Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKulečník
Autor
inari
Doufám, že vás zaujme těchto několik málo řádek z strastí a slastí mého života....:-)))
Tak jsem zase jednou po dlouhé době vyrazila do společnosti, abych se dozvěděla nové pikantní zprávičky od kolegyň z našeho klubu Osamělých srdcí. Mé stále opuštěné, nezadané přítelkyně se snaží být stále in, a proto pročítají všechny možné i nemožné ženské časopisy a naše témata hovoru se omezují pouze na : kdo má co s kým, jak nejrychleji zhubnout, jak zaručeně ulovit filmovou hvězdu, kolik stály ty úžasné lodičky a co má ta která osoba na sobě za úděsný model…
Zatímco se všechny dámy skvěle bavily drbáním, seděla jsem znuděně nad svou Bloody Mary a fascinovaně zírala na kulečníkový stůl. Pár mladíků tam právě šermovalo s předlouhými tyčkami (nazývanými prý tága) a zuřivě se rozhořčovali nad každým nepodařeným šťouchem. Když jsem je tak pozorovala
, začalo mi vrtat hlavou: \\\\\\\" Hmm, co jim připadá tak zábavného na honění několika koulí po desce s šesti dírama?\\\\\\\" Po asi hodince a půl okounění jsem se rozhodla jednat. Uškemrala jsem jednoho známého, aby mi dal lekci biliáru.Ochotně mi vysvětlil princip a hlavní smysl hry: strefit se bílou koulí do jiné a pokud možno navíc do některého otvoru. To jsem smyslově uchopila, dokonce i jestli mám koule s proužkem či nikoli. Což o to, teorii jsem zvládla bravurně. Ovšem přišla na řadu taky praxe.
Už s držením té pochybné hůlky jsem měla problémy a mé, z ručních prací vycvičené prsty mě odmítaly poslouchat a vytrvale se kroutily jako klubko hadů, kam samy chtěly. A pak přišlo to nejhorší - zasáhnout bílou kouli. První půl hodiny jsem se za vydatného posměchu při
hlížejících snažila alespoň se dotknout té zatracené bílé koule.Vinu, že každá moje rána míří v lepším případě do vzduchoprázdna, v horším na ne zrovna laciné plátno, jsem přisuzovala špatnému nakřídování, nervozitě a neschopnému instruktorovi. Za další hodinu jsem pokročila. Vypilovala jsem správný postoj. To máte tak, stojíte široce rozkročen, v hlubokém předklonu ( do teďka pochybuju, zda předklon nebyl jen pouhou záminkou pro pohled na mé bujné vnady) a držíc tágo šikovně vystrčené ohrožujete okolí…Učila jsem se taky trefit kouli koulí…Nebudu raději rozvíjet, jak tento můj marný souboj probíhal, ani jak dlouho trval. Raději přejdu k největšímu dosaženému úspěchu mé kariéry - sedíc na okraji stolu, dostanu, spíš očima dotlačím, kouli (dokonce svou!) do
důlku!!! Jaktak koukám, za pět, šest let se stanu přeborníkem a budu se moct i přihlásit do místního turnaje …S pocitem vrcholného blaha se vracím ke svým kamarádkám, aby mě přivítaly: \\\\\\\" Čím starší, tím blbější! a Maličký si hrajou, bude hezky\\\\\\\" No, radši to asi přenechám přece jenom jiným…