Chtěla lepší život 5.,6.,7.,8.,

5. díl.

 

Uběhlo pár měsíců, maminka se pěkně zakulacovala a Mirka při návštěvách pozorovala, že táta se opravdu více zdržuje o sobotách a nedělích doma, obletuje mamku a měla pocit, že i jí - Mirce věnuje pozornost. Asi měl strach, aby mamku náhodou nerozčilovala. Nebylo to tak. Tatínek si Mirky všímal hlavně proto, aby se necítila odstrčená, neměla dojem, že ji nemají rádi, když čekají mimino.

 

Mirka při jedné ochotnické divadelní zkoušce řekla Petrovi, že budou mít v rodině mimino. Podíval se na ni nejprve nějak divně, prohlížel si ji od hlavy k patě. Mirce došlo, že si snad myslí, že ano. To jí přišlo tak k smíchu, že to nevydržela a rozesmála se na celé kolo.

,,Snad si nemyslíš, že já? Máš rozum? Ledaže by mě osvítil Duch Svatý! To máma po letech přišla nečekaně do jiného stavu."

Petr se také zasmál. ,,No, to se mi ulevilo. Od pusy se přece do jiného stavu nepřichází. Člověk ale nikdy neví, jestli je jediný, že?"

 

Mirku přešel smích. Snad si , třeba jen na chvíli, Petr nemyslel, že by mohla mít jiného chlapce? Chtěla se ohradit. Volali je však na scénu, tak se do další debaty už nepouštěla.

Petr na ni posledmí dobou moc času neměl. Učil se prý k maturitě, sháněl různé materiály. Sliboval, že potom na ni bude mít víc času. Jen aby ho měla ona nakonec na něj.

,, Neboj se, vezmu děcko do kočárku a půjdeme na rande. On nic neprozradí," smála se Mirka. Petr se jen ušklíbl:
,,To tedy je vyhlídka..."

 

Mirka čím dál méně, aniž si to uvědomovala, chodila o víkendech z domu. Snažila se pomáhat mamince a navíc se musela učit, protože se blížil konec školního roku a čekaly ji zkoušky nejen z teorie, ale i praxe v restauraci. Přešla ji chuť užívat si ve městě, jen občas s holkama vyšla do kina, aby neřekly, že o ně nestojí. Jen se více bavila s Bobinou, Zora sice už zapomněla, co všechno Mirce napovídala a bavila se jakoby nic, ale nakonec se sama odtáhla a našla si novou kamarádku, která poslouchala ochotně její výmysly a chodila s ní na diskotéky.

 

V polovině dubna, jednou ve středu, volal táta Mirce, že maminka je v nemocnici. Nemá se nijak lekat, ale volá jí to jen proto, že by za mamkou mohla do nemocnice zajít, protože je ve městě, kde Mirka chodí do školy. Doktor doporučil, aby pár posledních dní byla pod dohledem lékařů. Snad nehrozí předčasný porod? Mirka se vyplašila, ale zeptala se táty, co má mamce do nemocnice vzít, jestli něco nepotřebuje. Ujistil ji, že všechno má, ale když jí koupí nějaké ovoce nebo sušenky, uvítá to. Jablka má z domu, spíš třeba banány nebo mandarinky, pomeranče, ale ne moc, je to zbytečné.

Mirka se ještě zeptala, jestli má mamka sebou už všechno na mimino, jinak až přijede v sobotu domů, mohla by jí to vzít až se bude vracet do školy.

 

Táta ji ujistil, že měla všechno vzorně připraveno a on by jí to mohl případně kdykoliv přivézt. Má prý v práci najednou ohleduplné zacházení. Chlapi si sice z něj občas dělají legraci, že se ,,urval" tak pozdě, ale drží mu palce, aby všechno bylo v pořádku. Sám šéf mu dal najevo, že může kdykoliv za ženou, v případě potřeby, zajet.

 

Mirka za maminkou zašla. Nechtěli ji pustit dál, ale jen do návštěvní místnosti, kam mamka po chvilce přišla.

,, Jsem jako sud, viď?"

