Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKulinářská soutěž
Autor
Gora
Kulinářská soutěž
Žena se pachtila s kličkou. Balkonové dveře nešly otevřít. Přimrzly.
Konečně! Vzduch, který sevřel průdušky, byl o mnoho ostřejší než ten ulepený nocí uvnitř domku.
Na chvíli se zasnila. Pohledem strnula kdesi u jabloní.
Koho bych tam tak ráda viděla? Děti, než vyrostou a odejdou i s partnery žít kamsi do Irska? Manžela, jak ořezává ruční pilkou větvičky, než v nich začne proudit jarní míza? Pouhé tři roky, a větve spletou stromu korunu do rozcuchu.
Chlad Anežku roztřásl. Vrátila se do reality. Vyvětráno. Zabouchla dveře.
„Dobré ránko, Hugís. To mi ani nepovíš, jak ses vyspal? Určitě dobře, jako já. Pojď, posadíme se ke stolu… Ale nejdřív rozcvička!“ Připadalo jí, že vzpurně pohodil vlnkou ve vlasech.
Rozkročila se. „Vydechnout, a ruce vzhůru s nádechem, a ještě, a zase…“ protahovala celé tělo, krkem kroutila tak razantně, až jí naondulované bílé kadeře vlály kolem hlavy jako svatozář. Po očku sledovala Huga. Zamračila se a přistoupila k němu.
„Takhle ti klouby ještě víc zatuhnou, když to budeš flinkat!“ Rozpohybovala Hugova ramena. Zalekla se své síly. Jen aby ho to nebolelo. Naštěstí neprotestoval.
Po chvíli nervózně koukla na starožitné pendlovky.
Postavila na čaj a dala mu pod bradu bryndák.
„Jen jez, ať se posilníš. Dnes přijedou filmaři z televize. Přece víš, že jsem se přihlásila do toho pořadu Prostřeno. No, možná jsi byl v té době v Paříži. Anebo jsi už zapomněl?“
Mlčel. Tvářil se nezúčastněně.
„Bude tady zmatek. Natáčení přečkáš v ložnici. A taky „šmejdění“, lidi jsou až moc zvědaví a lezou i do skříní! Musíš to strpět, i pro tvoje dobro! Chceš přece na výlet do Mnichova nebo Londýna, že ano,“ sundávala Hugísovi bryndák.
Cestou do ložnice bedlivě zkoumala jeho tvář, co na to říká. Nehnul ani brvou. Pod záda dostal polštářek a nohy přikryla dekou. Pohladila ho po hlavě a usmála se.
„Drž mi palečky!“ Pak naznačila prstem na rtech - pssst…
Cedulka: Prosím, nerušit, zde bydlí Hugo, se zavěšena na klice mírně pohupovala.
Pár zeleninových soust zapila čajem a už někdo zvonil. Byl to štáb z televizního pořadu. Hned před domkem udělali několik záběrů pro medailonek o ní, první soutěžící. Přesunuli se dovnitř.
Dnešní hostitelka Anežka ještě na poslední chvíli spěchala do Květinky s kameramanem za zády. Domů přinesla předem objednanou dekoraci. Pak už éterická, ale rozhodná dáma zaujala své místo v kuchyni a otáčela se kolem plotny. Připravovala veganské menu – a netajila se obavami, co tomu řeknou strávníci. Brzy přestala vnímat světla lamp a obrovskou kameru na rameni astenického kameramana. Ještě svátečně upravit stůl. Na bílém ubruse zasvítily malované babičkovské talíře. Všechno bylo připraveno. Pondělní Prostřeno mohlo začít. Hosté – jeden po druhém – přicházeli.
Byli mladší než Anežka. Vegan jako ona bohužel žádný. Nikdo z nich nepodepsal jakési veganské organizaci slib, že nebude konzumovat – až do konce života – vejce. Zcela běžně se omlouvala zelenině na svých záhonech, že jí musí vytrhnout a použít k jídlu. Dokonce i citrón do čaje mačkala co nejšetrněji s tichou omluvou za „způsobenou bolest.“ Netradiční přístup ke stravování prezentovala i jako určitý druh osvěty z televizní obrazovky.
