Zatím v kosmu

Opilé tramvaje

Podvečerní Prahou se kolébají opilé tramvaje. Rozvonělé punčem a stopou horkých vín a třebas kapkami proti kašli, vším čím lidé plaší splín. Jedou z pohádek o firemním večírku anebo jen z krátké pouti ulicemi ke stromečku. A jsou trochu hlučné, jak opilé jařilky vylétají z úst cestujících. A někde mezi všemi ukrytí bezhlesní milenci. Vždyť to tak milenci mají, že spolu jen tak tiše naslouchají. Tlukotu svých srdcí, bezlítostnému běhu času, šumění limonád. A prosti výčitek hádají, kdo koho víc má rád. A jedou až na nekonečnou..

Zlíchovský kostelík

Do tmy svým světlem hoří, nad řekou a nad tratí. Jako maják v noci vprostřed moří, jako slovo které platí. V čase krátkých dnů plavíme se za pevnými břehy, oči trochu od soli, srdce plná něhy. A o nedělích zapalujeme svíčky, druhá, třetí, a pak, v oparu z purpury, bláhové světy pod víčky..

A budou Vánoce

Až sněhem půjdou ptáčci cupitáčci a kočička Ježonka za oknem bude dumat, kam asi jdou, z komínů vystoupá bílo a z rádia koledy, budou Vánoce. Lidé se obléknou do pastelových svetrů, potřou vonělínem a vypijí kapku staré pálenky. Zacinká sváteční servis a pak z přítmí pokoje maminka, která jediná může vstát od stolu dřív. A z výšky neuvěřitelné jako tolik věcí zasvítí hvězda naděje. A budou Vánoce.

Zatím v kosmu

Na kosmické lodi Nemesis 10 taky mají advent. Prostorem se vznáší věnec s pomeranči a skořicí, vánočka v tubě a taky jmelí. Je těžké líbat se pod beztížným jmelím, usmívají se kosmonaut Pete s kosmonautkou Nadine. Večer, který je v kosmu relativní, si pustí zprávy a po nich něco koled. Pak se zavřou do skleněného tubusu doublebad a sáhnou si pod skafandry. A za okýnky budou zářit miliardy hvězd..

Deštivo

Kde se vzalo, tu se vzalo před Vánoci deštivo. A vítr láme větve smrčků přesazených z lesů do ulic, houpá hvězdami, odnáší světýlka. A děti čekají na sníh, nejlíp tak moc sněhu, až by z něj sotva koukala postýlka. Ale ono nic. A tak z té navlhlé tmy koukají jenom jejich smutná očička a taky ryb. Svět je plný chyb.