,, Ale mami, jsi trochu tlustší, ale myslela jsem, že budeš víc. Kdy se to má narodit? "

"Mirko, ne ,,to", ale kluk! Jaké jméno bys chtěla bráškovi dát?"

,, Vy jste ještě jméno nevybrali, když víte, co to bude? Pardon, že to bude syn?"

,,Říkali jsme si, když už ti to tak vadilo, že bys mu měla vybrat jméno, třeba bys ho měla pak ráda."

,,Ale, co si o mně myslíš, mami? Proč bych ho neměla mít ráda? Jen jsem byla překvapená a měla pocit, že vám nestačím a chcete další dítě a já mám brzy odejít z domu."

Mirka vysypala všechny své dřívější myšlenky a neuvědomila si, že by mohla maminku rozčilit.

 

Ta zůstala klidná. Chápala, že Mirka si to mohla myslet, byla sama dost vykolejená při zjištění, že bude mít najednou malé dítě, život naruby, novou etapu života.

,, Doufám, že už si to nemyslíš. Víš, odejdeš za nějaký čas z domu, budeš mít svůj vlastní život a já tak trochu doufám, že budeš ráda domů jezdit, když tam na tebe bude čekat mladší bráška. Také si nenápadně vyzkoušíš, aspoň občas, jaké to je mít malé dítě. Pak si třeba počkáš na své vlastní o trochu déle a nakonec budeš mít péči o dítě nacvičenou z domu."

 

Maminka se jí ještě vyptala na to, jak jí jde učení, kdy bude mít zkoušky. Termín porodu nakonec nějak zamluvily. Mirka jí ještě dala mandarinky, které jí koupila, zeptala se, jestli něco nepotřebuje , vyřídila pozdrav od táty i Bobiny a chystala se k odchodu. Nechtělo se jí, nepřiznala si předtím, jak se jí po mámě stýská, když ji doma nevidí.

,,Mami, dej některé sestřičce telefon na mě i na tátu, ať nám dá zprávu, až se bráška narodí, jo? Víš co, dejte mu s tátou jméno, jaké chcete, budete s ním určitě víc než já, ale hlavně ne po tátovi, to byste na něj za chvíli volali velkej a malej a později starej a mladej , že?" Zasmály se nakonec obě, pac a pusu a Mirka šla.

 

Neuplynul ani týden a někdo Mirce volal. Byl to táta. ,,Mirko, bráška je na světě. Má 3,40 kg a 52 cm. Pěkný macek, co? A víš, že to je Matěj? Nějak jsme se s mamkou dohodli, že to bude Matýsek, co říkáš?"

,,A co máma, je zdravá, v pořádku?"

Mirka myslela nejdřív na mámu. ,, Je to dobré, náhodou bez komplikací, říkal doktor. Však si to povíme, až přijedeš domů. Zatím za mámou nechoď, půjde dost brzy domů, bojí se tam v nemocnici chřipky nebo co. Je prý toho mezi lidmi moc. Tak ahoj a gratuluji, starší sestřičko!"

Mirka se musela zasmát, ale pak si opakovala:,,Starší sestra, starší sestra....Kruciš, to budu mít po pohodlí. Co když bude uřvaný? A až povyroste, bude otravovat...Jsi ty, Mirko pitomá, ještě jsi ho neviděla a už máš strach. No, co? Mám na to právo, ne?"

Nakonec se ale Mirka těšila domů a byla zvědavá, jak ten Máťa bude vypadat.

 

6. díl.

 

Mirka přijela domů a zjistila, že je mamka i s miminem asi už doma. Táta nebyl žádný romantik, ale na přivítanou postavil k venkovním dveřím domku velký truhlík s kytičkami. Věděl, že je žena má ráda. Prostě všechno zelené i kvetoucí pěstovala kolem domu i v domě sama. Když neměla být doma, napsala seznam, kdy se co má zalévat a u kytek nechala pro jistotu cedulky s názvy, aby to podle seznamu lehce našli. Táta říkával, že se z toho jednou zblázní. Neřekl, kdo .

