Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHaiku 1
Autor
Mjach
Již staletí
černá noci dlaň
okolo našich přání
napíná svou síť
držme se pevně
má nejvzácnější paní
naše sny září
jsme tu již věky
stále my, ač jiní jsme
na dlani věčnost
zaniká říše
svírej plamen, co hoří
jsi spáleniště
Plná lahev
Přestaňme se přít
láhev je stále plná
na hádky je čas
Kráska nese číš
je třeba život zkoumat
sklenku vzhůru, výš
Hladit vlas a tvář
popíjet rtů jejích dech
tam hledej smysl
Války jsou jen stín
tupost stavět zlatý hrad
svět je ženy klín
Po noci
Ospalé ráno
oči plaše snídají
naší přítomnost
těla se loučí
mysli ještě dřímají
píseň stále zní
11 názorů
jak už bylo řečeno jinde, "haiku" je jen to co vzniklo v Japonsku v japonštině (na Písmáku jsem nic v Japonštině zatím nečetl), a má zcela jasná pravidla, zatímco "Haiku" je cokoli co vzniklo, kdekoli mimo Japonsko, téma nejsou daná, dokonce záleží čistě na tvůrci jestli dodrží strukturu, takže hádky kolem "Haiku" jsou zcela zbytečné.
kde chce může jít na stránky Japonksé wikiny o haiku a tam si to najít, pokud si to to dáte do deeplu, tak to bude dávat i nějaký smysl, než překladačem od googlu
Musaši - tohle si pamatuju ze školky: "Kdo to říká, ten to je, na toho to pasuje!"
Jinak se samozřejmě mýlíš, jako ve většině svých názorů na japonskou kulturu a její aspekty, jak vidíš, tvé školometné stanovisko je jak povrchní, tak naprosto pomýlené.
Jedna z nejošoupanějších rekvizit žánru, totiž květy sakur, jsou samy o sobě metaforou na pomíjivost mládí, rozkvětu sil i světské slávy - v širším kontextu samotné existence, a jsou v bezpočtu klasických japonských haiku. Metafory používal prokazatelně (v tom linkovaném článku je příklad) i jeden z hlavních představitelů žánru Matsuo Bašó, tak jak je potom vymlouvat ostatním? Z toho je jasné, že naslouchat nedoukům, kteří tě křečovitě poučují o tom, jak být správně spontánní, je čistá ztráta času.
Piš si co chceš, Mjachu, hlavně piš, co nejčastěji, a co nejvíc, protože psaní je dovednost, podobně jako šerm, lukostřelba nebo jízda na koni, a učí se jedině praxí. Talentovanější člověk dojde dál rychleji než někdo bez talentu, ale lidé považovaní za mistry v nějakém oboru ti potvrdí, že mistrovství je z převážné většiny neustálá praxe. Takoví lidé se pak prezentují jinak, jako třeba tadyhle mistr žánru Rjókan na svém autoportrétu.
https://terebess.hu/zen/mesterek/Ryokan2.jpg
Děkuji za hezké vysvětlení, ano, ano, také cítím, že to není onomnohá skutečná haiku jsem četl a ten pocit si neumím navodit vlastním pokusem
moc děkuji, i když po dlouhé době
Je zvláštní , že mnozí autoři , kteří se chtějí zabývat kategorií haiku dělají tytéž chyby . Když si čtu tyhle " haikové básně " , velmi mi to připomíná to , co jsem sám psal tak před pěti , šesti lety . Jistěže není úplně lehké vyjadřovat se v sedmnácti slabikách , ale když ses to naučil , neznamená to , že píšeš haiku . Soustřed´ se naopak na jedno jednotlivé haiku , oprosti se od jakýchkoli myšlenek a pocitů , ktetré by byly v mysli předem , ještě před tím , než začneš psát . Bud´ tě musí tohle jednotlivé haiku napadnout jako náhlý nápad tak nějak vcelku a nebo musíš haiku potkat někde v přírodě nebo na ulici nebo v rodině nebo v mezilidských vztazích . Každopádně to musí být něco , co tě zasáhne jako takový malý blesk , něco co překvapilo tebe samotného a co může překvapit i čtenáře.
Haiku nesmí být ani poetické ani rádoby moudré ani nesmí poučovat ani nesmí být postaveno na metafoře . - To jsou asi ty základní chyby , kterých se dopouštíš .
děkuji za zájem i komunikaci.
Aspoň formálně se snažím vyhovět jedné z definic - slabiky 5-7-5, významové slovo i pauza
ale zde souhlasím, že nejvíce se přibližující je poslední - "Po noci"
vložím další, sice v trochu jiné formě, ale myslím jasnější
budu rád za komentář