Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSladce se spí...
30. 11. 1998
0
0
2084
Autor
Jarka
Popraskaná kůra stromu,
který teď objímám,
drásá mi tvář.
Pichlavé jehličí
už vůbec nevnímám,
skoro mi připadá
jak kůže jehněčí.
Vítr tu kolem mne
tichounce ševelí,
ticho a dech lesa,
skoro jak vzdech vílí,
jen tiše přihlíží.
Rosa a mé slzy
skrápí tu kapradí,
stmí se už brzy,
slunce mne zas zradí.
Jen hvězdy vzdálené,
tmou temnou zmámené,
vědí co děje se,
v mechu tam u stromu,
tam v temném tom lese,
kde sladce se spí...
ještě že nás už saki opustil (budiž mu země lehká), to bych dopad
ale to jen šeptám, nerad bych tě probudil to tohoto světa
ale to jen šeptám, nerad bych tě probudil to tohoto světa
Z téhle básničky opět dýchá něco silného, a možná že i tuším co. Nicméně tušit neznamená vědět... Snad že by spojitost se Zůstaň ? Odpověz, prosím, byť jen náznakem.
Jinak rytmus poněkud nepřirozený, ádvatři, ádvatři, některé verše trochu nucené, celkově ale působí dojmem soudržnosti celku a líbí se velice. HOWGH.
Jinak rytmus poněkud nepřirozený, ádvatři, ádvatři, některé verše trochu nucené, celkově ale působí dojmem soudržnosti celku a líbí se velice. HOWGH.