 

Výzdobou nejlépe dal najevo, jak je rád, že se mu žena vrátí se synem. Navíc čekal i na Mirku. Už dopředu se s ženou , že si jí budou všímat více než dřív, moc pomoci s dítětem od ní nebudou chtít, jen bude-li chtít a zajímat se, dopřejí jí to. V domě bylo uklizeno, dokonce byl uvařen i oběd, nakoupeno. Sousedka tátovi pomohla s přípravou a upekla na uvítanou lehkou buchtu s ovocem. Dopoledne přijela máma se synem a brzy odpoledne Mirka. Tak se všichni náhodou sešli v jednom dni doma.

 

Mirka se pozdravila s rodiči, ale pak hned nakukovala do pokoje, kde spal čerstvě nakrmený Matýsek. Podle vyprávění holek byla připravena na mimino se scvrklým obličejíčkem, načervenalým nebo i nažloutlým po novorozenecké žloutence, s pár chloupky na hlavičce sčesanými do kohoutku. Nakukovala do naparáděného koše na kolečkách. Matýsek měl světlý obličejík, s rysy pravidelnými. Jen očička neviděla, měl je zavřená. Vlásky nebyly vidět, měl slabší přízovou čepičku, ze které vykukovalo jen pár světlých vlásků.

,,Ten je jako panenka! Jak to, že není scvrklý? A stejně mu budu říkat Máťa!"

Vrátila se do kuchyně a ptala se maminky, kdy se Máťa probudí. Jaké má oči? Maminka jí jen řekla: ,,Všechno uvidíš. Jen ať spí, on dost často chce pít, tak dvě hodinky bude snad klid. Pojď se naobědvat, táta dnes vařil. To koukáš, co? Musíš mu to zhodnotit."

 

Po pozdním obědě pomohla Mirka umýt nádobí a šla si popovídat vedle do pokoje mobilem s Petrem. Byli domluveni, že mu řekne, jak se jí bráška líbí a přitom upřesní čas, kdy se spolu uvidí. Z jejího povídání Petr vycítil, že je docela nadšená a pomyslel si, že možná nebude mít na něj čas kvůli miminu. No, její volba, však on se zabaví, nějakou dobu si počká. Stejně má před maturitou a času málo. Ve svém nadšení Mirka nepoznala, že nějak v hovoru ochladl a ptala se, kdy se uvidí. Však doma ji dnes nepotřebují, všechno je uklizeno, mohla by večer chvíli jít ven.

,,Neměla bys raději být doma s mámou? Rád bych tě viděl, ale mám ještě nějaké psaní , opisuju si otázky k maturitě, protože počítač všude tahat nemůžu, tak to dnes chci zvládnout."

,, Tak fajn, snad tedy zítra, ještě si zavoláme, jo?" Mirka byla zklamaná, ale nakonec si řekla, že se zabaví jinak. Najde si něco na počítači.

 

Dočkala se probuzení bratra. Slyšela najednou docela hlasitý pláč. Netrvalo to dlouho, protože mamka hned Matýska vzala a nakojila ho. Táta seděl u stolu, měl v ruce noviny a jen pokukoval na mámu, jak sedí na otomaně, který zdědili po babičce a mamka ho nechtěla ani zaboha vyhodit. Jen udělala nový potah a tvrdila, že se na něm mnohem líp leží a dokonce i sedí než na nějaké pohovce. Teď ležela na boku, loket podepřený a Matýsek pohodlně bumbal. Když vypadalo, že má dost, mamka ho zdvihla a počkala s jeho hlavičkou na rameni, až si odříhl. Mirka fascinovaně na ně hleděla. Hlavně na mámin blažený výraz a Matýskův neuvědomnělý úsměv. Pomlaskával, roztahoval pusinku, otvíral a zavíral očička. Pak se zavrtěl a mamka ho opatrně položila a rozbalila. Moc mu nožičky nezdvihala, opatrně mu vyměnila plínku a zabalila ho.

