Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSokolí let
Autor
Reistlin
Náhle se srdce mé na zlomek vteřiny zastaví. V jezírku plave víla. Dlouhé kaštanové vlasy rozestřené na hladině, ve tváři jí tančí odlesky slunce odražené ve vodním zrcadle a vše dokresluje překrásný úsměv.
Kráska vystupuje z jezerní hlubiny a ulehá na bříško do trávy. Kapičky vody se lesknou ve vlasech, na krku, na lopatkách, mé oko klouže po ladné křivce stále níž, ……… Stébla trávy vílu vesele šimrají na chodidlech. Krásnějšího pohledu není! Kráska pomalu usíná a já se vkrádám do jejich snů…….
Kapky deště padajících na rozpálenou kůži
Kapky deště řinoucích se ze slzících růží
Kapky deště stékajících po usměvavé tváři
Kapky deště prchajících před sluneční září
Kapky deště jako jednotlivé střípky duše
Růže, jenž tajemně ukrytá v dáli
Růže, o vůních byste si zdát nechali
Růže s jemnými okvětními lístky
Růže jejichž trny na kůži neucítíš
Žádné nejsou.....
Nakonec rozeznáš vůni čokolády
Je cítit vždy když mění nálady
A krásně se rozplývá v mém srdci
To vše sokolí oko zří, když se do jejího srdíčka proplíží. Lapen, stoupá sokol v širokých obloucích k nebesům, snad ke svým vlastním snům….. , které se stávají skutečností….
Dravec ve spárech třímá květinu, už nevidí pod sebou krajinu, už myslí jen a jen na vílu.
Růže pomalu snáší se k zemi a dopadá jí k nohám……
Nenacházím dost krásných slov, která prozradí vše, co cítím. Jen stále stejnou větu volal bych vstříc světu……. Snad růži ležící vedle ní ta úžasná kráska pochopí…… MILUJI TĚ….
Začíná nový den……. Lesem se znovu rozléhá mocný křik, tentokrát však nepatří slunci………