Maminko, chceš mne vůbec? 1., 2., 3.

Život není lehký, hodně příběhů kolem nás je podobný, každý jej řeší jinak. Jak se vyvine tento příběh se snad dočtete.

l. kapitola.

 

Zůstaly samy. Máma a Leontýna. Stejně, hloupější jméno jí nemohli dát. Asi podle té pohádky, ale jí se tehdy pohádka líbila, horší to bylo už s ní. Ve škole se jí děti posmívaly a tak si nechala říkat Leo a trvala na tom i doma. Matka jí někdy řekla Týnko, jako jí říkala babička. To byla jediná osoba, která ji podle ní měla ráda. Když ovdověla, brala si často Týnku k sobě, nejen proto, aby mohli být její rodiče spolu, ale hlavně kvůli sobě i dítěti. Rodiče na ni neměli čas.

 

Táta byl úspěšný manažer v jedné firmě, ale stálo ho to hodně času. Matka dělala v účtárně té firmy a tam se také seznámili. Vzali se, když byla Leontýnka "na cestě." V průběhu let se viděla celá rodina jen u nedělního oběda a to jen tehdy, když k nim přišla babička a uvařila pro všechny nebo uvařila máma a babičku pozvala. Byla to částečně z její strany vypočítavost. V tom případě totiž nezačala hádka mezi ní a mužem, kterému vyčítala nedostatek péče o rodinu. Odporoval, že jim přece dává dost peněz a na to potřebuje mít dobrou práci.

 

Máma neměla moc přesčasů v práci, jen když byla uzávěrka, ale stejně se stávalo jen málokdy, že byla doma, když Lea přišla ze školy. Chodila prý ke kamarádkám, cvičit do fitnesscentra, aby si udržela pěknou postavu, na kosmetiku , ke kadeřnici, prostě stále něco. Tvrdila, že by se doma zbláznila. Chtěla se také líbit svému muži.

Dokud byla Lea menší, brala ji sebou, aby předvedla svoji malou holčičku, jak ale Lea rostla, měla matka dojem, že jí přidává léta a tak ji začala nutit chodit do různých kroužků, aby ji zabavila a měla víc času pro sebe. Pokud pro Leu nemohla přijít, poslala babičku.

 

Táta ani moc nevěděl, kam chodí. Neměl čas. Chodil domů stále méně, až jednou přišel, nabalil si kufr a tašku, uložil do auta a odjel. Předtím řekl Lee, která byla zrovna zase sama doma, že ho nemají čekat, máma jí to prý vysvětlí.

"Neboj se, platit na tebe budu, zajistím, abys nestrádala. MůžeŠ  mI někdy zavolat na mobil.  Tady máš číslo, kredit ti doplním přes účet, abys mi mohla zavolat, já ti také občas zavolám."

Lea zůstala jako opařená.

"Proč tati, kdy tě uvidím, kam jedeš?"

"Vždyť jsi mne stejně moc neviděla, mám práci v cizině a bylo by škoda toho nevyužít. Firma mi to dvakrát nenabídne."

"A co máma a já? Nemohly bychom s tebou jet také? "

"To nejde. Máma si musí držet místo ve firmě, pak by ji už nikdo nevzal zpátky. Pochop to, buď ropzumná, jsi už velká, ne?" trčil jí do ruky nějaké peníze, aby si koupila co chce, zamával jí a odjel.

 

Máma přišla jako obvykle rozesmátá, upravená. Lee bylo divné, že nic neříká. Šla tedy za ní do kuchyně, kde dávala nákup do chladničky a ptala se, kam táta odjel. Máma se zatvářila nějak divně, jako by ji to překvapilo.

"Tak on to myslel doopravdy! "Jen ucedila se sevřenými rty. 

"Co, mami?"  Máma si sedla a seděla ztuhle, beze slova. Po tvářích se jí kutálely slzy. Lea se vyplašila:

"Tys o tom nevěděla, že táta má odjet do ciziny? Vždyť děláte v jednom podniku."

