Už asi nezaspím

Evo , Dodolo ,

máte pravdu v tom , že důvod neodpovídání může být u každého jiný a že asi nelze zobecňovat . Jednak to souvisí s povahou každého , kdo se rozhodne na Písmák vstoupi a také s důvody , které on sám si stanovil jako důvod , proč tady něco publikuje . Myslím , že pro většinu z nás je velmi obtížné si představit , že si člověk stanoví nějaký cíl a vydá se na nějakou cestu kvůli tomuto cíli , jenomže  za nějaký čas zjistí , že došel k cílům úplně jiným , se kterými původně nepočítal a že ho k těmto cílům dostrkal Bůh nebo karma , to podle toho , v co kdo věří . Ty ,Evo , máš už asi dost blízko k tomu , abys s pokorou přijímala tyhle jakési "náhradní" a neplánované cíle cesty , já se teprv pokouším si něco takového připustit . To taky souvisí s tím , co mažu a co tu nechávám .Před časem jsem poněkud změnil názor třeba kvůli Šmodrchovi . Když jsem viděl , kolik času a energie věnoval jednomu mému haiku , bylo mi opravdu líto ten vklad smazat kvůli dialogům , protože jedna věc jsou tipy a druhá věc je to , jestli dílko jaksi žije dál . Moje dílka "žijí" dál jen vyjímečně , ale díky i za to .

Musaši, Dododla,

inak, tiež si myslím, že ak niekto nezareaguje na kritiku, nie je to vždy automaticky nedostatok láskavosti...

podľa mňa môže to tak byť, ale nemusí

mohla by to byť u niekoho naopak napr. aj cesta k láskavosti  či pokore,

jednoducho ani na niektoré nespravodlivé hodnotenia nezareagovať urazene či konfrontačne môže byť občas aj problémom

a niekedy je  podľa mňa práveže riešením - vyhnúť sa dokazovaniu svojej pravdy a nekonečnému boju a ostať ticho

----

ozaj, Musaši, inde si napísal, že mažeš svoje diela, ktoré nedostali dostatok tipov - a čo ak tak zmažeš svoje najlepšie diela? Ktoré by možno ocenili iní alebo budúci čitatelia?

Veď ani piesne, ktoré sú najpopulárnejšie, mne nepripadajú ako vždy tie najhodnotnejšie. Pripadá mi to tak, že niekedy stačí, ak sa dostatočne veľakrát zopakujú. Ľudia sa prispôsobia.

Myšlienkovo sa pohybujem medzi takými dvoma mantinelmi:

Prvý:  Možno sa nemusíme ani svojou tvorbou prispôsobovať vždy iným. Ak tomu, čo sme vytvorili, veríme my sami. NIekedy vďaka kritike pochopíme, že to, čo sme stvorili, nie je žiadna sláva, ale keď to vytvorené má stále pre nás hodnotu, načo mazať? 

Druhý: Na druhej strane - áno, máš pravdu, píšeme pre čitateľa. Ak čitateľ nič nepochopil, nič mu to nedalo, asi to nebolo napísané dobre. Aspoň nie pre tohoto čitateľa.

Musaši, díky za avízo, osobně si nemyslím, že nereagovat na kritiku musí nutně znamenat nedostatek laskavosti, třeba ti lidé fakt nechtějí komunikovat a mají k tomu své důvody, o kterých se jim třeba nechce mluvit. Mluvím zvlášť o nováčcích, kteří se můžou třeba i leknout nároků, které na ně zdejší prostředí klade... To u zkušenějších autorů bych spíš věřila v nelaskavost, ale ani tam ne vždy.

Ano, je to o tom pochopení, jak říká Eva, to přinese ten kýžený aha efekt a následnou úlevu, ale právě to pochopení je někdy zahaleno rouškou třeba něčího tajemství...

súhlasím,

;) keď občas sa mi zdá, že už konečne som objavila v niečom "kameň mudrcov", vždy sa nájde výnimka a nájde sa zase čosi, čo moje poznanie čímsi poprie. A môžem začať odznova riešiť nový rébus. NIekedy to dokáže úžasne znechutiť.

Ano , když se změníš , změní se i chování mnoha lidí k tobě . Ne ale všech . Někteří jsou tak nedůvěřiví , že ve tvou změnu nevěří .

