Se synem v hospodě

Syn se zakaboní a řekne: Tati, to myslíš vážně?

Já si uvědomím, synovi už není 12 a dokonce ani 18 ale mnohem víc, a že má už svoje vlastní děti, moje dva vnuci, tak se opravím a řeknu: Karlovi k té žluté limonádě taky jedno zrzavé, ale pouze malé.

Syn řekne: Pane Jouza, normální mi dejte.

Pan Jouza se směje, čepuje a jakmile dočepuje, řekne: Ano, jedno normální malé. Tady máš, Karle.

Pak si sedneme ke stolu, syn se trochu kaboní, ale pak začne to své malé pivo cucat. Brzy poté se obvykle objeví Kája Strnádek a Láďa. Oba jsou moc pěkně oblečení do společnosti, mají tepláky s poutky přes paty a rádiovky a hned si k nám sednou. Láďa pak řekne: Luboši, ty můj nejlepší kamaráde, koukám, že sis dneska přivedl mladého.

Já řeknu: Jo.

Kája Strnádek řekne: Teda Karle, tys už tak veliký. Je to vůbec možné? Když jsem tě viděl naposledy, byl jsi takhle velký a teď jsi velký takhle. To je neuvěřitelné.

A u toho ukazuje rukou dvě různé výšky, ale to se nedá napsat, to lze pouze vidět.

Syn Karel Kájovi odpoví: Pane Strnádku, vždyť tohle mi říkáte už dvacet let. A vidíte mě skoro každý druhý víkend.

Všichni se, kromě syna, zasměje a pak řekne Láďa: Karle, a co ty vlastně v té Praze děláš?

Já řeknu hrdě: Programátora.

Kája s Láďou tuto profesi vůbec neznají a začnou se vyptávat, tak musím složitě vysvětlit, že to je něco jako automechanik přes počítací stroje, pouze bez hasáku, kladiva a šroubováků. Kája s Láďou jsou z toho celí vykulení, vrtí hlavami a diví se, jakou má syn na rukách jemnou kůžičku, protože znají pouze automechaniky s hrubýma rukama a s mozoly.

Poté si obvykle začnou z Karla utahovat. Kája řekne: Karle, když jsi ten programátor, mohl bys mi naprogramovat větší důchod?

A opět se moc, až na syna, smějeme. Ten pouze kouká a tváří se jako kyselá okurka. Pak se Láďa zeptá, jestli by mu Karel nepřiprogramoval nějakou mladou manželku 90 plus. Znovu se velice smějeme a Karel už toho má dost, zvedne se a jde na záchod. Já na něj křiknu: Prkýnko nahoru, a až budeš, umýt ruce!

Syn se ani neohlédne a když přijde zpátky, u stolu stojí hospodský pan Jouza, v rukách drží pochroumané počítadlo a Karlovi řekne: Hele, juniore, vnuci mi strhli počítadlo na sekery. Slyšel jsem, že jsi opravář přes počítací stroje. Mohl by ses mi na to kouknout!

Karel se v tu chvíli už doopravdy rozzlobí a řekne: Táto, já už jdu domů! Na shledanou.

A jde domů do mé chalupy, kde už na něj čeká ubytovaná žena manželka ve spacáku a taky vnuci. Já v hospodě ještě chvíli zůstanu. Hraju karty a jsem rád, že syn není hospodský povaleč jako třeba Kulhavec, který v hospodě často zůstane až do rána a celá vesnice se mu směje.

Ahoj!