Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž se potok ztrácí...
Autor
Muamarek
Vyprahlo
Když se vedro zakusuje
borovicím do jehlic
když smrk pokouší se říct
co ho bolí, že má průjem
Když se potok v slunci ztrácí
když je tráva bez rosy
že už ani neprosí
aby byla voda v mracích
Potom, kdy se půda potí
celá vyčerpaná – totiž
uondaná, rozměklá
Zjišťujeme, jak je žhavá
smrkům život opadává
zář jim cosi odsekla…
Oni ovšem neuvěří…
Silné mrazy nepoleví
když pak ohně zahoří
radují se magoři
z dortů z ledu, bez polevy
Sněhulákům vystavějí
hrady, které roztají
Vypaří se potají
zahleděni do závějí
Nevnímají, co jim hrozí
přikrčeni kdesi v rozích
uspořádat chtějí bály
Zatím nad nimi se šeří
oni ovšem neuvěří
že žár s mrazem všechno spálí…
9 názorů
Egil: Díky za zastavení. Ano, asi to antropocentrické je, ono i to, co tam popisuji, se člověka týká a s člověkem to bezprostředně souvisí.
Možná je to i jistý apel na to, že člověk už natolik přetvořil přírodu ku podobě své, že ta původní příroda se vytratila - a není...
Hezký den :-)))
Mráz přichází z Kremlu.
_____
Jinak na můj vkus až příliš mnoho personifikací kulis světa. Myslím tím - ano, vnímám krajinu jako živý děj, ale z čiště procesuálního hlediska všechny ty uondané krajiny, neprosící trávy, průjmy smrků atd. - to vše je na mě takové příliš antropocentrické.
Kočkodane, Goro - díky za Vaši milou návštěvu :-)))
Stav vody je velmi tristní...
Mějte se přesto co nejlépe :-)))
Líbily se mi fotky, ačkoliv stav vody je tristní...aspoň ty houby mne potěšily spolu s tvou básní.