zkouška příčetnosti

Už se našli tací, co nechávají rozhodnutí na svých dětech
chceš být kdokoli – buď
stydím se za zkostnatělost mysli
(a tátův smích, nany, nebuď blbá)
 
Jsem bratrem rozdvojené sestry
Jsem bůh své matky, ke které se vztekle modlím
Jsem slza nany

když jezédé není, schovává Mareš laně za mokrou zdí,
střílí kočky vzduchovkou
a nic netají – pravdoláska si ho přidržuje porodními kleštěmi
svírá vzrušeně stehny
až je celý nepříčetný a chrlí chlípné věty 

vezmeš si mě, nany?

silnicí prochází průvod svatebních laní,
na parozích multifunkční trika
auta troubí na lesní roh, že tudy na estéká
kde se jim odborně juknou na rozkroky
a dají razítka

peru si trenky a myslím na všechny své neholené chlupy
na tu jemnost z nich
po které bývám ospalý
když se nikdo nedívá, namířím vzduchovkou do Marešových oken
jsem bratr nany, co ukradla v obchodě čokoládu a teď je samotná
                                                                                                      v domě ze slin
 
táta se červená
roztržitě hledá dvě koruny
tichošlápek sedí v koruně vykotlané vrby a nikdo ho nepostrádá
mnohomluvný strom zapráská do tmy spletenými pruty
                                      a nany se konečně rozprskne do několika malých holek
jsi sedmilhářka
obrázek v památníku je obtisk z brambory!
je nutné vyměnit rodiče za gumová razítka
vyplivnout pachuť škrobu
a nebo si oholit tváře nožem jako indián
schovat kočky pod peřinu a držet bobříka mlčení

a nebo

nany, spi