Blackout

dada ,

díky za típek .

*

Krátce po sobě jsem teď´ zveřejnil básničky Po dušičkách  a Po dušičkách II . Ta první je takovou jemnou parodií na klasiku , možná na Otokara Březinu , ta druhá je ve volném verši a je možná taky tak trochu parodií - na soudobý "civilismus" .

Ahoj Musaši, Nemyslím, že jsi drzý. Věříš ve své schopnosti a zkoušíš všechno. Škoda, že jsi prózu smazal. Tipy na písmáku mohou být ošidné. Myslím, že jsi princip volného a vázaného verše popsal výstižně. Vázaný verš je nepochybně mentální výzvou, ve které básník prokazuje schopnost svou poezii vázat do přísně rytmického rámce. Oproti tomu volný verš nabízí nezávaznou svobodu. Sláva každému, kdož mě ve vázaném verši dokáže přesvědčit o svobodě svého pera :-) Ne, vážně. Mám ráda obojí. Zdařilou vázanou i volnou formu. Ono přece jenom i to volné veršování podléhá určitým nárokům na estetiku rytmu a eufonie :-) Hezky večer

Dagmaram ,

mám v sobě tolik drzosti , že píšu vázané verše , volné verše , haiku a dokonce i prózu , ta si však mnoho čtenářů nezískala a tak jsem ji smazal. Baví mě přehazovat výhybku zvláště proto , že nová a stará poezie fungují na zcela jiných principech . V moderní poezii jsou důležitá slova jakožto nositelé významu a jejich spojování , které vytváří ve čtenářích nové a neotřelé pocity. V klasické poezii slova tuto funkci mají také , ale zárooveň jsou podřízena rytmu , rýmu , aliteracím , eufonii atd.

Celá staletí vytvářela slova jakousi hudbu a myslím si , že poezie vznikla z magických rituálních textů a zaklínadel někde u ohně nebo z manter .Dnes má vavaný verš ještě stále pár příznivců a třeba na Písmáku strašně záleží na tom , kolik příznivců vázaného verše se právě napojuje.Jsou tu ale i dlouhá období . kdy vázaný verš prakticky nikoho nezajímá .

Tak třeba střídavě lidi zajímal nebo nezajímal můj " Pan Básník " , který prostřednictvím ironizované klasiky útočil na postmodernu.

Moje "klasika" není brána nikdy zcela vážně , ale problém je v tom , že mnozí čtenáři nejsou schopni moji ironii vnímat a různé ty "útoky" Pana Básníka na postmodernu berou jako svatokrádež.  - Každý má svoje opojení a já to budu muset propříště respektovat. 

Okomentoval bys pro mě prosím, jak vznikla tvoje jednotlivá dílka v archivu neodekadence. To jest, co bylo impulzem k jejich napsání. Myslím, že tvoje splynutí duší je dobré nejen scénou a obrazy. Pasáž, kdy ona nesnese pomyšlení, že by snad někdo dokázal vyzpívat stav dokonalého souznění, vzbuzuje otázku, zda je vůbec možné něčeho takového dosáhnout, potažmo komu z nich se to dříve či dokonce dokonalejší podaří.

Splynutí duší

Studovala jsem filologii, ale anglickou a francouzskou, tzn. nepřisla jsem do kontaktu s verši v češtině. Jsem takový veršující primitiv. Nevím nic o verších a nic o autorech. Specifický typ paměti - do zkoušky si narychlo  pamatuji všechno, po zkoušce je to z hlavy pryč.

Písmák je plný očí, hvězd, nebes, krvácení, pláče a kostí. V kurzu jsou neotřelá slovní spojení a obraty.

Jsi nejspíš jediný, který píše klasiku a slova jako oči a hvězdy s tvojí poezií dostávají zpět svůj význam a krásu.

Odkazy na tvé oblíbené malíře jsi mě potěšil. Rozšiřuje mi to barevnými střípky moje obrozy. Vždycky je super, když ti někdo něčím udělá život o něco pestřejší.

Zatím jsem četla jenom tvoje splynutí duší. Jsem analytická, verše musí mít do určité míry smysl, posloupnost, děj. Občas mi chvíli trvá, než to všechno v básni najdu a pochopím.

PS: když jsi mi k mojí minibásni napsal. Že lépe než "propuknout" by bylo "splynout". Říkala jsem si. Pane bože, takové nicneříkající opotřebované slovo. A podívej, kam jsme se dostali ;-))

Jak budu mít čas, načtu víc a ozvu se ....

Teď vzhůru do práce všedního dne ;-)

 

 

Splynutí duší ?