"Věděla, ale když jsme o tom mluvili, slíbil, že nikam nepojede. Víš, mezi námi to poslední dobou nebylo dobré, táta si našel milenku, ale nakonec řekl, že se s ní rozešel a bude zase dobře.  Tak on utekl asi hlavně před milenkou, ale proč ode mne a tebe?"

 

Máma  pak volala otci několikrát, ale nebral jí telefon. Lea v tom rozrušení zapomněla mámě říci, že má od něj číslo. Neuvědomila si, že matka může mít jiné. V podniku máma nakonec zjistila, že ta žena, se kterou muž chodil , dala výpověď. Nikdo nevěděl, kam odjela. Pojala podezření, že odjela s jejím mužem, což se otvrdilo. Nikdo jí to nevymlouval.

Bála se to Lee říci, cítila se podvedená, opuštěná. Jak budou spolu žít samy? Skoro svou dceru nezná. Vytáhla se, je často zamlklá, zalezlá v pokojíčku nebo v některém z kroužků, které jí dosud platila. Budou se asi muset uskrovnit. Má sice docela slušný plat, ale byt není zrovna laciný, její malé auto také něco spotřebuje, prodat by ho zatím nechtěla. Jak bude jejich život vypadat si nedovedla moc představit. Ve svém zármutku ani nevšimla, že Lea odešla z domu.

 

xxxxxxxxxxxxxxx

 

Kapitola 2.

Leontýnka měla mít narozeniny. Třinácté. 13, je prý šťastné číslo, ale ona neví, co je na ní tak šťastného. Uplynulo půl roku co odešel táta a ona ho za tu dobu viděla jen dvakrát. Zavolal jí, když měl cestu do republiky, jak říkal skoro služební. Něco si vyřizoval. Tehdy sliboval, že se vrátí brzy domů. Tedy asi bude bydlet jinde, ale budou si nablízku a budou se častěji vidět.

 

Leontýnka byla častěji u babičky než doma. Matka občas pomáhala v butyku u kamarádky, říkala, že přijde na jiné myšlenky, domů nespěchá. Nějaké peníze navíc, také jsou dobré. Dcera určitě o její společnost nestojí.

V tom se ale pletla. Týnka sice moc doma nemluvila, ale přítomnost matky jí chyběla. Cítila se opuštěná, zavírala se v pokojíku, četla, někdy se učila . Babička měla nápad, že by se mohla naučit aspoň trochu háčkovat, plést nebo i vyšívat. Týnka jí z počátku říkala, že to je zbytečné, ale když se jí povedla první čelenka ze zbytků vlny, kterou jí babička dala, měla z ní radost a nosila ji doma skoro pořád. Mrzelo ji, že se mamka nezajímala, odkud tu čelenku má. Myslela si asi, že jí ji upletla babička. Dokonce za ní šla a ukazovala jí ji>

"Mami, jak se ti ta čelenka líbí?" "ptala se. Matka se jen podívala a řekla:

"Myslím, že by ti slušedla jiná barva."

Týnka spolkla slova, kdy se chtěla pochlubit, že je to její práce, obrátila se a honem zašla do pokojíka, aby mamka neviděla, že jí vstoupily do očí slzy.

 

Byla to možná maličkost, ale způsobila, že zvětšila neochotu Týnky se mámě s čímkoliv svěřit.

Čekala, jestli si mamka vzpomene na její narozeniny. Ráda by si pozvala aspoň některé spolužačky a udělala pro ně malou hostinu. Ještě u ní vlastně nebyla žádná. Jen na ni občas čekala venku, když se chystaly někam jít. Babička jí slíbila, že jí upeče dort a nějaké zákusky, chlebíčky by mohla stvořit sama doma, jen je třeba nakoupit na ně nějaké věci. Týnka tajně doufala, že se ukáže táta a navštíví je.

 

Týden před narozeninami se jí mamka zeptala::

"Co by sis  přála jako dárek. Já nevím co bych ti  mohla koupit, abys měla z dárku radost."