 

Matýsek se chvíli vrtěl. Mirka se zeptala, jestli ho může pochovat. Opatrně mu dala pod hlavičku dlaň, jak to viděla u mamky a vzala ho do náruče. Díval se , jako by ji vnímal, ale věděla, že ještě pořádně nevidí.

,,Promluv na něj, Miri, ať si zvykne na tvůj hlas!" Doporučila jí maminka.

,,Vítám tě , bráško, do rodiny a doufám, že mě nebudeš zlobit. To bych ti neradila. Jsem starší, budeš mě poslouchat, jasný? A žádné rozmazlování nebude, vůbec se netěš! Neval ty očiska a jak to, že máš bublinu u pusy? Na to máš čas, až ti polezou zuby. Něco jsem si o tom přečetla. Co je, ty spíš? No, to sem si tě moc neužila. A chovat tě nebudu při spaní, ještě by sis na to zvykl."

Mirka opatrně uložila Matýska do koše. Rodiče se na ni dívali a potají se na sebe usmáli. Bude to dobré, dostala asi rozum, pomysleli si oba.

 

Tím skončilo přivítání nového člena rodiny a život šel poněkud pozměněný jeho přítomností dál. Mirka se snažila jezdit domů každý týden a musela si přiznat, že se na brášku i trochu těší. Zábava s ním sice není, ale je jako živá panenka, občas si zařve, ale to prý musí být, aby mu zesílily hlasivky - tedy tvrdí máma. Kdyby tak řvala Mirka, to by bylo hned okřikování.

,, Byla jsem taky taková?" ptala se Mirka, když jednou tak plakal.

,,Ještě horší, přímo uplakánek" pokývala hlavou máma. ,,Ale jen nějakou dobu a hlavně v době, když ti lezly zoubky. To je tak u všech dětí. Ono to bolí."

,,Když lezou druhé zuby tak to nebolí, to je divné.." vzpomněla si Mirka.

 

Maturanti Petrovy třídy měli ples. Mirka uprosila mámu, jestli tam může jet aspoň na pár hodin. Táta ji i kamarádku Bobinu prý zaveze , jsou domluveni. Jen by chtěla, aby neseděl s ní, domluvila si to s holkama, že budou sedět pohromadě, na bočních židlích, budou se jen koukat. Stejně nebudou asi tancovat. Starší kluci o ně moc nestojí, jsou prý taková kopyta. Snad tam táta nějaké známé potká. Tak to také dopadlo. Mirka si vzala sváteční černé kalhoty a přiléhavé černé triko s širokými ramínky a s lesklými ozdobami. Vlasy nechala rozpuštěné po jedné straně, na druhé je sepla sponkami, pramínek nechala poletovat volně. Jen si přimalovala leskem rty, obočí měla pěkně tvarované a nebylo třeba je malovat.

Podívala se na sebe do zrcadla, točila se na bok, špulila pusu, že si ani nevšimla mamky, která ji pozorovala ve dveřích pokoje.

,, Je to dobré, ale je škoda, že nemáš šaty. Nakonec to není tvůj ples, nejsi tam ani jako host. Hlavně nic nepij - myslím alkohol. Ani víno, je ti to snad jasné, ne?"

,,Neboj se , ani mi to nechutná, dám si kofolu nebo džus. Však doufám, že mi taťka něco koupí. On také nebude moct pít, když má řídit i nazpátek."

 

Mirka se těšila, že uvidí Petra. Určitě ji vezme k tanci. Už tančit uměla a on to přece ví. Ostudu mu neudělá. Byl tam. V kruhu spolužáků a spolužaček a několika děvčat z gymnázia. Dělal, že ji nevidí - aspoň si to Mirka pomyslela a zamrzelo ji to. Chápala ale, že musí být se svou třídou. Možná později se utrhne. Po uvítacím ceremoniálu, předtančení a stužkování maturantů. Začalo se tančit. Petr seděl u velkého stolu se spolužáky a 3 spolužačkami a dalšími studentkami, zřejmě z gymnázia. Zřejmě s těmi nejznámějšími. Tančil jeden tanec za druhým, s každou tou spolužačkou a popíjel. Mirka čekala, jestli pro ni přijde, ale trvalo to moc dlouho a nakonec se objevil táta a vyzval ji k tanci a po ní i Bobinu, která tam rodiče neměla, aby si taky trochu zatančily. Pak se stalo, že pro ně přišli i jiní chlapci, ale Petr pořád nikde.

