Rozprava 6

Rozprava 6 

 

 

             Přišel konec týdne a byl tu opět páteční večer. Naši známí štamgasti se sešli v malostranské hospůdce v podloubí, naproti chrámu svatého Mikuláše. Jejich rozpravy vzdáleně připomínaly setkávání pátečníků u Karla Čapka v nedaleké Říční ulici, proti Besední.  Uctivě a srdečně se rukoupodáním pozdravili. Bylo na nich vidět, že se nemohou dočkat, až jim Zdeněk přinese tankové plzeňské a nabídne večeři od paní Alžběty.  Omluvil se pan Dolanský, že má delší ryto a pan Knotek, že musí opravit dřez v kuchyni u babičky. Pan Bouda prý přijde později.

         Zasedli si ke svému stolu, a když byli pohromadě, inženýr Doubek, ministerský rada na penzi, rozvážně vytáhl z desek jednu z tabulek s heslem večera. Na věšáku dřevěného obložení stěny se objevil nápis: „Už je to rozjeté, vyhrávám na éété!“

         „To není špatné pánové,“ připomněl doktor Kárný, „moje žena neví, kolik piv tu vypiju, ale Babiš to ví přesně.“

         „Já to vím také pane doktore,“ ozval se hlas velkého Zdeňka, který již přispěchal s nabídkou, „ale nemyslete, že bylo lehké tu elektroniku zvládnout. Proč si ale ode mě neberete účtenky, mohli byste mít z losování slušné výhry?“

         „To jsem nevěděl, že jste zařazeni do EET, “ povídal inspektor Hanák, „ já jsem ze začátku všechny účtenky schovával, měl jsem jich plnou krabici od bot, dokonce dvě krabice, ale když jsem zjistil, co všechno musím udělat, abych se mohl losování zúčastnit, popadl jsem krabice a odnesl je vytříděné do kontejneru.“

         „To je ovšem chyba,“ namítl inženýr Doubek, „přece ta registrace zase není nic těžkého na pochopení.“

         „No, zrovna jednoduché to není, ale řekněte mi, co si dnes dáte nejraději. Paní Alžběta vám doporučuje moravského vrabce, nebo znojemské vepřové plátky a na doporučení Olinky jsou tam kuřecí čtvrtky po pražsku, nebo pikantní kuřecí jatýrka v košilce. Tedy ne Olinka, ale jatýrka. Kdyby byla chuť, je tam bramboračka s podmáslím a ztracenými vejci.“

         Mezitím malý Zdeněk elegantně přisunul před každého lákavý, napěněný půllitr s tankovou Plzní.

         „Teď je kolem těch účtenek plno řečí, ale moc lidí tomu nerozumí,“ přidal se doktor Kárný, „sedím u televize, poslouchám, manželka mi připravuje dietu, a v televizní debatě jen samý píp, píp, píp. Manželka volá od mikrovlnky – co to tam máš za kuřata?  Tak jsem jí vysvětlil, že podnikatelé diskutují s Moravcem o ekonomice a EET. Řekla mi – šašku! Pánové, ale ono to opravdu bylo napínavý.“

         „Já se nedivím, že je kolem toho takových nejasností,“ řekl pan Chudoba, „u Mostecké věže dělali nějací studenti průzkum. Když se ptali jedné paní s kočárkem, jestli souhlasí s EET, řekla - jistě, na komáry a havěť se musí důkladně. Pánové, já ji chtěl opravit a vysvětlit jí to, že si to plete s DDT a to už se nepoužívá. Ještě jsem to nedořek‘ a už bylo zle. Prý, neotravuj dědku, Pavlíčku nebreč, on za to pán nemůže.“

         „To je tak,“ navázal řeč doktor Kárný, „dnes se všechno točí kolem účtenek, všude vám to strkají. Mají dokonce na pultech košíček, kam házejí ty, co si lidi neberou. Co s tím potom dělají, to nevím.“

         „Totiž ty, co nemají, FIK nebo BKP, vám nejsou nic platný. Ty nezaregistrujete, protože vám to mobil nepřijme,“ vysvětlil inženýr Doubek.

         „Já jsem v týdnu potkal Knotka,“ vzpomněl si ještě, „říkal, že jde do ALZY pro počítač, aby prý mohl losovat účtenky, ale to nemusel, protože to klape i na mobilu.“

         „To mi teda řekněte, jak to registrovaný losování může bejt na mobilu,“ zlobivě se zeptal pan Váša, který do té doby jen mlčky poslouchal a občas po napití jen zakroutil hlavou, „jestli vono to nesouvisí v Účtenkovce nějak s tím partnerstvím.“

         „To nikoliv,“ uklidňoval přátele pan inženýr Doubek, „elektronické registrační pokladny se rozhodně netýkají registrovaného partnerství.”

