Podzimní les

Lído,děkuji.Obě máme rády křišťálové studánky.

*/ já souhlasím, les miluji od dětství. V něm jsem si hrála, později i tančila na báseň "Znám křišťálovou studánku" pro jiné vesnické děti.

 

Leraku, dík. Už je ten les fakt jiný.

Jano tys to popsala přesně.Les je vždy krásný.

Růženko, báseň je krásná :-))) TIP. Připomněla mi  dávný výlet v Podkrušnohoří:

Tady začínají hory s názvem Krušné. Zatím se krušné vůbec nezdají. Naopak. Slunce se slabě opírá do korun buků s šedostříbřitými kmeny a větvemi a listí v barvách mědi dodává jas. Kam se paprsky nedostanou, tam je temněji, což dodává lesu větší hloubku. Je bezvětří a listí jen zvolna a neslyšně padá k zemi, kde vytváří červenavý koberec, z něhož vykukují spletité kořeny stromů a místy šedavé kameny.  Nebude dlouho trvat, kdy první mrazík promění obraz lesa. Z hustého koberce se budou tyčit stromy s bezlistými  větvemi  perfektně graficky vyvedenými. Obloha zešedne a objeví se první vločky sněhu.... 

Super, Ruzigel  Ale v poslední chvíli. Dívám se právě oknem do šera  a do bíla padá les...