 

Mirka se šla projít na chodbu, vlastně šla na toaletu i s Bobinou a zahlédla, jak jde Petr a rozhlíží se. Neviděl ji, protože se schovala za sloup v chodbě . Už se mu chtěla ukázat, když uviděla dívku, která šla k němu, vzala ho za ruku a odešli spolu ven na přilehlou terasu. Dívala se za nimi a pochopila : byla to Klára. Tak to tedy je. On chodí ve městě s Klárou a ve vesnici, kde Klára není, mu slouží na zábavu Mirka.

 

 

Oči plné slzí, honem zašla k zrcadlu na toaletu, utřela se a zadržujíc pláč šla k Bobině a ptala se jí, jestli by už nechtěla jet domů. Bobina věděla, co se stalo.

,,Nebul, nestojí ti za to.Jedeme domů."

Takže ona ho viděla taky. Šli za tatínkem Mirky, který seděl na její židli, aby jim držel místo a poprosily o odjezd. Nebylo ještě moc hodin, ale tím lépe. Byl rád, už byl také unavený. Mirka je zjevně zklamaná, mamka z ní určitě vytáhne, co se jí stalo, pokud to jemu neřekne. Asi něco s tím jejím nápadníkem, co ho párkrát s ní viděl.

Jen, aby si zklamání nezabírala moc a nenechala třeba učení. Musí ji pohlídat.

 

 

7. díl.

 

Mirka byla posmutnělá. Jen povinnosti ve škole, moc zábavy si neužili. Chodili teď dva dny v týdnu na praxi do restaurace, kde se seznamovali s provozem jak v kuchyni, tak i při obsluhování. Mirka se zajímala hlavně o práci v recepci, kde byl starší pán důstojné vizáže. Ostatní děvčata se ho tak trochu bála, zdál se jim přísný, ale Mirka se ho vyptávala na jeho práci, jak dlouho už dělá recepčního a byla překvapená, že je to bývalý vedoucí velké restaurace. Měl už jen dva roky do důchodu, když o místo přišel.

 

Hotel, ve kterém byl vedoucí, dostal v restituci zpátky člen rodiny, která žila dlouhá léta v zahraničí. Ten neměl čas, ani zkušenosti s vedením tak velkého hotelu, tak si pana vedoucího ponechal jako ředitele hotelu, než prý se zacvičí nebo najde někoho mladšího. Trvalo to pár let, hotel byl zrenovován, ale nakonec ho majitel prodal jednomu zájemci, který už měl dva podobné hotely a cestovní kancelář a chtěl si udělat takový komplex hotelů, kde by mohl ubytovávat zájemce. Přivedl si však svůj personál, takže i nového ředitele. Nepomohlo, že pan Jaroslav uměl několik jazyků, měl zkušenosti. Dopadl nakonec tak, že přijal místo recepčního v jiném hotelu, kde vyžadovali znalost jazyků a nevadilo jim, že je starší.

Naopak, počítali s ním i jako s vyučujícím nového dorostu.

 

Hotel udělal smlouvu se školou, kde se učila Mirka, již před pár lety a spokojenost byla oboustranná. V hotelu měli levnou pracovní sílu jak v kuchyni, tak při obsluze. Pěkná mladá děvčata i chlapce a škola zase nemusela praxi hradit. Studenti- učni sloužili vlastně jen za stravu , dostali stejnokroj a vyzkoušeli si různé práce v praxi. Tohle všechno Mirka zjistila od pana Jaroslava, který seznamoval žáky s provozem hotelu. S ohledem na zkušenosti a odpovědnost to dělal důkladně.