Týnka jí řekla o oslavě, kterou by chtěla udělat pro své kamarádky. Matka nebyla proti tomu, jen říkala, že se má poradit s babičkou, protože ona neví, jestli bude mít volné odpoledne. Je ochotna jí obstarat nějaké pití, samozřejmě nealko, aby to nemusela tahat sama, dá do ledničky šunku, salám, sýry, okurky a nějakou zeleninu, ale bude si muset sama obstarat ostatní. Doporučila jí udělat jednohubky, připravit na mísu nějaké ovoce, koupit křupky, brambůrky, oříšky. Podle toho, kolik jich bude. Čím méně tím lépe.

 

Jen jí kladla na srdce, aby nenechala děvčata chodit po celém bytě.

" Pamatuj si: Kuchyň, tvůj pokojík , WC a koupelna by měly stačit. Jinam bys  je neměla pouštět."

V tomto směru byla Týnka docela spokojená, jen ji mrzelo, že jí mamka při přípravě občerstvení nepomůže.

Snad jí koupí aspoň nějaký dárek, který ji překvapí. Co dostane od táty? Nemusel by kupovat skoro nic, jen kdyby přijel. Nakonec jí zavolal, že za ní přijede, ale půjdou spolu do restaurace, posedět, popovídat si sami dva. Nechce jezdit domů, aby se nemusel setkat s mamkou, vyčítala by mu, že odešel a pak by bylo dusno, nebyla by to žádná oslava. Ještě jí zavolá, upřesní dobu i místo setkání.

 

Týnka si pozvala čtyři spolužačky a jednoho spolužáka. Holky jí to sice rozmlouvaly, že tam bude navíc, ale ona si umínila, že Roman, který se jí zastával před spolužáky, když si z ní dělali legraci, jim zábavu nepokazí. Měla trochu strach, jestli mezi holkami a jejich řečmi obstojí, ale nakonec tam nebude sám, protože jedna ze spolužaček navrhla, že vezme sebou o rok staršího bratra, aby byli aspoň dva kluci.

 

Odpolední oslava se docela povedla. Starší bratr kamarádky sice brblal, že jsou jako malí, byla by větší legrace, kdyby měli nějaké pití silnější než kofola, džus a minerálky. Ani dětským šampusem bez alkoholu nebyl nadšený, označil to jako pití pro mimina. Týnka však byla v tomto směru vycepovaná od babičky, která ji varovala, aby si nepokazila možnost mít doma kamarádky. Babička slíbila, že dort i zákusky přinese k nim domů a dala jí tím najevo, že na ně trochu dohlédne. Chtěla jí také pomoci připravit občerstvení, když matka jako obvykle nebude doma. Splnila slib, všichni byli nadšeni nejen dortem, který Týnka nakrojila po předchozím vyfocení mobilem a také drobné zákusky chutnaly všem.

 

Přišel den, kdy měl přijet táta. Týnka se opravdu těšila. Nastrojila se do toho nejlepšího, co měla a netrpělivě čekala na zavolání. Byla sobota a před polednem se ozval táta, hrozně se omlouval, že mu do toho něco přišlo, musí odjet na služební cestu a nestihne už přijet za ní. Sliboval, že jí to vynahradí, dostane od něj krásný dárek, myslí na ni.... Týnka položila telefon, sklonila hlavu a cítila, jak se jí z očí hrnou slzy. Z kuchyně se ozvala máma, že má jít k obědu...spolkla slzy, bledá šla do kuchyně, jen aby nemusela vysvětlovat, proč je jí do pláče, porýpala se v jídle a pak s omluvou, že ji nějak pobolívá hlava, odešla do pokojíka. Matka ani nevěděla, že měla něco domluveno s tátou, chtěla se jí vymluvit, že půjde k babičce. Dobře, že to máma neví, měla by určitě zase poznámky o nespolehlivosti otce... V neděli měla přijít babička a konečně měly ony tři oslavit její narozeniny. Stejně se bude babička určitě ptát, jaké to s tátou bylo... Týnka cítila jen zklamání, něco se v ní zlomilo. Ona má být hodná holčička, nedělat starosti, učit se a co dělají rodiče? Kdyby neměla babičku ... Zařídí se podle toho...

---