Zahradní párty

Lakrov - děkuji:-))

Smutné, pravdivé (nebo aspoň pravděpodobné) a citlivě napsané.  Z posledních tří slov zamrazí.  Tip.  

vtedy som prečítala iba prolog a ušla

aha, a já měla za to, že jsi to již předtím četla:-)) - proto jsem zmínila...dík moc...byla to soutěž

priznám sa, že som čítala až teraz, odrádzajú ma diela na 50 slov, na 200 slov, ale to je len môj predsudok, ukázalo sa, že limit slov nemusí nič uberať na kvalite dielka

vďaka!!

...*

Dík, Dodolo, jak jsem uvedla v anotaci, bylo to soutěžní dílko do 200slov, proto tak krátké...

Zajímavý mikropříběh, konec trochu zarazí, možná i proto bych si takové dílo dokázala představit v rozsáhlejším provedení, než je miniatura prozaická. 

Díky ...jsem ráda:-)

Moc se omlouvám. Asi to bude tím sluníčkem.

lastgaspe - Přemku, děkuju ti...já taky ne, jen ráda soutěžím, no :-)

Jako vždy, jeden z posledních se připojuji k neuskutečněným touhám a platonickým žádostem skvěle popsaným. Gratuluji k 1.místu. Taková omezení příliš nesnáším.

parádní......ostatně jako vždy :-))))

supíku, já děkuji!

Jiři, ta hra je nádhera:-), a děkuju.

Karle, díky, no, poprvé jsem psala podle nějakého limitu, vím, že to mohlo být lepší...ale s tím procvičováním máš dobrý nápad!

Je to dobře poskládané.

Možná by bylo užitečné takhle něco psát pravidelně, třeba na čas v rámci dobré průpravy. Za umístění v soutěži gratuluju i já.

Jose, jsi můj člověk! Díky.

Andělko, děkuju. Takových příběhů je dost a dost a v různých kombinacích...

Každá žena a tudíž i každý mladý muž zažije...Čili romantika ze života.

A vybavil se mi příběh a dochované dopisy Romaina Rollanda a jeho starší přítelkyně. - AMORE - PACE

Jasně, já tomu rozumím. Oskar Koblížek to vystihl přesně - to je takový pěkně miloučký...

Ještě bych chtěl ale dodat něco k tomu, že je těžké vyjít s dvěma sty slovy. Podle mého je v tvém textu znát, že s jeho délkou zápasíš, neboť ji chápeš jako omezení. Kdybys k tomu přistupovala jako k malování, těžkostí se rychle zbavíš. Pokud má malíř před sebou papír nebo plátno formátu A4, také si nestěžuje, že je omezený protorem, ale rozvrhne si námět, tak, aby mu kompozičně vyšel do daného prostoru. Ty máš 200 slov, která lze chápat také jako prostor, takže si rozvrhneš, co chceš sdělit a v podstatě automaticky zjistíš, že v tomto případě je například nepodstatné, jestli Irma seděla v proutěném křesle nebo na špalku dřeva, jestli psi dojídali zbytky z grilování, jestli se syn jmenuje Olin nebo jinak atd.

Napíšeš-li - Oheň na zahradní party zvolna dohoříval. - čtenáři to stačí, protože si snadno domyslí, jak taková zahradní party vypadá, v jakých kulisách se odehrává, a když oheň dohořívá, je jasné, že už končí a je tudíž večer či noc. 

Díky - taky je to Letní příběh, jak zněl námět...troška romantiky jednou za rok...

Ještě něco. V podstatě mě to žádnou práci nestálo. Ta úprava mi trvala asi tři minuty. Jsem zvyklý upravovat texty, a na tom tvém nebylo nutné nic měnit, zasahoval jsem do něj pouze z hlediska jeho zkrácení. A teď si říkám, že kdybys měla k dispozici oněch dvacet slov, že bys z toho mohla udělat i záležitost, dodat do příběhu určité pnutí. To by se teprve porota posadila na zadek.

K prvnímu místu ti gratuluji. A víš, jak byli populární, hraní, obdivovaní a uznávaní Simonová a Chladil? Oni totiž uměli opravdu zpívat a měli nádherné, čisté hlasy, o tom žádná. A zpívali takové bezproblémové, melodické, líbivé písničky. Ty zase umíš bezesporu psát. Jenom jsem poznamenal, že se mi tento tvůj příběh jeví jako selanka, proto jsem si na ty dva vzpomněl. 

