Pocit bytí!

sedím, dělám že tě poslouchám.

Už je to tu zase,

mám pocit, že mně to ničí,

moje nesnesitelná lehkost žití.

Přemýšlím, proč žiji takhle,

přemýšlím, proč svůj stereotyp nezměním,

přemýšlím, proč  co mně vlastně ničí,

přemýšlím, proč  neudělám změnu,

nevím, proč mám ten pocit,

nevím, proč se tím trápím.

Stejně dnes odpověď nezjistím,

tak radši sedím,

radši nic neříkám,

sedím a jen tupě poslouchám.

Ne že by se mi nelíbilo moje bytí,

mám ale pocit, že tomu pořád něco chybí,

možná že na to časem zapomenu,

doufám, že později nebudu litovat, že jsem teď neudělal změnu!