Anna Karenina

No, chtěla jsem Tě trochu vybudit a to se mi povedlo...

Svět podle Garpa je samozřejmě skvělá kniha, ten film už byl slabší. :-(

Nevím zatím o románu, kterej by popisoval třeba osud svobodné matky a líčil ji jako soběstačnou...

No, a myslíš, že je někdo takový zachycen v literatuře?

To jo. Hezky jsi to vyjádřila.

Podle mě v každém člověku je mužský a ženský princip. Být ženou znamená pečovat, být empatická. Mužský prvek nám pomáhá při řekonávání překážek. 

Ale trochu jsme se vzdálily od původního tématu. :-))

Tím chceš říct, že jsi pravá žena?

No, já už mám toho Doktora Živaga trochu v mlze, je to tak třicet let, co jsem to četla. Musela bych si to oživit. 

Na té mužské a ženské energii a její obrácenosti něco je. Většina chlapů jsou dnes bábovky, které fňukají jak rozmazlená děcka a chtějí foukat bolístky, jediné, co je na nich mužského je to, že jsou ješitní a sebestřední. Ženy se zase domnívají, že budou ženštější, když budou vařit a péct buchty, ale to z nich opravdu ty pravé ženy taky neudělá.

Hezky ses rozepsala, Memory. DoktorŽivago za mého dětství patřil k zakázané literatuře, protože nelíčil porevoluční Rusko tak, jak si to přáli bolševici. Moje matka si ho přivezla někdy v 60. letech ze SSSR pochopitelně v ruštině, ale rusky jsem si to číst netroufala, teprve o mnoho let později ve slovenském překladu. Vybavuje se mi líčení neobdělaných polí a přemnožených potkanů. S Jurijem máš pravdu, ale asi to člověk trochu musí vidět tehdejší optikou. 

Pokud jde o operu Anna Karenina, tu neznám, znám jen balet, autorem je Ščedrin. Pokud jde o další opery, které zmiňuješ, máš pravdu, Madamme Butterfly je v mnohém Karenině podobná.

Já jsem byla celý život tlačena do toho, že žena se má muži maximálně podřizovat, pokud možno nemít vlastní přání ani názor. Posléze jsem zjistila, že tudy cesta samozřejmě nevede, i žena má právo rozhodnout se podle toho, co ona chce. A pokud jí v tom muž brání, tak ji zkrátka nemá rád.

Díky za diskusi. Máš pravdu, Rusové si potrpí na rozvláčnost. :-)

A ještě něco. Vojna a mír v ruské a americké veri byly jako dva filmy na růné téma. Ale oba se mi líbily. Samozřejmě ruský  byl věrnější, ale např.sceéna po bitvě v americkém s Melem Fererem byla nádherná - dodnes to mám před očima. Škoda , že už to nedávají (Audrey Hepburn, Henry Fonda - skvělé obsazení). Nebyl zase tak rozvláčný, jako ten ruský.

Ten doktor Zivago- pěla se na to chvála, u nás to bylo zakázané a mně se to nakonec vůbec nelíbilo. Ano, Bílý tesák - to bylo super.

Je jich spousta, třeba: Ben Hur, Bílá velryba, Malý velký muž, Poslední mohykán, Ptáci, Stůj při mě, zfilmované povídky Bradburryho, Rusy zfilmovaný se mi líbil Bílý Tesák.

To jistě. Máš příklad nějakého filmu podle literární předlohy, který se Ti líbil? Mám na mysli případ, kdy jsi četl i tu předlohu. 

Mně se z tohoto hlediska líbil britský film Pokání natočený podle knihy McEwana. Nejprve jsem četla knihu a pak viděla film, přišlo mi to hodně adekvátní.

Nikdo nemůže chtít na filmu, aby byl jako kniha, to ani nelze. Ale spousta filmů se knize vyrovná. Ne ani tak svojí obsažností, ale umělěckým přístupem. Musí se brát ohled, že jde o odlišné umělěcké směry.

