Znovu zrozeni

Je skoro večer, když mě nalézáš,

kapky stmívání se zachytávají za krempou snů,

neopouštím skrýš, jen kroužím kolem

a dlaní smýkám po kameni,

prsty seznamuji s chladem.

A protože tma je pupeční šňůra s podstatou,

znovu navazuji kontakt s bylo a jsi.

Přes nezájem noci sílí toužení odloučených,

na hraně doufáme v nový oheň a

v hluboké studni ožívají utopené sny.

Stále je těžké věřit,

ale staré srdce z pouti již drolíme proplouvajícím labutím.

Svítá, svítá mezi opouštěním a odpouštěním

oči odlupují sny a probuzení se nedá odehnat.

Všednost je pouze obal skutečnosti a já se

těším, jak tě naleznu znovu zrozenou.