Věc

Dej mi věc, kterou máš na světě nejradši.

 

Dej mi ji s důvěrou, že se o ni postarám tak jako by byla má vlastní.

Dej mi ji a pozoruj, co se stane.

 

Nechám ji ležet v dešti na dvoře, až promokne a pohltí jí bláto.

Zapomenu ji v tramvaji nebo metru cestou z práce.

Omylem ji upustím na zem, až se rozbije na střípky.

 

Časem ji zničím. Slibuji.

 

A ty?

 

Budeš se na to dívat.

Bude tě to bolet, budeš plakat.

Budeš si připadat obelhaná.

 

Důvěru, kterou si ke mně měla, smyly kapky deště a vsákla se s nimi do vyprahlé země.

Roztříštila se jako porcelánová panenka, se kterou někdo mrštil o asfaltovou silnici.

Ztratila se jako peněženka, zapomenutá na sedadle vozidla veřejné dopravy.

 

Bude tě to bolet, to ti slibuju. To proto, že mě miluješ a já jsem já.

---