To všechno se stalo součástí konverzace u stolu. Pět neznámých se navzájem oťukávalo. Zaujal je i starožitný kafemlejnek na polici, nejvíc však tajemný Hugo v zamčeném pokoji.
„Paní Anežko, co ten váš pejsek? Že je tam tak tiše, ještě ani neštěknul,“ zeptala se nejmladší soutěžící Kamila. Všichni si s ostatními potykali, ale k Anežce si to nedovolili – pro výrazný věkový rozdíl.
Anežka odpověděla s neměnným jemným úsměvem:
„To záleží jen na něm, jestli vás bude chtít poznat. Je stydlivý. Dojdu se ho zeptat.“
Za chvilku byla zpátky.
„Hugo vás pozdravuje, ale raději zůstane v anonymitě.“
Proč vysvětlovat něco, čemu ti čtyři mladí stejně nemohou porozumět. Už takhle jsou si s ostatními soutěžícími na hony vzdáleni věkem i životními prožitky.
Cestu svrchovaného porozumění pro druhé poznamenaly krátery bolestí. Zůstala po nich zajizvení. Jinak nic, nic. Vše bylo vydáno. Jen ta bolest je všudypřítomná, nekončící.
Kamera natáčela po celý večer překvapené pohledy účinkujících s velkým gustem. Kdo by to byl řekl, Anežka vypadá tak obyčejně, ale její názory - třeba na „citový“ život ovoce a zeleniny - všechny šokovaly.
Svíčková bez masa a další veganské chody nebyly přivítány právě nejvřeleji.
Tomu odpovídalo i závěrečné hodnocení. Anežka ještě nic netušila.
Pozdě večer vše utichlo. Odešli účinkující i členové štábu.
Přenesla Huga do kuchyně. Celý den nejspíš prospal. Teď přihlížel, jak vylévá zbytky omáčky.
„Víš, jestli to vyhraju, pošlu tě zase do světa. V Paříži se ti přece líbilo, a ještě je tolik krásných míst, která bys měl poznat. Ta agentura, se kterou cestuješ, je naprosto skvělá. Pošlou i pohled jako důkaz, že jsi tam skutečně byl, a v pořádku tě dopraví domů. Nesmíme zapomenout zdůraznit, že jsi vegetarián, aby tě při společném obědě s ostatními účastníky zájezdu nenacpali masem!“
Kuchyně zase zářila čistotou. Anežka přeleštila sklo na rámečku fotografie. Byl na ní Hugo a za ním Eiffelovka.
„Je čas jít spát.“
Anežka vzala hadrovou loutku způsobem, jakým se nosí miminka, a položila do levé poloviny manželské postele. Rtíky na obličeji z gumy se mírně usmívaly.
„Dobrou noc, Hugísku. V pátek se dozvíme, kdo vyhrál.“
58 názorů
Je to takové tajemné, to připouštím, ale zároveň si myslím, že se té "zamlčené postavy" dalo využít líp a se silnějším účinkem na čtenáře. Jak, to mě ale nenapadá.
Díky, Dodolo, no, mám právě ten pocit, že různých extrémů přibývá...nic proti veganům...
Možná už to tu někdo řekl, vegani nejedí vůbec nic živočišného - mléko, vejce, dokonce ani med - protože je kradený včelám, což je vlastně fakt. Neteř je veganka, maso nemusím, ale tohle bych asi nedala... I když s veganským občerstvením se člověk začíná setkávat stále častěji na akcích pořádaných mladými - fandím jim. Nebyl to špatný nápad, připravit v Prostřenu hostům takový šok, to by mohlo být častější :-) I když tohle byl už trošku extrém...
Inko, je to skutečnost...co - že chtěl být, on přece chce...a už si tyká se současnou hlavou:-))
Na odkaz klikla: šok je dokonalý... Takže tento podnikavý člověk chtěl být v čele státu... Jdu to rozdýchat.... A to není žádná fotomontáž, to je jako fakt ?...?...!...? (já fakt nevím... a věřit jentak se nechce...)
