Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa horách
Autor
RUZIGEL
Stmívá se.
A já jsem sama,
v takové výšce.
Jak je tu zima.
Najednou smutno.
Tak divně ticho.
Je skoro temno.
Jak mám teď sejít,
kde je má cesta?
Čeká mě pád?
7 názorů
Jano, leraku,Karpatský knihomole,moc děkuji.Nic takového se mi nestalo,vše je vymyšlené.
Karpatský knihomoľ
05. 02. 2019Pre mňa to má aj taký východný (čínsky) nádych.
Samota horalů. Pěkně si jí definovala !
I klidně báseň ve významu zbohatlého kariéristy, který se na vrcholu blahobytu ocitne prakticky sám. Bez upřímné lásky, povrchním okolím, bez upřímných přátel. A případnou, strmou cestou "dolů" ho čeká jen pohrdání a posměch. Ale to já jen fabuluji.
Pěkná báseň, dovedu si to živě představit :-))) TIP Něco podobného jsem zažila v Podkrušnohoří, a to jsem nebyla moc vysoko. Dělala jsem průzkumnou cestu, šla podle mapy a na křižovatce mě čekalo "překvapení". Byla jsem tam úplně sama a sluníčko zvolna zapadalo... Svůj zážitek jsem podrobněji popsala ve svém vyprávění: "Jak málo stačí k radosti", které mám zde na Písmáku na tomto odkazu:
http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=271232