Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seo chybění
Autor
agáta5
Chtěla bych napsat báseň o polích
jak divně se tu třepí zbytky řepky
a pořád ještě ráno smrdí pesticidy
je mi tak trochu úzko když myslím na jaro
a schovávačky laní
na jejich oči udivení
a pak jak melou všechno stroje dohromady
chtěla bych napsat báseň o životě
ale napadaj mě divné věci
ta ticha z nich
bylo mi asi šest a vody bylo tenkrát málo
z Ohře vyplouvaly trávy sušily se na kamenech
kameny zase sušil vítr
z polí vál prach do úst
šla jsem vodou a ze dna prsty nabírala písek
až se nade mnou uzavřela hladina a já se dívala do slunce
skrz jiskřivou clonu
tenkrát jsem ji zahlédla jak plave přímo ke mně a je čím dál blíž…
dokud mě nenabraly tátovy ruce
tam na kamenech mi setřel z tváře kapky vody
a v očích měl ty zvláštní modré pstruhy
bylo mi jednadvacet
loutka ve mně táhla za cizí nitky
když přišel na večeři jako bych byla dřevěná
on odhodlaný
na stole ubrus po babičce s okousanými rohy
a v klíně mrtví pstruzi
chtěla bych napsat báseň o chybění…
26 názorů
Karpatský knihomoľ
20. 10. 2018vydarená, navyše ja mám až dve verzie, kto je on odhodlaný z poslednej strofy
atemberaubend
11. 09. 2018umíš ve čtenáři vzbudit silné pocity.. super
Stárnoucí vlk
28. 08. 2018Je fajn )
Agáto, do tebe je snadné vstoupit, tvá slova člvěka chytí za život a drží, drží. Píšeš stále krásně a jsi prostoupeně člověčinou, která ti nechybí.
Evženie Brambůrková
08. 08. 2018Nenám zbytečný komentář. /T
Marcela.K.
08. 08. 2018Vždyť jsi ji napsala...*
maková panenka
08. 08. 2018*
děkuju, když to tahám až z paty, bodejď by ne... takový mi je smutno po ránu, když jedu kolem těch polí... pak z toho jsou tyhle smutný básně
Velmi se ti daří vystihnout básnickými prostředky to, co buď všichni známe, anebo si dokážeme představit...
kočko, to víš, že tě taky občas postrádám :)
goro... vím, že znáš :)
Hanko, moc mě to těší
revírníku... děkuju jsem vždycky moc ráda, když vás nějaká moje báseň zasáhne tímhle způsobem
čudlíku, děkuju za hvězdičku beze slov :)
to je....
ťažko hľadať slová, naskočili mi zimomriavky, len zriedka má človek šťastie čítať a vďaka tomu znova prežiť niečo také krásne zo života...aj o chýbaní...
****
když přišel na večeři jako bych byla dřevěná - ten pocit /bohužel/ dobře znám...
máš to hezké