Inko, díky moc, mám v diskusi taky odkaz na tu vypečenou cestovku:-))- Okamůra...
jsem ráda, že se ti líbí právě tak, jak jsem ji napsala, ale určitě by bylo možné napsat jen o tom faktu, že paní žije s hračkou - panenkou...možností je víc
Je to krásné a záchranné, nebo strašné, když si někdo vytvoří takovýto "svůj svět".... Touha po společnosti a smyslu života vetknutá do plyšáčka... Kdysi jsem četla o oné "cestovce" co vozí po světě plyšáky a fotí je na místech, kam je za drahý peníz letecky dopravila... A tenkrát jsem si řekla, že už se dá vydělávat na všem.... Vlastně je to totéž : sedět u Pc a být součástí jakési úžasné hry na pokračování, být stále na síti... a mezitím utíká "náš čas"... anebo pečovat o plyšáka... Prostě útěk před realitou, která je opravdově tvrdá a nic nedá sama od sebe.... No nic. Napsáno je to výborně... a právě to zasazení do Prostřeno (které je jinak docela děsnej pořad, jak vím z doslechu, protože TV nesleduji...) a vše kolem = napětí až do poslední chvíle.... než prozradíš vše... to jsi vystihla... žádné zjednodušení by z toho neudělalo zajímavý příběh... T*
Psal jsem tady jako nactilety... byl jsem ucho. Vyzralost bych do toho netahal :)
Návraty bývají fajn.
Jsem vlastně nováček:-) Díky, snad tvé vyzrálé písmácké buňky aspoň něčím uspokojím:-)
Za me je to ciste pocit. A ten je objektivne prustrelny :) kouknu na tve dalsi povidky. Pamatuji si Pismak 10-15 let zpatky, 7 let jsem tu nebyl vubec. Grafika zustala stejna a lide se komplet obmenili. Az na par vyjimek. Zkusim se zaktualizovat a zacnu tebou. Postupne. Dobrou noc
Jednoducha premisa plysaka by sama o sobe vystacila na dobrou povidku. A klidne by k tomu stacil popis kazdodennich vsednosti. Pripomina mi to jednu mou hodne starou povidku-slohovku. Skoda toho pozadi v podobe Prostrena. Zbytecne se tim rozmelnuje to zasadni. Ovoce, zelenina, hodnoceni, smejdeni... za me by se to mohlo v klidu vystrihnout. Vse ostatni slape na jednicku. Popisnost jsem nevnimal. Tip
Osobitě jsi spojila témata. Odkaz jsem neodolala dodat:)
Píše Ti To!
Luboši, Karel Hála byl opravdu typickým představitelem účesu zvaného rozcuch:-)
Děkuju.
Díky, Dášo, i za tu tečku, když ji tak nemáš v oblibě:-))
Díky za milý komentář.
kvaji, potřebovala bych, aby mne někdo klepnul přes prsty, když zas začnu něco popisovat:-))- u sebe to tak nevnímám...
Ale máš často trefné poznámky k textům jiných autorů, tak je použij i na sebe. :-)
Evženie Brambůrková
15. 12. 2018Krásně napsaný lidský příběh. Jím skoro všechno a moji plyšáci sedí doma. Možná jeden vybraný smí se mnou na dovolenou. :-) /T
bixley, děkuju, jsem moc ráda, že se ti zamlouvá...a kousek Anežky je myslím v každém z nás...
Já jsem tu panenku trošku tušila, protože v poslední době existují cestovky, které seniorům vozí plyšáky na zájezdy a fotí je s pamětihodnostmi. I když jsem tak moc koncem překvapená nebyla, Anežčin osud na mě silně zapůsobil. U ní se to ještě umocnilo citovým vztahem k ovoci a zelenině. Je v tom skrytá informace: lásku a porozumění potřebujeme v každém věku a za různých okolností, a nemůžeme-li ji mít od příbuzných a přátel, musíme si ji najít jinde, třeba ve zvířeti, plyšákovi, koneckonců i v zelenině. Napsáno brilanzně. Tip.