 

Domů jezdila Mirka podle toho, kdy na ni vyšla služba, většinou se jí ale podařilo, nejméně jednou týdně, domů zajet. Zdálo se jí, že Máťa roste před očima. Tvrdila, že ji určitě pozná, protože na zvuk jejího hlasu otáčel hlavičku a hledal ji očima. Dělal to tak na každý zvuk, ale jí připadalo, že hlavně reaguje, když na něj mluví ona.

 

Mamka se jí jednou vyptávala, jak se měla na plese, ale Mirka se moc o tom nechtěla bavit. V poslední době jí Petr několikrát volal, ale nevzala to, jen zaklapla , aby nezvonil. Nakonec jí přišlo pár SMS, kde se vyptával, proč nebere telefon, co se stalo? Udivilo ji, že má takovou drzost a ještě se ptá. Určitě ji viděl, že je na plese, ale neměl na ni čas - kvůli Kláře. Stalo se však, že si jednou na ni počkal, když na chvíli vyvezla Matýska v kočárku ven. Nemohla utéci a tak nakonec Petra vyslechla.

 

Divila se, co od ní chce, když chodí s Klárou.

,, To nemyslíš vážně, Mirko? Je to moje spolužačka a bavím se s ní jen tak, jako s ostatníma. "

,,Co to bylo, když jste šli na terasu? Vzala tě za ruku taky jen jako kamaráda? Co jste tam dělali?"

,,Víš, moc si toho nepamatuju. Pili jsme u stolu víno a já nejsem moc zvyklý. Točila se mi hlava, tak jsem šel na chvíli na vzduch. Stál jsem u sloupu a přidržoval se, abych se moc nepotácel. Klára přišla a vzala mě za ruku a odvedla na terasu. Nebylo v tom nic zvláštního. Nevím, jestli se ke mně vinula nebo mě jen držela, abych třeba nespadl.

Tebe jsem zahlédl, až když jsi odcházela s taťkou pryč a nechtěl jsem se hlásit, abys mě v tom stavu neviděla. Šel jsem pak taky hned domů. Proč se zlobíš, když jsi mi neřekla, že tam budeš? Myslel jsem, že bys tam nechtěla přijet, když je to školní stužkovací ples. Měli jsme tam pozvánky jen pro rodiče a sourozence, takže jsem tě ani nezval. Místo u stolu by pro tebe nebylo."

Mirka nevěděla, co si má myslet. Dělá z ní Petr blbce nebo mluví pravdu? Ráda by mu věřila, ale co když to jen zkouší a chce mít v ní jen zálohu, na doma? Musí si nechat projít hlavou, jak se jí to jevilo tehdy a jestli je opravdu možné, že o ní Petr v tom sále nevěděl, nepoznal ji. Nezdálo se jí, že by byl tak opilý. Zeptá se třeba Bobiny, ta ho viděla chvílemi také, jak se jí jevil.

 

Petr čekal, co Mirka řekne. Ta se však nahnula nad kočárek a rovnala dečku, aby zakryla rozpaky.

,,Víš co? Nechám si to projít hlavou a dám ti vědět. Teď budu muset jít domů, Matýsek bude mít za chvíli hlad."

Petr se podíval do kočárku a jen řekl: ,, Vždyť to mrně spí. Dobrá, jdi a co nejdřív mi zavolej, jo? Mám teď hodně učení, ty asi taky, ale snad si chvilku najdeme, až budeš zase doma."

Pohladil jí ruku, na víc si netroufl, když viděl její rozpačitý pohled.

 

Otočila kočárek a vracela se domů.

,,Sluší jí to s kočárkem, ale je ještě na děcko mladá. Je to taková naivní holčička, vlastně je moc hezká, ale kam se hrabe na Kláru. Ta je temperament! Jen kdyby nekoukala i jinam, nedá se jí věřit. Je to na nic, líbí se mi obě, ale stejně bude nejdřív škola a pak se uvidí. Jsem zvědavý, jestli Mirka zavolá. Nechám ji nějaký čas na pokoji, nevydrží to určitě, snad uvěřila tomu, co jsem povídal " brumlal si po cestě domů Petr.

