Jak Láďa hopsal

Včera se ale Láďa opravdu předvedl. Neuvěříte, co vyvedl.

Jak bylo hezky, šli jsme spolu na procházku. Kráčeli jsme a kráčeli, až jsme dokráčeli až k místnímu smeťáku. Bylo tam mnoho zajímavých věcí. Například stará smaltovaná kamna, prasklé záchodové prkýnko, obraz pana prezidenta, staré záplatované trenýrky, něčí umělá noha nebo krabice plná jablečných bubáků. Zkrátka samé užitečné věci. Jenže co myslíte? Láďa místo toho, aby hledal něco, co by se nám hodilo, tam vylezl na starý pérovací gauč a začal hopsat.

Chvilku jsem se na něj jenom tak mračil a čekal, jestli ho to třeba po chvíli nepřestane bavit, ale uplynulo dvacet minut a Láďa pořád hopsal, a zdálo se, že ještě nějakou dobu bude. Vypadal úplně jako nějaká pérovací gumová paňáca z televizního vysílání pro děti a mládež. Řekl jsem: Láďo, neblbni, něco se stane, znáš se.

Láďa řekl: Luboši, ty můj nejlepší kamaráde, pojď skákat se mnou, je to velmi velká legrace.

Řekl jsem: Láďo, děláš, jako kdyby ti bylo osmdesát. Chceš si nějak ublížit?

A Láďa se chechtal, udělal na mě dlouhý nos a skákal dál.

Řekl jsem rozzlobeně: Já jdu ale už domů!

Láďa řekl: Tak jdi, já Tě doženu.

Tak jsem popadl tu umělou nohu, abych z ní vyrobil automatickou šlapačku na zelí, a šel. Doma jsem hned trucovitě zalezl do díly, ale než jsem se stačil rozkoukat, zaslechl jsem Láďovo úpění. Láďa běžel k mé chalupě, držel se za pusu a naříkal. Kosa padla na kámen.

Zděšeně jsem vykřikl: Láďo, co se stalo?

Láďa zaúpěl: Luboši, jak jsem skákal, tak jsem se hrozně moc kousl do jazyka. Podívej se.

A ukázal mi jazyk.

Po zádech mi přejel mráz hrůzou. Jazyk byl skoro úplně odkousnutý, visel pouze na kousku kůže. Stačilo by za něj jen trošku zatáhnout a hned by odpadl.

Řekl jsem: Láďo, kdybych Ti to neříkal. Co tady s tím mám teď asi dělat?

A lámal jsem si hlavu a došlo mi, že tady se toho moc dělat nedá. Vzal jsem nůžky a ten jazyk ustřihl. A pak jsem ustřihl i ten na druhé botě, aby to bylo symetrické.

Vidíte to. Láďa, i když je starší než já, dělá hlouposti a neposlouchá má varování. Teď kvůli tomu neposlouchání přišel o krásné nové boty. Z pěkných tenisek z tržiště má jenom takové nazouvací láptě na doma, ale to nevadí. Vždyť jsem mu z nich klidně mohl vyrobit baletní piškoty, co sice znějí chutně, ale vůbec se nejedí. To by bylo mnohem horší.

Ahoj!