Jani, děkuju ti...odpozorováno z pořadu Prostřeno:-), taky jsem byla dost překvapena...
Pěkně napsané, byla jsem napjatá, jak to dopadne, a závěr mě překvapil. Zprvu jsem si myslela, že Hugo je Anežčin nemocný manžel, později že je to pejsek, ale panenka - to by mě vůbec nenapadlo. TIP
Pro vysvětlení: vegan - nejí maso ani vejce
vegetarián - nejí maso, vejce ano
makrobiotik - jí maso i vejce, ale omezeně a ne ml. výrobky:).
ďalší veľmi citlivý príbeh o samote...o týždeň sú tu Vianoce, z každej strany sa na nás hrnú reklamy, filmy o rodinných stretnutiach, no koľko je ľudí, ktorí trávia dni sami, Vianoce nevynímajúc... ako to asi vnímajú oni...Anežka má aspoň Hugíska...
*****
gabi tá istá
15. 12. 2018obzvlášť vydarené, v nevedomosti a očakávaní až dokonca, predpokladal so, že je to Anežkin postihnutý dospelý syn a ono toto *
Jóóó, to se ti řekne...ty píšeš čtyřicet let a jí tři roky a dva měsíce:-)))
yss, zjišťuji, že máš smysl pro legraci - tohle mne rozesmálo:
Bola som v očakávaní, že to skončí nejakou masovou vraždou, otravou
no, neskončilo...
díky ti, na ty pohnutky se ještě podívám...
Karle, děkuju! To jsem vážně nečekala:-)
S těmi pojmy máš zřejmě pravdu. Ještě si zjistím, zda je to, co jedla Anežka, veganství, a poupravím.
Všimla jsem si /i jako pravidelná divačka onoho pořadu/, že mnozí lidé této doby jsou velmi citliví - až přecitlivělí, hyperkorektní, bojovníci za svoji pravdu - a ve finále se ukáže, že jsou osamělí...rozbolavělí...dost možná nemocní v rámci definice SZO, co je psychické zdraví...
Anežka by se dřív mohla nazvat podivínkou, samorostem, dnes je to veganka a žena podvolující se módním trendům - totiž ono cestování plyšáků je ve světě populární, je dost lidí, kteří jsou ochotni dopřát milované hračce luxus, který sami nikdy nezažili:-)
kvaji, ano, já píšu dost popisně, ale bojuji s tím:-)
a rozcuch je slangový název pro druh účesu...má to být /možná nešikovné/ přirovnání k "zanedbanému střihu koruny stromu"...hodně jsem o tom při psaní přemýšlela a nechám tak...když se větvičky spletou dohromady, mně to připomíná právě ten rozcuch:-)
děkuju ti!!
Bola som v očakávaní, že to skončí nejakou masovou vraždou, otravou- ale aj tak dobre. veľmi pekný námet, veľmi distingvovaný premyslený postup práce.
Nie je čo vytknúť veľmi precízna práca / možno trocha ma vyrušovalo až na mňa pridlhé vysvetľovanie " ppohnútok /nikdi z nich.-po zpúsebenou bolest /, ale celkovo výborné.
Zase jeden z tvých krásných příběhů, který převyšuje ostatní. Dobře vystavěné. Citové, tajuplné, poetické. S televizí moc dobrý nápad. Jedna maličkost: vegan, vegetarián, makrobiotik. Možná by bylo lepší sjednotit, nebo je to záměr?
Někdy bych chtěl být Hugískem. Zvlášť teď - před vánocemi. Pěkné... /**
S tou loutkou jsi to vymyslela dobře. Anežka je podle mého takový ženský ekvivalent Mr. Beana s jeho medvídkem.
K samotnému příběhu - přijde mi trochu popisný. A slovo "rozcuch" myslíš vážně?
Jiři, děkuju:-)) Má to mít malinko adventní náladu...
Jako vždy ze života...
Jejda, no tys mně dala! Napětí až do konce. Bláznivá Anežka. Tobě tip.