Ozvěny města

Tvůj záměr vytvářet zajímavé konstrasty spojením vzájemně nesourodých celků dobře chápu . Je to princip velmi starý a pracovali s ním surrealisté na počátku dvacátého století . Pokud ovšem popisuješ nějaký reálný děj ,např . to ,že ses "   vyboural "  až krev tekla na chodník ,to musí být z básně jasně patrné .

Velmi oceňuji ,že máš jakousi teoretickou představu o básni ještě před tím , než začneš psát a že máš nějaké své koncepce . Zajímá mě ,jak budeš pokračovat dál a pokud tě to bude zajímat ,rád ti vždy napíšu svůj koment . Jsem ale upřímný ,proto tě nemohu chválit ,pokud by ta chvála nebyla upřímná .

Dvojka je letmý popis toho, jak jsem se vyboural při běhu z kopce :-) Tu zamilovanou dvojici jsem si tam doplnil jako kontrast. Jinak, libuju si v nesourodosti, dává totiž čtenáři svobodu tam buď nějakou spojitost sám objevit, nebo si to rozložit do menších dílků, příp. si to ve fantasii různě upravit a přeskládat. Pokud bych měl mít nějakou ambici, tak tvořit nálady z nichž někdo slovem oplývajícnější už dovede něco konkrétního vytvořit.

Píšu sonety i haiku a přecejen si myslíím ,že je třeba psát bud´ jedno nebo druhé.

​Líbí se mi první sloka ,ale celkově považuji báseň za nesourodý celek.

​Pokud druhá sloka má být metaforou o červeném listí padajícím kupříkladu z javoru ,pak je ta metafora příliš brutálníí ,což neladí se zbytkem básně .

nesoucí padající mi nepřijde dobře znělé...

dvojku moc nechápu, příliš naturalistické...

trojka hezký obrázek

poslední - planoucí bych vyměnila, oheň je většinou planoucí, jinak si to dobře umím představit:-)

ještě by to chtělo malinko  propracovat, supíku:-)

/ovšem jen můj názor, tak to tak ber.../