DOPIS PANU FARÁŘOVI, Z MÍSTA RODÁKOVI

Dobrý den, jenž byl takovým dán, a dobrý ať námi je,

pane faráři Fučíku,

děkuji vám, že jste se ozval a dal mi tak možnost se vypsat.

Zejména o tom, že zhruba 2 měsíce se zajímám tématem grot v lurdské ikonografii, abych tak nepřesně řekl – když původně jsem mínil zjistit jejich důvody a příčiny v mém bezprostředním okolí, tedy v Českém Těšíně.

V němž jsem se dozvěděl o 7 takových, až na jednu zničených, též o jedné, nové, v polské části města.

Na začátku zájmu byla klukovská vzpomínka na jednu takovou poničenou, ale pořád ještě jsoucí v původním tvaru, na zahradě vilky, konfiskátu po odsunutých Němcích, v níž jsme bydleli.

Ten německý vliv mě zase vedl k memetice, tedy předtuše, že možná tu kdesi byvávalo cosi jako ohnisko nebo místo rozšířujícího se vlivu téhle infekce.

Tak jsem začal sbírat informace o jiných takových grotách, v mnohém rozdílných jejích podobách, až jsem si zajel podívat se do Bohutic na tamtu jejich grotu, báječný pastiš z počátku 30. let, víceméně v účelu a vizuálním kulisovitém vlivu zničený památkáři a národním výborem.

Pak se můj zájem přesunul do Pyšela, kam mě vedla už literatura naopak týmiž památkáři poskytnuta, neboť mi vyplynulo, že tam mají stát zřejmě vůbec tu první sochu Panny Marie Lurdské instalovanou v zemi, takže jedno možné ohnisko nákazy.

Jenomže, poněvadž jsem byl důsledný, v souvislosti se sochou a zničenou její unikátně báječnou kostelní grotou jsem se z literatury dozvěděl, že existuje i tamto vidění Julie Šoukalové – takže jsem se šupem presto začal zajímat její osobou.

Což mě přivedlo velikým kruhem nazpátek do Těšína, z něhož jsem vyšel, neboť Julie v tamním klášteře boromejek začala trávit svůj noviciát.

Jakoby nástávaly ozvuky 42 roků starého Bernadetina případu...

A aby nebylo málo, začal se ihned tvořit i malý kruh, poněvadž, když Julie byla uvnitř, po ulici kolem nejméně 2x denně procházela iniciátorka té pozdější groty v zahradě, kterou já jako kluk znal.

Na tomto místě patrnosti by herečka Meg Ryan určitě vyslovila slovo Znamení!, jak učinila už předtím v jednom jejím filmu...

Ty 2 byly vrstevnice, tu jednu z chamtivosti po vile odsunuli do Němec – ale co bylo s tou druhou?

No, a tady musíte (?) přijít na jeviště vy s tou vaší diplomkou, na kterou mě včera hodně škodolibě upozornil kolega.

Já sám vím, že se o Julii píše v archivu biskupství, možná tuhle korespondenci máte, možná se já k tomuto zdroji dostanu – a to je jeden z důvodů, proč jsem vás oslovil.

Jenomže taky existuje dvojí spis (rozvodový + trestní) v zemském archivu brměnském – na ten první jsem přišel z poznámky v matrikovém zápisu o jejím sňatku, který mi oxeroxoval pan Gregor, ředitel třebíčského archivu. Vlastně ne, ten jsem si našel na internetu sám.

Na tom panu Gregorovi jsem vyloudil Juliina vysvědčení z obecné, neboť jsem měl už z pouhého toho klášterního nezdaru pocit, že tím prožitkem zjevení musela trpět čímsi jako postraumatickým syndromem.

Vypadá to jako nesmysl, jenomže, bingo, onen trestní spis je o jejích kriminálních deliktech, takže i důvody toho jejího rozvodu mohou být zajímavé.

Kam mě do dovedly, do jakých lidských slují, nitra, dutiny, tamtěch do lurdské podoby stylizovaných jeskyní...

Vždyť stačil třeba větší zájem biskupství (ten víceméně žádný je ovšem zdůvodnitelný), a Julie dneska mohla být stejně svatou jako Bernadetta, přičemž naopak je z ní zatajovaný zločinec.

A tady jsem podruhé u vaší diplomové práce, pane faráři Fučíku, takhle hned poránu, abych se zeptal, jestli jste se i takovými možnostmi úvah zajímal.

A tímhletím dotazem bez otazníku mohu skončit, nebo v té poslední větě je obsažen můj celý zájem vůči vám – pokud se ovšem po vaší případné odpovědi nerozjede ještě někam jinam.

Poněvadž jako v každém dobrém tématu i taková možnost v něm obsažena je.

Takže vám ještě jednou přeju dobrý den, omlouvám se, pokud jsem rozvláčností leda tak obtěžoval, předpokládám však, že jsem vás neurazil natolik, abyste mi nemohl rozvitěji odpovědět.

Děkuji.

.