Příběh noci

 

Noc otvírala hubu, když zhasl přístav

a vlna nechtění skončit

námi smýkla zpět

do prvního dějství.

 

Pili jsme krev a žili mimo jízdní řád,

Na scéně tekl děj a tma se tvářila,

že má stále větší hlad.

Hodiny sklaply paty, nechaly nás mimo čas.

Uvnitř tlačil spor - držet číši nebo nezůstat?

 

Ačkoliv pršelo, kolotoč se točil dál,

drama se vymklo plánu,

od krize k obratu herci mizí,

publikum nečeká,

jen dva jsme svědky rozuzlení.

 

Divoká plavba příbojem dotyků,

let vzhůru řečištěm časopádu,

šeptaný dialog o životě,

spánek i bdění v těsném sledu.

 

A tak jsme kličkovali ke svítání

jak loď zmateného kapitána,

až ze slepého ramene bouřlivé noci,

jsme do společného vpluli rána.

 

---