Sbohem

Navždy jsme tě ztratili!

Jak se to jen mohlo stát?

Kdo teď bude naše

osamělá srdce hřát?

Táhly za tebou davy lidí.

Darovals jim vše, cos mohl:

lásku, štěstí přátelství...

Každému si pomohl.

Úsměvy jsi rozdával

na všechny strany

a teď už asi vstupuješ

do nebeské brány.

V duši teď máme prázdné pusté místo.

Místo, které patřilo tomu, kdo nás měl rád.

Zbývá nám akorát nechat téci proudy slz

a zem na tvůj hrob dát.

Mistře nad mistry, miláčku lidí!

Až se dnes rozední,

půjdeme dát ti

sbohem poslední.