            Složitý výklad, který několikrát zopakoval inženýr Doubek, se snažil trochu oživit drogista Bouček, který řekl: „Heleďte, na veřejných záchodkách prý budete dostávat účtenku předem, abyste ji mohli hned využít.“

         „Pro mě by to bylo nepraktické,“ nedůvěřivě prohlásil pan Váša, „já potřebuji na svou váhu jiný rozměr a to nejméně dvouvrstvý.“

         „To máte pravdu pane Vášo,“ souhlasně řekl pan Čtvrtník, „ale nedá se nic dělat, jak se na éété volá, tak se éété ozývá.“

         „Dobrý večer pane Bouda,“ byl uvítán radostně další člen, i když se zpožděním, „Tak co kotník, už je to v pořádku? Prý jste ukazoval názorně vašemu vnukovi na Kampě parašutistickou disciplínu, seskok z malé výšky, ale nohu jste měl při dopadu ve špatném úhlu.“

         „To je lež,“ ohradil se pan Bouda, „nebo nějaká kampaň proti mé osobě. Žádnou disciplínu jsem neukazoval, jen jsem podlehl žádosti nevinného dítěte. Mireček chtěl vidět dědu sedět na zádech nemluvněte. Jenže nemluvně má již prdelku od turistů tak nablýskanou, že je kumšt se tam udržet. Pár dní v sádře to spravilo. Mám tu na památku fotku, jak padám. Kdybyste ji chtěli vidět, tak tady je.“

         Pan Bouda ukázal fotografii z mobilu, jak je na ní těsně nad zemí, ještě zdráv. V pozadí je výhled na Karlův most. Všichni se shlukli kolem a účastně záběr ocenili přípitkem: „Na zdraví, pane Bouda, na zdraví!“

         „To je úžasný seskok,“ obdivně pronesl pan doktor Kárný, „když se na vás dívám, neřekl bych, že jste tak mrštný.“

         „Co kdybych náhodou vyhrál,“ vrátil se neodbytně Bouček, k původní debatě, „kam bych si měl jít pro výhru, snad ne do toho ptačího hnízda?“

         „S tím dejte pokoj,“ ozval se pan Váša, „ještě byste s tím mohl mít oplétačky. Už se to táhne roky a nikdo nevyhrál. Furt se jen losuje.“

         „Má to háček,“ vysvětlil Doubek, „především musíte mít registraci a svůj účet.“

         „Já to věděl, že v tom je něco s počítačem, nebo s bankou,“ nedůvěřivě se ozval inspektor Hanák, „co tam ode mě všechno chtějí vědět?“

         „Tam chtějí vědět všechno,“ rezolutně odpověděl Doubek, „telefon, datum narození.“

         „Číslo bot,“ zažertoval doktor Kárný.

         „Tak podrobné údaje o tělesných proporcích občanů nejsou vyžadovány,“ upřesnil Doubek, „jde o to, jestli jste plnoletej.“

         „A svéprávnej, kam by stát přišel, kdyby o vás nevěděl docela všechno? To by si taky mohli úředníci myslet, že je vůbec nepotřebujete,“ nepřestával vtipkovat Kárný.

         „Pane doktore,“ důrazně napomenul Kárného Doubek, „vidím, že se náramně bavíte, ale představte si, že byste v Účtenkovce vyhrál milion. Co byste s ním asi udělal? Nezaložil byste si nějakou podpůrnou nadaci, nebo Fond? To se teď dělá. Ještě byste mohl dostat dotace!“

                  „Prosím vás, pane inženýre, nestrašte mě,“ s úsměvem odpověděl Kárný, „co bych s takovým balíkem dělal. Četl jsem o několika případech, že výherci špatně dopadli a peníze je přivedly do neštěstí.“

         „To už je osud,“ smutným hlasem pronesl Bouček, „například já, jakožto poplatník, bych se do neštěstí přivést klidně nechal. Vyhlásil bych konkurs a začal s oddlužováním. Jenže mě takové štěstí nepotká. Já jsem naposledy vyhrál propisovačku a ještě ke všemu byla zaschlá a nepsala.“

         „Také musíte mít připojený internet,“ připomněl Chudoba, „bez připojení nic nemůžete dělat. Teď už je přes internet úplně všechno, nejenom EET, příkaz k úhradě, svolení k inkasu, půjčka, jízdenky, žádosti o hypotéku a nevím co ještě.  Fyzicky k vám přijde už jenom exekutor.“

         Malý Zdeněk hbitě doplnil plné půllitry a zamyslel se. Chtěl hosty povzbudit, ale se svou vyhranou stokorunou se příliš vychloubat nemohl.

