Zachraň můj osud 11.díl

Raděj si zalezu na svůj oblíbený mrak a na chvíli se prospím. Třeba se vzbudím a ta vodička nebude fungovat, nabádala jsem se. "Adro nedej se. Hlavně se musím vyhnout bráně." Mumláni mě ukolébalo ke spánku, kde se mi zdálo o šklebícím se Amorovi jak mi stále nanáší extrakt na ruku.

 

No snad jsem toho moc neudělal, ale přeci jenom je to pro Adřino dobro, párkrát jsem jí máznul znovu vodičkou, když usnula, aby to opravdu působilo jak má. Stále je tak nahněvaná, kdyby tohle věděla, tak by mě prohodila bránou rovnou do pekla. Sebral jsem svoje šípy namočené v různých lektvarech stupně lásky od přátelství, až po tu opravdovou a nefalšovanou lásku se vším všudy. Jen já rozeznal vztahy jak lidí tak andělu a pekelníků na dálku a dobře věděl na koho mířit, ale Adra se jinak nedá ukecat. Nastal totiž její čas, i když to bude pro oba dost těžké. Za celou dobu co brány nebes a pekel stojí se totiž nestalo, aby si byli souzeni a přitom byli každý z jiného světa. Já je mohu jen popostrčit, ale jinak je to na nich. Snad to Dark přežije, ode dneška má měsíc na to, aby jí donutil říct co skutečně cítí. Extrakt mohu použít na každého jen jednou a když to Dark nestihne myslím si, že ho Adra ugriluje za živa, i když je to anděl. Adra se pohnula, no tak to abych vypad, než se vzbudí sice bude milá, ale co by udělala mě za ten měsíc, až se vrátí do normálu bych nechtěl zažít. Asi se někam zavrtám, kde budu mít výhled a přitom mě nikdo nenajde.

 

Mezím na zemi:

 

Oheň v krbu znovu začal hořet. Vítr ustal a oblaka se pročistila. Zvláštní bouře pomyslela jsem si a chystala něco na zub pro nezvaného hosta, kterého se mi povedlo dotáhnout ke krbu. Přidala jsem horký čaj na podnos a donesla na malý stolek. "Jsi vzhůru?" Sáhla jsem na čelo, ale horečku neměl to bych poznala. Spal tvrdě asi byl vyčerpaný, kdo ví kde se tady vzal. Nikdo do tohohle kouta nechodí, poslední dům co se drží silou vůle před spadnutím v téhle ulici. Dál je jen suť a polorozpadlé zbytky zdí. Proto se tomu tady říká konečná, nikdo se dál neodváži, ale on přišel právě odtamtud. Kdo je to? Co hledá a kam má namířeno. Snad se to dovím, až se probudí. Jeho šaty byli tak zvláštní nikde se nedal ani kousek rozepnout nebo sundat kapuce halila celé tělo vyjmá rtů a brady, jako by to bylo přikované, takže jsem ho přitáhla ještě blíž k teď už sálajícímu krbu, aby uschnul. Přehodila sem přes něj deku a pozorovala stříbřitou látku, která se rozvlnila, když se nadechl. Sama jsem si nalila trochu čaje a pokukovala, kdy se probere.

 

 

Uplynul celý večer a stále spal. Plášť, který ho halil byl na omak konečně suchý. "Halo? Jste vzhůru? Slyšíte mě?"