Dočítala som práve pre mňa veľmi inšpiratívnu knihu Josefa Formánka Dvě slova jako klíč. Vlastne o láskavosti. Ako som následne (cez niekoľko videí s ním) zistila, prostredníctvom jedného svojho hrdinu popisuje vlastnú premenu. Pri ktorej prešiel napr. aj psychiatrickou liečebňou. Pochopila som to tak, že tú silu či schopnosť láskavosti získal nie úsilím, ale pochopením.

Ďalšia vec, ktorá ma zaujala, keď sa zmenil on sám, zmenil sa aj prístup ostatných k nemu.

Laskaví mohou být jen lidé velmi sebejistí , ti kteří jsou uvnitř klidní a vyrovnaní . V nás ostatních je tolik úzkosti , že se neustále bráníme , jsme ve střehu a očekáváme , odkud přiletí nějaká ta rána. Bavil jsem se prostřednictvím písmenek nedávno s haiijinem , proč většina autorů tady nereaguje na kritiku . On si myslí , že se jen chtěli podělit s čtenáři o své emoce a to ostatní je už nezajímá . Já si naopak myslím , že nereagují na kritiku ,protože neumějí být laskaví . Být laskavým - to vyžaduje vnitřní sílu a ta dnes většině lidí chybí . V kurzu je naopak být ironický a preventivně útočný nebo povzneseně mlčet. Než se nějak "ztrapnit" , to raději neříct nic .

Netvrdím, že vyhraje, ale dúfam, že sa zvýšia jeho šance.

A áno, verím, že ak, tak sa skamaráti aj s čiernou ovcou, nielen s Tvojou, ale aj s mojou. Vyhrá láskavosť.

Až v tobě bílý vlk vyhraje , třeba se skamarádí s černou ovcí , kterou jsem v sobě zase krmil já .

Metafora o černé a bílé je obsažená také v zen budhistickém "krocení buvola".

Ďakujem, Musaši. Potešil si ma.

NIekedy nie som schopná vstrebávať, ani reagovať na tunajšie dianie. Nieto ešte niečo písať a zvereňovať. :)

Momentálne sa pokúšam v sebe vedome kŕmiť bieleho vlka. A nezamieňať si bieleho s čiernym. Asi poznáš príbeh o 2 vlkoch, ktoré v nás bojujú? skúsim nájsť na nete:

https://zakonrezonancie.wordpress.com/2013/02/15/dvaja-vlci/

Aby som na to nezabudla, aj som si vytvorila dekupážou takýto kameň a položila som na miesto, kde mám šancu občas sa pozrieť, celkom mi to pomáha

Vidím , že jsi právě tady a tak jsem se díval , jestli tady najdu od tebe něco nového . Už dlouho jsi nic nezveřejnila . Škoda . Tvoje básně jsou přemýšlivé a dobře se mi s tebou povídá .

;) vďaka

"špina. Zlo.

Faloš a pretvárka.

Údery,

čo vydávajú sa

za pomoc.

Blahoslavení, nevidiaci?

A čakám na zázrak.

Modlím sa za svetlo

Ducha, čo spojí nás.

Premení. Láskavo.

Vytvorí organizmus."

Marian Kuffa si to ty ?------ocenujem nádherú slovnú hru vidiaci/nevidiaci - vymyslenie  muselo zabrať minmálnie niekoľko týždnov..skvelé držím palce aj nohy aj ukrižované ruky

Co je role okrajová v duchovním smyslu ,to je opravdu otázka ,ale co je okrajová role na jevišti , to je jasné každému divákovi.. Spousta lidí chce hrát hlavní roli na jevišti. (asi jsem taky takový....)Těch ,kteří by chtěli hrát důležitou ale okrajovou roli v duchovním dramatu, je asi velmi málo.. To jsou lidé opravdově nezištní. Vzpomínám si ,že tohle téma řeší i Ježíš ,když říká něco v tom smyslu :. dávej tak ,aby levá ruka nevěděla ,že pravá dává (= dávej anonymně a ani sám si na tom příliš nezakládej ). Dnes se ale zveřejňují všude jména dárců palcovými písmeny.

