Podivín

Moc se v tom nevyznám a když už se chystám připustit, že to aspoň má zvláštní  atmosféru, narážím na (závěrečnou) větu  ...Už nikdy nebyl Juan-Je, žák nebeského nefrita..., domnívám se,  že je v ní nabytečná interpunkce (čárka před slovem ...žák...  Anebo tomu vůbec nerozumím.  

Wow.Moc obdivuju, jak dokážeš obsáhnout tolik jak vyřčeného, tak k domýšlení čtenářovu, ve formě nebála bych se říct až přísné a strohé. Umíš si pohrát se způsoby, kterými je možno na příjemce sdělení působit; je to svěží, je to jako rána mezi oči a je to „Hej, sem se chci vrátit, přečíst si to ještě jednou... dvakrát... Xkrát... a pořádně se v tom povrtat...“.

V budhistických a zvláště v zenových klášterech se nikdo nenudí . Meditace probíhá společně v době mezi světlem a tmou(brzy ráno a vpodvečer) a mniši meditují společně. Jinak celý den bud´ velmi tvrdě pracují nebo žebrají pro klášter. To ,že by se mnich vůbec mohl nudit , nepřipadá v úvahu.

Díky oběma za pročtení. :-)

Gora: ta změna slova by asi pomohla...

starej Rendl: taky mi připadá, že to takhle nějak je, byť asi nemáme úplně stejný náhled nebo spíš způsob náhledu, já třeba hodně pokouším ironii, přišlo mi to zajímavé, zvláš´t ta paralela nudy a smrti. :-)

Hledám si optimistické zrnko v ne zcela veselé miniatuře - když se usebral, tak již nikdy nezíval, tedy se nenudil, a netoužil po smrti...

zajímavé myšlenky šmrncnuté Orientem...

Co bych trošku upravila - 

 Šel tedy k prodejci jedů

a všiml si, že má hezkou pomocnici. To ho zmátlo natolik, že už se nikdy pořádně neusebral.

...a všiml si, že tam je hezká pomocnice /dalo by se to vyložit tak, že on, Juan-je, má hezkou pomocnici, raději bych to upřesnila/ ...zmátlo - sloveso zmátlo bych asi neužila...překvapilo, okouzlilo?