 

Mirka šla domů jako ve snách. Odevzdala Matýska mamce a šla k sobě do pokoje. Zavolala Bobině.

,,Mohla bys na chvíli přijít k nám? Vymluv se třeba, že se jdeš podívat na Máťu a máme nějaký úkol projít spolu, jo? Potřebuju s tebou něco probrat."

,, Co se děje? Stalo se něco?"

,, Uvidíš, nechci to říkat do telefonu, probereme to u mě. U vás je moc uší a naši se starají o Máťu, tak si nás nebudou tak všímat. Jen tohle- Petr."

,,Tak jo, už letím, zrovna ode mne naši nic nepotřebují. Čau."

 

Za chvíli se přiřítila Bobina a hned ve dveřích se ptala, jestli je Mirka doma, že potřebují něco probrat do školy. Podívala se na Matýska, řekla, že roste jako z vody, ale to už ji Mirka táhla do pokoje. Co tam probíraly, šuškaly si, mamka moc neslyšela, ale měla dojem, že o učení to moc nebylo. Pomyslela si: holčičí starosti, jen ať si povídají a věnovala se přípravě večeře.

 

Bobina byla sice přesvědčena, že to tak nevinné s tou Klárou nebylo, ale nechtěla Mirce kazit radost, že se s ní Petr chtěl vidět a vysvětloval, co se jako stalo. Neřekla jí to však , jen ji nabádala, ať si dá pozor a moc si s ním nezahrává, aby na to nedoplatila. Netušila, jak je Mirka šťastná, že to podle Petra bylo jinak. Ona mu chtěla věřit. Klára má určitě víc kluků, kteří o ni stojí a Mirka je navíc o něco mladší. Tak si popovídaly, Bobina Mirku ujistila, že celkem nic hrozného neviděla, kluci z průmyslovky a holky z gymplu se bavili a nemuseli je opravdu moc vnímat.

 

Ten večer Mirka nemohla dlouho usnout, přemýšlela o Petrovi, jak to s nimi bude o prázdninách. Petr jednou naznačil, že by si je chtěl naposledy užít doma. Bude prý něco pomáhat tátovi na domě, tvrdil na jedné divadelní zkoušce, když se o tom bavili. Čeká ho vysoká škola, další studium. Mirka se rozhodla, že mu zavolá. Ale až po neděli, jen ať si chvíli počká...

 

8. díl.

 

Konec školního roku se blížil a Mirka se těšila na prázdniny. Měla mít měsíc volno a měsíc měla pracovat v restauraci, kam chodili na praxi. Byla to pro ni čest, protože většinou žáky rozstrkali po různých restauracích. Tam je rádi vzali kvůli dovoleným svých zaměstnanců, kteří měli děti a potřebovali dovolenou. Za Mirku se přimluvil pan recepční Jaroslav, který si ji oblíbil kvůli jejímu zájmu o chod hotelu a milé chování.

 

Mirka se poslední dobou zklidnila. Domů se těšila nejen proto, že se chtěla vidět s Petrem, ale také kvůli malému Matýskovi. Byl ještě mimino, ale vypadalo to, že ji poznává a když slyšel její hlas, díval se na ni a roztáhl pusinku k úsměvu, jako by ji vítal. Musela se sice doma dost učit, hlavně angličtinu a němčinu, kterou si přibrala jako nepovinný předmět. Byla přesvědčená, že po vyučení si udělá maturitu a pak se přihlásí na vysokou školu ekonomickou.

Snad budou rodiče souhlasit. Zatím se o tom nezmiňovala, až jak dopadne závěrečná zkouška.

 

Petr se učil na maturitu, našel si vždy jen chvilku, aby se mohli vidět, ale spíš si jen zavolali nebo se bavili přes internet.

Dopadlo jim to oběma dobře. Při posledním hovoru se jí pochlubil, že ho přijali na vysokou školu technickou. Měl radost, že bude studovat, jinak by skončil někde jako technik, navíc mu táta slíbil, že mu sežene místo ve vesnici, když ho nepřijmou na vysokou.

