Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seloučí
Autor
agáta5
~~Vycházím z domu a tuším, že začíná doba škrabání skel. Během několika minut mi zalejzá pod nehty přítel mráz. Urputně dýchám pusou. Nosem to nejde, oblíbila si mě rýma. Tak, hotovo. Dvakrát po sobě otočím klíčkem, potřetí motor potichounku naskočí. Sedím v autě a čekám až se udělají malá kolečka, z malých velká.. a vyrážím do práce. O dvě vesnice dál v zatáčce – šlus a všechno je ve tmě. Pomaloučku setrvačně přejíždím zatáčku, ještě kousek.., ještě metr a zastavuju u krajnice. Sakrblé. Kam se dává trojúhelník ve vesnici? Tak třeba sem. Umisťuju ho kousek před zatáčku a už vytáčím syna. Za chvíli přijede a odtáhne s kamarádem auto do servisu, já stopuju do práce projíždějící auto.
V práci si udělám kafíčko, zapnu rádio a otevřu počítač. Za půl hodiny hlásí nehody. U Malého Března narazilo auto do odstaveného auta, dejte si pozor. Že by to bylo moje auto? Volám 158. JE!
Nějakej František Vykročil pospíchal do práce. Zrušil mýho miláčka a i toho svýho. Vykročil do mrazivýho dne opravdu grandiózně. Zranění žádné, chválabohu.Ráno hodím na záda ruksak a tradá na autobus.
Do zmrazek kreslím kolečka
všem namaluju rohy chytnu za cípek a drc
ulicí letí smajlíci – ve vychechtaných hloučcích sedaj na okna
olizují parapety vyplazují jazyk…
myslím na všechny trable který potkávaj člověka
kolik si na ten svůj hrb naloží a kolik vlastně unese
mám náklad šutrů
barevných valounů různých tvarů a bílýho králíčka
co mi kouká z batohu mává na pocestný
má opravdu hebkej kožich a je i kapku obézní aby ne
v tomhle mrazu je každý kilo potřebný
navíc je děsně spokojenej protože si hoví na všech těch kapesníkách
který teď tahám kvůli ucpanýmu nosu
mám taky sudičku s duší na talíři a vždycky večer si ji spolu prohlížíme
jak se po těch krajích mrská v krupicový kaši
a rozehřívá máslo teplou dlaní
někdy ten náklad složím v ložnici u postele
poskládám všechny ty šutry vedle sebe a hladím jejich popraskaný těla
uklidňuju je uspávacím hlasem
který si vždycky schovávám pro davida
aby nezapomněl na žádnou z těch modrých čar nad hlavou
co proudí do všech skrýši v nás a rozsvěcuje lampy postaru loučí
loučí
loučí…
kolik toho vlastně člověk potřebuje?
a on se směje no přece jen tolik kolik si přeje
23 názorů
Nebo ti muži budou odtaženi.
(mám v tobě obří zpoždění, Ag, a ty by sis vyčítala jednu rybí duši... ani se to nedá srovnat!)
jj, týden uběhl a zatím dobrý.. před vánoci to bude asi horší.. bydlím od města 15km... jinak mám víc peněz (žádná nafta...) čupr
Vidím, že už jsi dosáhla nirvány...Ňáký auto Tě nemůže rozhodit.
Líbí, ahoj Y.
Holky, jak to tak půjde dál, tak muži autoři odsud dotáhnou, neboť už neunesou tu přemíru kvalitních autorek, které zde v posledních měsících udávají tón, vás nevýjimaje.
:) )))))) kví, ty si číslo .. prochválenej koberec.. sakriš,létající by byl lepšejší, když jsem teď bez auta :)))))
vy jste na moji poezii tak hodní :) děkuju
Jirko, já se asi budu muset taky odmlčet, připadám si už jako blázen, pořád se mi objevují v hlavě nové verše a nějak se mi nedaří je odehnat. Budu ode dneška s tímhle nutkáním pořád něco psát bojovat! Drž mi palce.
a moc děkuju za krásný komentář...
Aktuálně je tady na Písmáku cyklus veršů od autorky Jolana. Je to nepochybně špičková, inspirativní poezie, když jsem se pod ní vyjadřoval, napsal jsem, že mi tam místy schází hudba slov. Ale skláněl jsem se hodně hluboko. U tebe zase oceňuji, že ta slova ke mně přichází sama a já se nezdráhám obejmout je. Je to poezie, která nemá ambice poučovat, bourat mantinely, jen se dere i skrze všudypřítomné rakovinové buňky, kterým nedovolí metastázovat. A ke všemu na té cestě, která je stejně utrápená jako všechny jiné, nabízí vlídnost.
V posledních několika reakcích pod tvými texty už jsem nejspíše vyčerpal všechnu chválu a tak budu teď více mlčet, nic se nemá přehánět. Ostatně bych se musel opakovat.
pekne si to...clovek skutočne potrebuje málo, často však na to príde neskoro...
s vekom som v tomto smere trošku zmúdrela, teším sa, že mám kde bývať, čo jesť, ešte stále mám prácu, aké-také zdravie, deti, ktoré sú už samostatné...chodím kam chcem, teším sa z ročných období, teraz na blížiaci sa advent...je toho toľko...a vraj stačí málo:)
Evženie Brambůrková
29. 11. 2018To je pěkné povídání. :-)
Karpatský knihomoľ
29. 11. 2018/* vrátane prológu
aleši fakt málo :)) střechu nad hlavou a pár dobrých přátel a práci nebo důchod
aleš-novák
29. 11. 2018trojúhelník někdo zčoroval asi...chjo...kolik toho člověk potřebuje...?
kvííí, nestraš! letos už snad budu mít pokoj... auto je asi na odpis, ta koule vzadu sice zachránila něco, ale zase se hnulo se vším, co se dalo...už šetřím a čekám na likvidátora od pojišťovny...tak uvidíme, co mi za ten šrot dají... budu jezdit s lidmama!!! a psát o nich básně... všechno špatný je pro něco dobrý :)
jj, goro, hodně málo stačí člověku ke klidu a pohodě
kočko, vyznělo to dobře :))
děkuju vám za čtení - optimismus prostě musí bejt i kdyby...
Teď byl v ČT pořad o ženách z azyláku, mají vitrinku, kam dávají pro ilustraci těch pár věcí, co si nesly s sebou, když prchaly před násilím...autíčko, peněženku, knížku...jak málo skutečně potřebujeme...když je nejhůř.
Ještě, že máme králíčky...to já bych šla s průvodem zvířat:-)