večnosť!

Stále tady na tomto světě to samé...:)Jedni píší autorské básně, kterými sami sebe uvádějí jako osoby, které je třeba respektovat

...ti ostatní nechávají své srdce, aby se těšilo vyznáním o své pouti neznámem. Neopakovatelné a osudové. 

Ti co nejsou na své pouti nikdy nemohou rozumět těm, co po ní den za den putují. Věčnost není slovo. Je to nevyslovitelná skutečnost, před kterou lze stanout v úžasu a možná že jí i dosáhnout. Rozhodně je výzvou se o to pokusit. A vůbec ne náhodou a nebo jen v myšlenkách.

Ten konec ...  je prostě skvělý*:)

 

 

*večnosť, ospravedlňujem sa za gramatickú chybu 

 

Ten konec...no, ale chápu:) Text obsahovê s užitím (pro mê dost povšechných výrazů)...ale hodně se mi líbí nenâpadné užité rýmy, skoro by se dalo dát do kategorie smíšené verše, je znát jistá ruka:)

Je nás mnoho uvězněných ve čtyřech stěnách bez oken a dveří... Duchovní, takřka kosmická poezie. Tip.