Předlistopadová

To jsem rád, Díky :-)))

 

 Pěkné dny :-)))

Díky moc, Pavle, mám radost, že Tě to takto oslovilo,

 

 měj se :-)))

Celé je to tak nějak krásně smutné. Zachycená pomíjivost okamžiku. Okamžiku, který se pravidelně opakuje každý rok: Pomalá smrt a stejně pomalé vzkříšení...        Opět /***********

Diano - jednak i dnes ještě najdeš po kraji chátrající kostelíky - ale co hlavně - kostelík zde slouží toliko jako metafora rozpadajícího se symbolu víry. Je to vlastně metafora pokrytectví.

 

 Díky moc za zdejší návštěvu a přeji Ti pěkný den :-)))

Ve větvích zůstal napůl viset čas.... Celé krásné. Ale, kde se ještě dnes drolí zdivo kostelíků? Všechno se přece všude opravuje, oživuje - vážně, Marku, píšeš o skutečnosti nebo je to jenom nálada? *  

Kočkodane, můžeš být nadále v klidu :-)))

 

 Radovane - popřemýšlím, díky - ale není to jen verš, aby se to rýmovalo - ti, kdo jsou stižení válkou, jso vězni - a že nenajdou den, znamená, metaforicky, že zůstávají ve tmě...

 

 Hezký den oběma :-)))

 

 

Moc se mi líbí.

Jen detail:

verš - vězni /nenajdou pak den - mi přijde násilně dodaný, jen kvůli rýmu "den - ukraden"

přijde mi pak celá sloka, že má těžký zadek 

 

Říjen nás mate už sto let. Tedy hlavně ten Velký, který byl vlastně v listopadu. Marku, věřím, že jsi tuto báseň nikde neukradl. ;-)