Díky, kvaji  - dal sis práci, dobrá úpravička!

S touhle svojí minipovídkou jsem vyhrála první místo. Někomu přece jen připadala zajímavá:-)

Aha, chybí mi tam "zahraje na" violoncello, takže jsem ušetřil jen 18 slov, ale na druhé straně jsem něco přidal z vlastní tykve.

Je to příjemné čtení, ale nijak mě nenadchlo. Asi tak něco, jako když zpívali Yveta Simonová a Milan Chladil: ...když na večer jsme pod hvězdami stáli, řekla jsi mi, že mě ráda máš, teď je ráno, ráno, tak řekni, že si na ten večer vzpomínáš... To se také celkem dobře poslouchalo. Taková selanka.

Píšeš však, že je těžké vyjít s dvěma sty slov. Co třeba takhle?

Oheň na zahradní party pozvolna dohoříval. Každý rok psávala na pozvánky, že pořádá rozloučení s létem, i když všichni věděli, že ve skutečnosti slaví narozeniny. Letos kulaté.

Syn navíc přivedl Irmě nečekanou návštěvu.

„Zbyněk trval na tom, že ti k narozeninám violoncello,“ vysvětlil. Irma byla vděčna za přítmí, cítila, jak rudne.

Za chvilku se mladík v letním klobouku usadil v altánku a všichni utichli. Štíhlé ruce položily partituru na stojan.

Z nástroje se linula hudba a Irma vzpomínala, jak se ve Zbyňkovi už před deseti roky zhlídla, když u nich v létě pracoval na farmě jako brigádník. Souzněli spolu jako tóny, které k ní nyní doléhaly z violoncella. Sedávali večer se sklenkou pod ořechem a vyprávěli. Bylo tak snadné zamilovat se do nesmělého, ale charismatického mládence! Hodně se tehdy smávala, nejvíc sobě – byla jistě směšná.

Poslední večer jeho hnědé oči ještě víc ztemněly: „Chtěl bych vám, paní Irmo, něco říct…“

Položila ukazovák na mládencovy rty: „Pst…“  Hřbetem dlaně pohladila jeho tvář. Odešla.

Dnes slaví padesátku. Zbyňkovi je třicet.

Chladný vzduch zarezonoval posledním tónem… léto pomalu končí.

Myslím, že jsem ti ušetřil asi dvacet slov.

Oskárku, díky:-)

To je takový pěkně miloučký...

Evži, děkuju moc...

Kočkodane, slovo šprťouchle zní trošku poťouchle, ale já už jsem zvyklá...od neumětelů:-) a díky i za dřevěné čelo!

Půvabně starosvětské. :-) /T

Díky, Čudlí:-)

Pěkné /*

Jani, děkuju:-)))

Irčo, atmosféru odcházejícího léta , a to nejen jako ročního období, jsi vyjádřila pouhými dvěma sty slovy velmi dobře :-))). TIP

bixley, potěšila jsi, díky!

Je krásné, když místo slov promluví tóny. Z příběhu je cítit jejich nevyřčená láska i atmosféra končícího léta. Kdoví, co bude na jaře?

Opravdu moc líbilo. Tip.

Usmívám se a ještě hodnou chvíli budu...díky, že máš myšlení nejmíň o dvacet let mladšího kluka:-)))))

Paní redaktorko Irčo - nedělám si šprťouchlata - to je jen projev mého ujetého myšlení     °-)

Kolobajdo - Pavle, skoro se mi chce napsat . že si děláš šprťouchlata:-) - nicméně děkuju...

A mně taky neobdivoval ani nemiloval chlapec o dvacet roků mladší   /**

Jardo, děkuju, je celkem obtížně vyjít s dvěma sty slovy:-)

Kájo, jsi velkorysý - na romantiku mne moc neužije, jen jsem to zkoušela, díky!

Di, děkuju ...těch 200 slov je málo, zjistila jsem při psaní...ale zkušenost je dobrá...člověk váží každé slovo.

Jo, hezké, k zamyšlení. I k vyvolání nádherných sametových tónů violoncella.

Už jsem četl a klidně i po druhé... Moc pěkné dílko. Není třeba se podivovat, jakého stáří violoncella se "linou romantické tóny." Ten zvuk je pro všechny. A to je dobře.

Hanko, dík:-))

**************