 

"Les kontur mizí polit černou tuší

a temnou kresbu pohlcuje tma

Ted´ nejblíž jsou si hlavy tvá a má

ted´ oba sníme o splynutí duší

Hle - luna zvolna odkládá svůj závoj

do zrcadel vod zpět se vrací třpyt

zas oči mohou hvězdy z hladin pít

a umělec se opájí svou slávou

co přijde jestli zachytí tu chvíli

kdy duše s duší splyne v objetí...

Ty odvracíš se ? Ptám se . co je ti ?"

Ach - květy slov se ještě nerozvily

            a ona žárlí na budoucí báseň

            jíž "velký básník" předem holedbá se

 

 

To ani ne . Myslím , že haikařskému pohledu na svět se člověk může naučit . Jen se nemůže učit od Japonců , ale spíš od Čechů - služebně starších haikařů .

S takým videním "vecičiek" sveta sa človek musí narodiť.

William Shakespeare - sonet č . 60

překlad - Pan Básník

 

Jak vlny co se o pobřeží tříští

co vzdouvají se ve vichřici vřou

mřou minuty když zanikají v přííštím

a v minulém pout´  časem uzavřou

V den zrození nám světlo z nebe svítí

než čas tu záři zmaří krákáním

Jest mužem vráz kdo chtěl jen dítkem býti

Čas krátké jaro utne krákáním

čas kopím protne vratkou krásu mládí

dál hrotem brázdy vrásek vyrývá

pak ostřím kosy po krku nás hladí

jest marné chtít se před ním ukrývat

            Jen moje verše odolají času

            a chválou zvěční tvoji stálou krásu

 

 

 

​W . S .  a  Pan Básník

 

Dým z kupek listí zpustlé sady halí

a vnady zahrad drásá mrazu spár

Mé letní básně dnes jako by lhaly...

Když holé větve vynoří se z par

tu nahlédneme kradmo do kostnice

Hle - zplesnivělé hnáty bezmasé

pod paprsky ze skomíravé svíce

jež zapalovat znova nemá se...

- A přece jsem byl jednou ze slunečnic

co otáčela hlavu zmámeně

za králem nebes nad okolí nečníc

jen oslavujíc Krásu zmateně

            dál okvětními plátky které hoří

            jak plamínky co požáru se koří

 

 

 

Archiv neodekadence od 23 . 10 . 2018

 

 

Vertikály

 

List za listem se z podzimních lip snáší

mží na pomníky prší na hroby

Žlut´ do mlhy se tiše rozdrobí

a ležet bude mrtvým na rubáši

Stín za stínem se plouží mezi kmeny

pak mezi kříži dlouze postává

Ty siluety...Pouze představa ?

Mží na pomníky prší na kameny

a nehybné jsou všechny vertikály

ty kmeny - kříže - stíny bez hnutí

ti stařečkové k zemi sehnutí

jimž vzpomínky se ve vědomí kalí

        Na sochy v tichu déšt´a listí padá

        a stále níž se ohýbají záda

 

 

Norsko , Marcelo , Dodolo ,

pokusil jsem se využít podněty z našeho dialogu pro další haiku a moc by mě zajímal váš názor .

 

 

Matná hranice

 

Svíčky na hrobech

za hřbitovní zdí v mlze

​světla sídliště

Zkusím to vyfotit...jestli na to nebudu stačit s mobilem, pošlu tam syna :-)

Evo ,

je možné ,že ten ,kdo jde při blackoutu kolem rozsvíceného hřbitova ,si na mrtvé konečně vzpomene.

 

Fialko ,Backu , Danny ,

díky za hvězdičku .

 

Norsko ,

i tak by mohl třetí verš vypadat. Tvoje verze není špatná . Díky .

 

Marcelo ,

svítící hřbitov a svítící sídliště v pozadí , to by mohla být moc pěkná fotka . Takové fotohaiku .

 

Dodolo ,

napsal jsem kdysi i haiku o tom , jak se hvězdná obloha "zrcadlí" na dušičkovém hřbitově .

 

Sugestivní obraz...   někdy při výpadku proudu konečně svítí i hvězdná obloha

Bydlím kousek od hřbitovní zdi :-) O Dušičkách mě už jako dítě fascinoval pohled ze hřbitova směrem k sídlišti... 

moc pěkné /***

světla hřbitova. Zkus to zvážit

:)

Napadlo mi (asi od veci), že ak zapálime hoci aj malý oheň, svetlo bude

Neporovnateľne silnejšie svetlo nám síce bezproblémovo zabezpečujú iní (elektrárne), a my nemusíme ani prstom pohnúť, ale ak toto zlyhá, bude svietiť ešte stále to, o čo sme sa my pričinili - a všetko zlyhať môže

Moc pěkně napsané ***

Skoro to vypadá ,jako by ti mrtví byli živější než živí.

A svítí jemným, růžovým světlem svíček a vzpomínek...***