvůj zlepšováček:-)) a kdybych někdy vydala brožurku krimi, dám vědět:-)))))
Goro, klidně tuto verzi použij, pokud by ti to vyhovovalo. Určitě si toto krimi zaslouží trošku více soli, bylo by škoda ho nechat tak jak je. Začneš u jedné krimi a postupně z toho může vzniknout taková ta krimi brožůrka, kterou v Česku prodávali na stáncích novin. Možná ještě prodávají.
Magdalene, dík za nápad...určitě by nebyl marný...kdybych někdy přepisovala :-)
Docela mě to malé krimi zaujalo.
Co kdyby klíče od sklepa měla jen správcová a Ruda. Tím pádem, jelikož zámek nebyl vypáčen by bylo podezření jen na ty dva a Jíří by byl ze hry venku. Kriminalista si nebude vědět rady a navštíví doma správcovou a pak Rudu, u kterého doma budou různé sochy, které sbíral a hned bude všem jasno, že sochu ukradl Ruda, jen neví, jak ho usvědčit. Kriminalista bude sedět v kanceláři správcové a přemýšlet, jak Rudu usvědčit, když do kanceláře vejde Jiří, pozdraví se s kriminalistou a hodí svazek klíčů na stůl. Kriminalistovy oči hledí na svazek klíčů a počítají. Jeden od ubytovny, druhý od pokoje, třetí od maringotky ve které pobývali dělníci během práce a od čeho je ten čtvrtý? Ihned si zavolal správcovou, porovnal její klíče od sklepa s klíčem od Jiřího a zloděj byl usvědčen. Ten trouba, když chodil ke správcové na obědy si udělal odlitek klíče od sklepa a připevnil na svůj svazek klíčů. Blbé nebo by to šlo? Co vy na to?
Je to ten tvůj styl, že věrně popisuješ skutečnost nebo se noříš do něčího myšlení a ani ti moc nezáleží na ostatním. V tomto případě na žánru krimi. Jako letní kratochvíle dobré.
Doplň písmenka: ...půllitr s kohoutkovou vodu (vodou) a ...soška, zapsaná v mobiliáři kláštera, v současné době péči památkářů (v péči)
Přijde mi to uvěřitelné. Spousta podvodníků a podvodníčků sází na solidní vzhled a vystupování. A tenhle byl jen malá rybička.
Příběh ve zkratce, Jedna z možností, jak vypátrat zločince. Získání informací o úrovni a obsahu vzájemných vztahů podezřelých a lustrace policejní kartotéky. Sám vyšetřovatel konstatuje, cit.:"Nebylo to složité vyšetřování." Dobře se četlo. Mohlo to být trochu více zkomplikované a tím přitažlivější. Chybí správné napětí (šťáva). /T
Marcela.K.
04. 08. 2018Goro, je těžké napsat krimi, proto ocenuji všechny, kteří se do toho pustí a taktéž i tvé dílo.
Goro, naprosto vím o čem píšeš. Jen to chtělo trošku obalit, aby to nevypadalo, že autor má něco proti jednotlivým národům, nebo, že všichni dělníci jsou jen ochmelkové, i když zrovna v tvé blízkosti takoví byli. Ale to je pouze můj názor.
Magdalene, dík za čtení a názor...
ty dělníky jsem znala zblízka /byli u nás ubytovaní/ - a vlastně nikdy nebyli střízliví...to je jediná pofidérnost, kterou jsem měla na mysli...a v neděli mívali tak pět promile. Jinak jsem je měla ráda a dobře s nimi vycházela.
Máš to hezky napsané, jako vždy. Jen toto zavání, nechci napsat rasismem, spíše nesnášenlivostí nebo opovrhování k jiným národům. - pofiderních zedníků z různých koutů republiky. Slováků, Maďarů, Ukrajinců. V Česku pracuje mnoho poctivých, pracovitých cizinců , včetně Slováků, Madarů a Ukrajinců a toto by se jich mohlo dotknout.
Krimi to v žádném případě není, chybí zápletka a pointa. Prostě jen článek o ukradené sošce. Dobře se mi to četlo. A určitě jsem si z toho něco nechala v hlavě. A to přemýšlení jednotlivých postav se ti povedlo.
Karle, děkuju, byl to příběh - ten Sirotkův, který mne zaujal - a dodnes proplouvá a dost lidí mu ještě věří ty jeho historky...ta krádež je fikce.
Já detektivky (krimi) vůbec nečtu. Jenomže se v té Tvé, objevují okénka do životů vyšetřovaných. Takové mini příběhy s detektivním rozuzlením jsou nakonec zajímavé a fajn.
Jani, děkuji, asi první přímo "krimi", jen jsem se tak bavila, ale případ je skutečný, dík!
Zajíčku, ano, je to jen taková kratochvíle, kdy jsem se snažila spíš vystihnout přemýšlení jednotlivých postav...dík, žes to přečetl!
Zajíc Březňák
03. 08. 2018Goro, přečetl jsem si Tvou povídku. Napsaná je hezky, ale napínavá moc není. Téměř od počátku bylo jasné, kdo to ukradl. Snad je ten text i poněkud schematický, což k danému žánru asi do určité míry patří. Nejsem příznivec krimi, takže můj komentář nemůže být jiný než rozpačitý.
Evženie Brambůrková
03. 08. 2018Jé, to bylo ale moc hezké. :-)))) /T