Ještě mám jeden dotaz: viděl někdo naopak západní literaturu zfilmovanou Rusy? Jak vám to připadalo?

Souhlasím, akorát to bylo zarámováno scénami z jakéhosi trestaneckého tábora, který moc uvěřitelný nebyl.

Ne, že by... ale zdál se mi realiztičtější. Dokázal jsem se vpravit do děje. Interiery byly uvěřitelné.

Mimochodem - viděl někdo starší americký film Doktor Živago?

Tak, tak! Anna byla složitá osobnost a nebyla (jen) sexy zkratkou.   Vronskému (v ještě sovětské verzi) tento herec podoben moc nebyl. Ale nevím, třeba to někomu ani nevadí. Abych řekl pravdu, tak jsem byl natěšený, ale vydržel jsem se dívat dvacet minut.

Jen maličkost. Američané mají v úmyslu zakoupit od Švédů filmová práva na scénář G. Garbo. Trochu jsem tenkrát zpozorněl. Je to druh rodinného stříbra, který se, už z vlastenecké hrdosti ke kulturnímu dědictví, jen tak komerčně neprodává. Je velmi pravděpodobné, že práva získají (možná už je mají.) Umím si představit výsledek! 

Moje řeč, Leraku. Mně tam iritovali i ti z pohledu Britů a Američanů sex idolové, na Vronského jsem se ani nemohla dívat. Pokud si pamatuju jeho popis v knize, byl černovlasý s knírem, ale dnes asi frčí kudrnatí blonďáci. Stejně Karenina. Tu jsem si na základě Tolstého popisu představovala s takovou oduševnělou tváří, něco jako Boženu Němcovou. Tím chci říct, že Britové z toho udělali jakousi současnou love story přenesenou do 19. století a odehrávající se v Rusku, ale z románu vím, že to bylo všechno mnohem složitější.

O metráži to asi není. U Titaniku aj. filmů, děj filmu takovou metráž unesl. Ale je to o producentovi a autencititě zpracování scénaře režisérem. Vojna a mír, Anna Karenina by měla mít skutečný odraz slovanské mentality, dobové manýry a dennodení život probíhajícího děje v určeném místě.. Bohužel americké, a britské zpracování bylo v komerčním střihu zpracované tak, aby bylo přístupné povrchnímu "západnímu" divákovi. Kasovní úspěch (a ne umělecká zpracování) je prioritou. To není výčitka. To je jen respekt k jejich vyřčené ideologii "že film není umění, ale průmysl !! "

Podobné tomu bylo i u Růžového panthera. Po zemřelém herci hlavní role, odkoupili "licenci" na další díly od Fr. američani. Nemyslím, že by to byl propadák, ale humor plastikou ztratil "evropskou" tvář. Dodám, že amerika dokáže svůj dokonalý marketink protlačit do celého světa. Nalezla s penězi i do Fr. filmu a  vzájemnou koprodukcí změnila původní humor a vyprázdnila veškerý možný umělecký záměr. Je to lavina peněz a unifikace vkusu! Prachy vládnou a nikdo to už nezmění.   

Kromě samotného filmu mi vadil i český překlad vlastních jmen. Je sice pravda, že v rodině si sestry předělaly jména na anglická, tedy Dolly, Kitty, ale ostatní mají jména ruská, například Dollin manželse jmenuje Stěpan, v české knize mu říkají Števa, tady to byl Stíva nebo co, podle anglického originálu. Aspoň by si měl překladatel zjistit, jak se jmenuje v ruském originále nebo v českých překladech knihy, kterých je určitě víc.

Viděl vůbec někdo film podle literární předlohy, který by byl věrným přepisem?

Před časem jsem tuto verzi shlédla a ve srovnání s knihou mi připadala "ubohá", no ale tak to většinou s filmy podle knižní předlohy je. Trefilas to - málo ruské... Jiné zpracování jsem neviděla.

To máš pravdu, Levin tam dost medituje a pro děj to není podstatné. Ale přece jen se z toho něco ztrácí. 

Viděls i jiná filmová zpracování?