Jsou mezi námi

,,Tak si představ, co se mi zase zdálo." Kamarádka  fyzioterapeutka mi prohmatává záda a nalézá zauzleniny. Já si to představuji jako takové malé uzlíčky, které musí rozplést. Ovšem na záda si nevidím.

,,Vypravuj. Určitě to zase bude něco děsivého," těší se.

,,Byl tak takový bílý chlap, měl černé vlasy, ale málo, a ksicht měl jako velký lívanec. A černé oči, takové zlé. Byl do půl těla a vypadal jako moučný červ. Kdybys do něj píchla, zůstane v něm důlek. No, fuj!" Vylíčila jsem kus snu.

Chvíli bylo ticho, jen ruce pracovaly na uzlících.

,,Jseš si tím jista?

,,Jasně, chtěl se na mě vrhnout, ale použila jsem osvědčené noční kopy, Van Damme by se nemusel stydět. Do hlavy, do břicha a pak už se ani nebránil, jen zmizel a já se probudila v rozházené posteli."

,,To, co popisuješ jsou lidé mezi námi. Tedy žijí mezi námi, ale my je nevidíme. Žijí z naší energie, hlavně té noční, kdy jsme v klidu. Přesně tak, jak ho líčíš ty, byl popsán mnohokrát v různých dobách i kultůrách."

,,To mi říkáš, abys mě povzbudila? Mě stačí moje děsné sny a ještě si to mám představit v reálu?"To už jsem protestovala, ale byla jsem znovu přišpendlena ke stolu.

,,Jenže ty se jim bráníš. Nemohou z tebe brát energii, protože kolem sebe mlátíš a nedáš se." Usoudila s lehkostí.

,,Mohu tedy poděkovat za abnormalitu, která mě dovede na léčení. Už se těším. Bude nás tam víc."

Já a mě podobní se ubráníme, ale co vy ostatní.

Nebýváte ráno unaveni?