,, Nechtěl bych se zahrabat tady, chci se dostat do světa. Až ty uděláš taky školu a budeš někde v hotelu, možná se taky dostaneš někam dál." povzbuzoval Mirku.

,,To je ještě daleko, jsem teprve v učňáku a musím si dodělat maturitu. Slíbili nám, že po dalších dvou letech studia by nám to umožnili. Učili jsme se už teď nepovinně předměty, které k tomu studiu patří." Pak jen plánovali , kdy budou moci být spolu o prázdninách.

 

Mirka šla jednou na procházku s kočárkem a potkala se s bývalou spolužačkou ze základky. Věra byla taková třídní treperenda. Z nedostatku jiných zájmů sbírala ,,znalosti" o každém, kdo se kolem ní namanul a povětšinou si je nenechávala pro sebe. Moc kamarádek neměla, jen takové, které se chtěly něco dovědět se s ní bavily, ale samozřejmě se vyhýbaly jí něco říci, aby to nedávala k dobru dále. Chodila také do divadelního souboru, když se hrálo, ale hlavně sledovala kdo s kým se baví a při své obrazotvornosti si ,,představovala", co všechno spolu dělají.

 

Tak jí neušlo, že Mirka se kamarádila s Petrem, dokonce je spolu párkrát viděla. Také ale věděla od holek, které jezdily

do města do školy, co se děje mezi nimi a kluky z průmyslovky. Dověděla se, že Petr měl na maturitním večírku rande s Klárou. Kluci si totiž pozvali na tu ,,další" zábavu děvčata z Gymnázia, aby nebyli v takové převaze a samozřejmě Klára nesměla chybět. Pravda byla, že se popíjelo, tančilo. Petr a Klára si vyšli na procházku a skončili někde v parku na lavičce.Tam se objímali, líbali a prý to zašlo hodně daleko, protože Klára měla hodně pomačkanou minisukni a rozmazaný mejkap, když se vrátila do restaurace, kde byl večírek. Petr přišel o chvíli později a byl nějaký divný, rudý a Kláře se vyhýbal.

 

Věrka to Mirce s chutí povykládala. Přidávala si domněnky a detaily. Mirka to už ke konci nechtěla poslouchat, dokonce se jí zeptala, proč jí to říká, že ji to nezajímá.

,, Stejně jsi hloupá, že Petrovi věříš. Ten má holku na každém prstu, může si vybírat. Proč myslíš, že by si vybral zrovna tebe? Bude chtít nějakou vzdělanou a ještě z podnikatelské rodiny a ne takovou servírku, jako budeš ty."

Zlobně jí hodila poslední věty Věra , otočila se a vztekle odešla.

 

 

Mirka posmutněla. Zase ta Klára. Asi opravdu po Petrovi jede a on jí nedovede odolat. Co má dělat? Přestat se s Petrem bavit? Vždyť si i po tom večírku volali a nevypadalo to, že by se chtěl s ní rozejít. Byl sice trochu zdrženlivější a ani o prázdninách už moc nemluvil, ale myslela, že jsou domluveni, proto o tom nemluví. Nechtěla zase dělat uraženou a tentokrát si řekla, že nejdřív zjistí, co je na tom pravdy. Věra tam přece sama nebyla, nemůže tvrdit něco, co slyšela jen od někoho druhého. Možná se oklikou něco doví. Bobina bude něco vědět od kamarádek, ale zatím s tím Mirka nebude spěchat. Petra se ještě nezeptala, jaký byl maturitní večírek, třeba by se prozradil . Pokud tam Klára byla, o čemž nepochybovala, jestlipak by to Mirce řekl?

 

 

Matýsek se začal v kočárku vrtět, probudil se, vykulil na ni očka a ona na něj začala mluvit a obrátila kočárek k návratu domů. Předala Máťu mamince a šla do svého pokoje. Seděla pak zamyšleně a představovala si Petra s Klárou. Chtělo se jí brečet, ale nakonec se ovládla a honem šla raději do kuchyně za mámou, jestli nepotřebuje něco pomoci, aby nemusela na Petra a jeho ,, další " dobrodružství myslet.

---