         „Zdeňku,“ ozval se Chudoba, „jak to děláte s dýškama. Taky je musíte evidovat?“

         Trochu podivný dotaz ho probral ze zamyšlení a pohotově odpověděl: „Jistě, ale pro ně máme každý svoji vlastní pokladničku bez datového připojení.“

         „Takže, vy jste již v Účtenkovce vyhrál, jestli se nemýlím,“ zeptal se Hanák.

         „Jak jsem říkal posledně, bylo to sto korun, taková sumička útěchy, aby mě nalákali. Nedá mi to a pokouším štěstí, jednou to snad z těch jednadvaceti tisíc výher vyjde.“        

         „Heleďte Zdeňku, a jak jste se tam přihlásil,“ pokračoval Hanák zvědavě.

         „Kdybyste chtěl poslat účtenku do slosování, tak podrobný návod najdete hlavně na internetu, tam to máte krok za krokem popsané. Nemyslete si ale, že to zvládnete hned napoprvé. Nejlepší je hned si zaregistrovat účet, pak už můžete vkládat účtenky. Stačí místo nuly napsat ó, nebo poplést heslo, jméno a už to nejde. Třeba číslo mobilu, taky chyba. Poprvé jsem dal datum narození jinak, abych je spletl, ale spletl jsem se sám. Musí to štymovat na den. Je fakt, že jsem se registroval takhle celé dopoledne, ani jsem neobědval. Podařilo se mi to, až když se mi druhý den udělalo špatně, a to jsem si posiloval trpělivost Hanáckou.“

         „Eda mi taky říkal, abych si zřídil hráčský účet,“ připojil se pan Váša, „hlavně abych dal pozor, při opisování kódů FIK BKP. Já to nechal na něm, zapojil mě a zaregistroval dobře. Na něco je ten kluk chytrej, ale ty jeho nápady s ovocem a zeleninou jsou pěkná blbost. Ten účet je naprosto nutnej, protože, kdybyste vyhráli tak se jinak k výhře nedostanete. Já teda zatím ani mrk, ale přece to Babišovi nenechám, když to nic nestojí.“

         „Prosím vás, tady se mluví moc odborně,“ namítl inspektor Hanák, „co to je ten FIK a BKP. Ten FIK, mi něco připomíná z němčiny, ale jen vzdáleně.“

         „Jó, FIK, to je dobrý, mě to taky napadlo,“ připojil se pan Váša, „ale Eda říkal, že je to fiskální identifikační kód, nevím sice na co to je, ale bez toho účtenku nezaregistrujete.“

         „To je pravda,“ souhlasil velký Zdeněk, který přišel nabídnout chuťovky paní Alžběty, „tahle dlouhá čísla se vytisknou na účtence. To už jsme si zvykli, ještě že vy jste takoví věrní vytrvalci a přestože jsme museli u meníček zvednout ceny, tak k nám chodíte vytrvale dál. Nebylo to nějak horké, ale ty čtyři až pět korun to po zavedení EET zvedlo.“

         „Když nám zvedli důchody, musí zvednout něco proti tomu, aby se to vyrovnalo,“ rozumoval pan Bouda.

         „Samozřejmě,“ doplnil Chudoba, „příroda má ráda rovnováhu, a když ji nemá, tak si ji udělá. Ve financích to platí dvojnásobně. Stát přece funguje jedině z daní, bez toho to nejde. Leda, že by si půjčoval, to by nějaký čas šlo, než by to prasklo.“

         „Já sice nevím, o čem tu šla celá řeč, než jsem přišel,“ přidal se do debaty Bouda, „ale řeknu vám, že ten můj vnuk bude jednou nadějný prorok.“

         „Proč myslíte pane Bouda?“ optal se Doubek.

         „Proč myslím? Ještě než ty povinný účtenky a losování přišly, to byl náš Mireček ještě malej, tak přiběhnul takhle fofrem domů a volal – Mamííí, chce se mi é, é, tó… řekla mu doslova, tak dělej, ale buď zticha, aby to někdo neslyšel.“

         „Pane Bouda, to je tedy problém,“ nevydržel doktor Kárný, „on je vlastně iniciátor všech těch problémů. To se nebojíte s ním chodit veřejně do parku?“

         „Pane doktore, co se má stát, to se stane, s tím já nic nenadělám, podívejte Einstein, byl taky malý chlapec, a co z toho vzniklo!“

         „Slyším, že jste se dostali až k teorii relativity,“ ozval se velký Zdeněk, „to je dobře, alespoň se nebudete divit, až vám sečtu konzumaci. Účtenky si dnes všichni povinně vezmete, já vám štěstí určitě přinesu. Budu se na vás opět těšit za týden.

---