Vesmírné civilizace

Byl jednou jeden vesmír. Za mnoho a mnoho časových jednotek, kterými se v něm počítá čas, se uvnitř něj vyvinuly četné vyspělé civilizace. Za spoustu jejich dalších časových jednotek se tyto civilizace postupně zdokonalovaly, expandovaly, narážely na sebe, potkávaly se, zpočátku spolu i bojovaly a soutěžily o lepší a významnější pozice, ale nakonec složitou, dlouhodobou evolucí dospěly k jakési všestranně výhodné dohodě, aby společně mohly dobře fungovat.

Nutno podotknout, že během této předlouhé evoluce mnohé civilizace nebyly zrovna úspěšné, proto dříve či později zanikly. Úspěšných civilizací však zůstal přesto dostatek a škála bytostí, které se v nich nacházely, byla velmi pestrá. Zkrátka a dobře, i po této selekci bylo vážně z čeho vybírat.

Tím se dostáváme k tomu, proč vám vlastně píšu tento příběh. Evoluce v daném vesmíru, kterým se aktuálně zabýváme, došla po nějakém dalším čase až tak daleko, že jeho obyvatelé zatoužili dostat se i za jeho hranice. A věřte mi, nebo ne, vskutku se jim to podařilo. Objevili totiž portál, kterým se lze dostat do jiného, paralelního vesmíru.

Zpočátku byla většina členů onoho Spolku Sjednocených Civilizací, zkráceně SSC, respektive jejich oficiálních zástupců, vůči tomuto objevu značně skeptická. Tento problém dobře známe i z našeho domovského vesmíru. Nicméně po jejich několika dalších časových jednotkách se společenská atmosféra ohledně mezivesmírného portálu celkem ohřála a obrátila k lepšímu. Vážně nevím, kolik by to bylo na roky v relacích našeho vesmíru, ale to přeci není podstatné, milí čtenáři...

Všem došlo, že je potřeba přestat chodit okolo horké kaše, jak se v našem známém vesmíru, konkrétně v naší zemi říká. Že tím slavným, dlouze očekávaným objevem někdo z nich musí odvážně proplout na druhou stranu. Nejdříve se ti zástupci, ovšem i mnozí přizvaní řadoví členové, ohromně přeli a hádali, koho tam poslat. Kolik jedinců a kterého původu. Nakonec udělali chytrý a šikovný kompromis – našli kohosi, kdo měl prý předky ze všech možných dohledatelných civilizací. Nebyl sice, pravda, zrovna tím nejzpůsobilejším a nejvhodnějším objektem pro takový kolosální, převratný projekt, na druhou stranu se však všichni usnesli na tom, že kdyby se nemohl vrátit zpátky, nebo tato mise jakýmkoli způsobem selhala, nikomu z nich by příliš nechyběl.

Tak po důkladných, složitých přípravách, nastal konečně den D. Tedy, jejich krátký časový úsek. Celý SSC doprovázel svého nejlépe reprezentativního, hybridního jedince k přenosovému portálu. V našich známých podmínkách bychom řekli, že mu všichni mávali šátkem a utírali si slzy, ale tohle se u nich přirozeně nepraktikuje. Dávali mu však svými zavedenými gesty najevo své neskonalé štěstí, ale současně i smutek z toho, že je možná provždy opouští.

Všichni v tu chvíli byli již naprosto přesvědčení, že se záhy v pořádku vrátí. Že při pobytu v paralelním vesmíru naváže kontakt s jeho civilizacemi a zprostředkuje jim obohacení o jejich pravidla, zákonitosti, inteligenci a další všemožné výdobytky. Každý vesmířan byl tak plný nadšení, očekávání, tužeb a dalších famózních pocitů. Stejně jako my v našem světě…

On už tak velice nadšený a potěšený nebyl, ale co mu zbývalo? Dostal to jako mimořádně závažný úkol, prošel všemi zkouškami, byl kolektivně vybrán coby delegát svého vesmíru… Toto skvělé poslání přece nemohl odmítnout! Nakonec vše bylo trapně jednoduché. Vyslance s jeho kosmickou lodí nasměrovali na intervesmírný portál, zanedlouho k němu přilétl, prošel přes něj a… Byl v jiném světě. V paralelním vesmíru!

Už od začátku mu bylo jasné, že své soukmenovce asi moc nepotěší. Velice se divil, že ho cizí vesmír do sebe vůbec vpustil, když je z úplně jiného těsta, jak říkáme tady. Tamní civilizace, respektive jejich sdružení, podobné SSC, byly na přibližně stejné úrovni jako u něho doma, v tom nebyl žádný problém… Avšak v paralelním vesmíru to bylo založeno na totálně jiné platformě. Ze všeho byl, řečeno našimi slovy, úplně na větvi - ovšem bytosti v paralelním vesmíru z něho taky. Nic tam neměli takové jako v jeho vesmírné vlasti. Vůbec ani netušil, co si má o tom všem vlastně myslet. I když, na druhou stranu to pro něho byl absolutně úžasný, fenomenální zážitek!

Do své domoviny se vrátil se značně smíšenými pocity. Stalo se tak relativně brzy po jeho odletu, během zlomku existence jejich jedné průměrné generace. Uvítán byl velkolepými ovacemi, které však vzápětí opadly. Nedokázal svým spoluvesmířanům ani trochu vysvětlit, jak to tam „vedle“ funguje. Tudíž o plánované výměně pravidel, norem a zvyků s paralelním vesmírem nemohla být vážně řeč! No, řeč… Ta jejich komunikace.

Jak jistě správně předpokládáte, byl to impuls, aby přes portál do druhého vesmíru vysílali další a další expedice. Jistě, tentokráte připravenější, kvalifikovanější a fundovanější. Ani paralelní vesmír však po této stránce nemeškal. Také zahájil vysílání svých průzkumných expedic a sond přes portál na druhý břeh. Výsledek byl přes všechny vzájemné snahy pro obě strany i během velkého počtu jejich generací stále neuspokojivý a bídný. Každý po návratu ze svého výletu hlásil to samé. Že to bylo úžasné a nepopsatelné. Ultimátní výlet! Ale žádné kýžené intelektuální poznání se nedostavilo. Prostě dva zcela nekompatibilní systémy. To z našeho vesmíru také známe velmi důvěrně, ani nemusíme cestovat portálem někam za jeho hranice.

Tak se oba vesmíry po nespočetných pokusech smířily s tím, že ty druhé zkrátka nikdy nepochopí. Objevily ještě mnoho takových dalších portálů do světů, kam si mohou zaletět na super dovolenou, ale nic víc. Nikdo se nepokoušel se od mimovesmířanů něco odkoukat, nebo naopak něco učit je. Ostatně, tak je to dobře… Kdyby si všichni ze všech vesmírů rozuměli, kdo by si pak ještě mohl takto naivně a bezelstně užívat ony senzační a nepopsatelné zážitky? A to by přece byla hrozná škoda! I pro bytosti z našeho vesmíru…