Vážit si i okrajové role je, tuším, velká výhra. Ale právě díky tomu vzájemnému propletení je nabíledni otázka, co je to vlastně "okrajová". 

zvedavec , Dodolo ,

nakoukl jsem trošku do vaší diskuse . Z mého pohledu ,který dost možná vychází ze špatně pochopeného budhismu , hrajeme všichni karmické drama . Často ale my sami vnímáme svou úlohu úplně jinak než cosi jako "Duch dramatu".. Jsme například přesvědčeni ,že naše role musí být hlavní nebo alespoň jedna z hlavních a nevážíme si toho ,že nám ve velkém Dramatu byla přisouzena jen role okrajová. Nekdo ale může být třeba důležitým katalyzátorem karmických procesů i když je pro okolí takzvaně "bezvýznamný".

Zajímavá představa. Nevím, jestli z našich těl, ale z našich duší možná fakt něco vzniká. Snad kolektivní duch, duch skupiny nebo komunity, který často "upraví" původní myšlenku k obrazu svému i v rámci jednoho systému. Pak dochází k štěpení. Nevím, jestli mám na mysli totéž, co Ty, ale četla jsem o tzv. egregorech, energeticko - informačních útvarech, které tvoříme právě tím duchem skupiny, ideologie atd.

Dodola, možno aj pod vplyvom Tvojej básne s poťahovanými nitkami mi napadlo, že z našich tiel a duší sa vytvárajú nové existencie, ktoré konajú. Existuje nejaká tá "nadstavba" ktorá spoločným úsilím nás viacerých dokáže meniť, to čo je.

Podľa toho, koho počúvame, čo chceme, spájame sa a vytvárame silu, organizmy, ktoré nás presahujú a dokážu pretvárať svet. Týmto organizmom odovzdávame (dobrovoľne, ale aj nedobrovoľne) svoje kompetencie.

A ako keby boli volajúci viacerí, ale len jeden bol Duch.

A na ich volanie reagujeme, vychádzame zo zástupu, oddeľujeme sa a vytvárame niečo nové...predstavujem si, že takto vznikajú nové, nás presahujúce "bytosti".  Nie my, ale tá naša nadstavba potom koná.

Ten organismus už se vytváří. Pomalu ale jistě. Bohužel si nedokážeme odříct náhražky. Odlišovat vnucené ''potřeby'' od potřeb je těžší, než bychom věřili.

a áno, máš pravdu, treba počkať, čo bude ďalej... :)

čo sa týka komunikácie, z vlastnej skúsenosti viem, že niekedy môžeme byť priveľmi unavení na to, aby sme niečo zmysluplné a hodnotné zo seba vydolovali.

a okrem toho, vidím to tak, že je tu spústa komunikačných médií, napr. FB, kde pôsobenie vedie asi aj k inflácii komunikácie, a aj k jej degradácii na takú, ktorá nejde nikdy do hĺbky a nemusí byť práve obohacujúca, skôr unavujúca

vážim si ľudí, ktorí sú ochotní ísť so mnou v rozhovore aj do hĺbky

Vlastně asi nejdůležitější věta v celém budhismu je  ta ,že nic neexistuje samo o sobě ale jen ve vztahu k něčemu .Samotný nemůže existovat ani atom ani subatomární částice..   Uvědomuje si to ještě dost lidí. Ale třeba tady na Písmáku mě zpočátku šokovalo ,jak málo lidí stojí o komunikaci . Je nás menšina a tak si musíme jeden druhého o to víc vážit.

Aj ja si myslím, že Duch nás oživuje, jeho ponuka je spájať sa, spolupracovať, len my sme (asi) nejakí slepí, často. Keby sme pochopili súvislosti, chceli by sme spolupracovať (s Duchom a tým aj medzi sebou). Takže by sme prestali "každý na vlastnom piesočku".

Zistila som, že aj keď cez deň ma nič príliš netrápi, kdesi v podvedomí sa desím toho, ako konáme (podľa mňa krátkozrako), a prejavuje sa to tou nespavosťou.

Já myslím , že Duch nás spojuje neustále v jeden celek , v jeden organismus . Taky je pro mě hrozně těžké smířit se s tím ,jak často zlo vítězí nebo s tím ,že zrovna mně se stane to nebo ono . Věřím ale v pravdivost banálního pořekadla ,že všechno zlé je k něčemu dobré. Taoisté říkají ,že je třeba vždy počkat  , co bude dál. A pokud žijeme , vždycky bude něco dál.  Tip.