Turecko, all inclusive

Pačuchinovi

Pačuchinovi nedorazili k autobusu. Delegátka znervózněla, už měli vyjet. Ještě včera celá rodinka, máma, táta a jejich čtyřicetiletý syn leželi u bazénu a předčítali si Komsomolskuju gazetu. Vypadali spokojeně, jako by je hřál pohled samotného pana Stalina, a ne jen obyčejné slunce. Večer pojedli boršč, vypili něco vodky a odešli na pokoj sledovat ruské zprávy. "Nu gdě aní. Gdě aní," brala hlavu do dlaní Anna Nikolajevna, delegátka a držitelka řádu socialistické práce. Absolvovala desítky úspěšných zájezdů ROH a teď tohle, svíraly ji obavy o profesní budoucnost, co na to ústředí? spánky jí tepaly jedinou otázkou. Rozhodla se volat do Moskvy pro pokyn. Chvíli vzrušeně mluvila do telefonu: Čtó? Pačemu? Znáju, něznáju. Panimáju. Zděláju. Zmizela v hotelu. V pokoji se jí naskytl strašný pohled: Pačuchinovi seděli v kruhu nad voskovicí a usedavě plakali. Nejvíc mladý Pačuchin s hlavou na matčiných prsou. Tváře měli mrtvolně bílé. Na stole ležel dopis nadepsaný „Našemu panu Leonidovi“. Byl 21. srpen, rodina celou noc držela tryznu za sovětské vojáky padlé při okupaci Československa. A autobus dál tiše předl stojací blues..

Smutný konec pana Hanse

Pan Hans Müller vychází na pláž vždy okolo desáté. Předtím posnídá tučná vejce a vypije deci bramborového piva. Posilněn a hladce oholen až na knírek ulehá pod hotelový slunečník. Čte Bild, poslouchá tranzistor a pozoruje dění na pláži. Občas vyrazí do vln, a to zase pláž pozoruje jeho: ve svých tygřích plavkách a s mohutným břichem připomíná podivné zvíře nebo blahobytného trosečníka. S.O.S.

Jednoho dne v hodině koupání pana Hanse snesl se k mořské hladině obří racek. Popadl muže v tygřím koupacím outfitu do pařátů a vznesl se k oblakům. Lidé na břehu zašuměli vzrušením a ukazovali vzhůru za letícím monstrem. Byl povolán delegát, ale již jen konstatoval jistý zánik účasti pana Hanse na zájezdu. Ředitel pláže pan Atatürk uklidnil návštěvníky, že taková událost je zcela ojedinělá, a vrátil se ke skleničce čaje. A tranzistor pod opuštěným slunečníkem šuměl dolnosaské rekviem..

All inclusive

Snídaně. Jasmínková pajťuláda a kobzí máslo na kroucené rohlíky z Bambulovy pece. Ananas hádankovitě žlutavý a radost na vidličku. K tomu banánové mléko a voda do žízně kulatá a káva voňavá; nosí ji pán s licousy a chce čtvrťák.

Oběd. Kajduláda s bláhovou směsí, ryzí hříbky, nesmělé sabží nebo karamelová romance. V režii pana Kemala, chefa, už se rodí dílo pravého poledne. To pamlsní lidé ze všech končin usednou a hudbou stříbrných lžic ohlásí svůj kolektivní hlad. Na to vyjde pan Kemal a dvacítka jeho pomocníků a tabule se budou prohýbat. A kdosi spustí báseň a někdo jiný udá tón lyře, neboť pravidlo orientální hostiny.

Romantika

Palmy, křik cikád a šumění moře. Noc. Na horizontu stíny lodí. Prudký závan ryb. Zbytky sítí v písku a tisíce malých lastur, opuštěná obydlí zvířat. Hovoří tiše, je to ztracená řeč z konce ulity. Nohy jí omývá moře, jejich slanou chuť bude mít později v ústech. A pak ona si sedne a pod sebou růžovou mušličku. A on si také sedne a se zvědavostí dítěte sáhne pro ni. A na obloze miliardy hvězd.