kapitalistická deprese

Neustálé zkoušení toho, kam až je možné zajít... tak to sedí

hraboši všechno zazdili ! hamty, ať mám víc než tamti, teda spíš tamty! (taky vlastně veršík!)

No,. toto ako celok ma nejako neoslovilo. druhá sloka mi prišla výraznejšie lepšie podaná a spracovaná ako prvá.- najmä sedem riadkov druhej strofy, tam sa mi celkom tie obrazy pozdávali

beton je obrostlý zelenou, pnoucí rostlinou

tunel tmy

v metru se lidé choulí do péřových materiálů

vrásky, smutek

čím více se vzdaluješ od centra města

tím víc jsou lidé sešlí

toto by mi úplne stačilo na zamyslenie. je to prirodzené, uveriteľné, podmanivé, ten záverový dodatok

balancuju na hraně

kapitalistické deprese

už pôsobil trocha rušivo, efektne.

prvá sloka však bohužial, u mňa v tomto podaní a prevedení neobstojí, príde mi priveľmi  prekombinovaná

fantazie jsou silnější než strnulá realita všednodennosti

utíkat do vnitřního světa

pasáže o láske až patetické- kde není láska, není co stratit- priveľmi otrepané​ale celkovo tá prvá sloka mi príde kostrbatá, a nejako jednotvárne podaná, asi aj vďaka zvoleným obrazom.

Snád osloví iných.

Doufám, že to není o pražském metru.:-))) /T

My na předměstí jsme milí a veselí lidé. A chudí také nejsme. I když chudí duchem se najdou všude.

jo, myslela jsem, že myslíš tohle. mně to tam nějak sedí...

pro mne tohle, hlavně poslední veršík, ale nic ve zlém:

protože kde není láska

tam není co ztratit

a pak to tolik nebolí

co je patetický trojverší? :D

Našla jsi pro své verše pěkný výraz, sociálně procítěný... obrušování hranic, hm...

trochu patetické mi připadá  trojverší o lásce:-), až na to mne báseň oslovuje... zejména druhá část:

čím více se vzdaluješ od centra města

tím víc jsou lidé sešlí

- chudoba na úpatí